GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Říjen 2010

Smrt opozici ☠

26. října 2010 v 21:52 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tento příspěvek bude zasvěcen uvolnění brutálního násilí, kterým by Re nejraději obdařila ČSSD a komouše.

píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp.................  píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp.................

Nebudu se tajit svou politickou orientací. Vždycky jsem řešila, koho budu volit, až na to jednou budu mít věk a ejhle. Krize a úhel, pod kterým se náš stát blíží ke krachu, nakonec udělaly svoje. A teď si čtu, jak ti kreténi (omluvila bych se za označení, ale ještě je hodně mírné) z opozice dělají všechno pro to, aby zákony životně nutné pro dodržení plánovaného snížení schodku v rozpočtu, blokovali, aby nestihly vejít v platnost včas.

Všechno to balí do lidumilných žvástů. OMG! To je taková imbecilita. Jim jde fakt jen o to mazat té primitivní, penězi rozmazlené části obyvatelstva, která se ale i tak cítí strašně chudá a ušlapávaná, med kolem huby, aby zůstali oni sami dlouho u korýtka. Že jejich přičiněním jim pod rukama krachuje stát, ve kterém pak budeme muset žít MY - (mladí, a podle voleb v tomto směru asi prozíravější), to je jim u zadnice.

Ale vážně, sedím v autobuse a přemáhám se, abych nevrazila té ženské, co sedí za mnou, jednu pořádnou do zubů. To je pořád: "No a oni nám jen ubírají a všechno je to jedna sebranka, ale budu volit ČSSD, protože ti jsou nejvíc pro lidi." Výplach mozku xD. VŠECHNY bych je poslala do indických slamů na dvouletou dovolenou (přidala bych dolarový 13. důchod - luxus ne?). Pro všechno, jsou mezi patricijskými 'třemi sty', žijí si úžasně, mají pitnou vodu (dokonce se v ní koupou a splachujou záchod), můžou jíst, co jim chutná a oni prosím mají málo a byli by strašně chudí, když by se jim ubralo na ressurekci státu...

píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp.................  píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp.................

Chyťte mě, nebo tam vběhnu a všechny je uškrtím ><. Páni, připadám si jako Hitler. Ten se zbavoval starých, aby ušetřil na důchodech, a já bych se zas zbavila všech levici podporujících zaslepených tupců (buďme k sobě upřímní, většinou jsou staršího data). Neposlala bych je do koncentráku, ale někam, kde je pořádná bída.

píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp.................  píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp píp *bum* píp píííííííííp *prásk* *křach* *bum* píp pííp píp píp *bum* *buch* *kop* *fack* buch* píp píp.................

This and this

24. října 2010 v 21:58 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Někdy přemýšlím o tom, jak moc jsem závislá na fantazii ve všech různých formách. Důvodů, proč k tomu došlo, je několik - dost různých - a rozhodně to nejsou důvody veselé. Jeden z nich ale veselý je (bohužel v tom zbytku docela tone) a to ten, že dispozice ke schopnosti kreslit to, co kreslit chci, mi byla dány shůry a já jsem zvládla tento dar rozvinout do dnešní podoby, za což jsem na sebe hrdá. Kolem a kolem, je to tak jediná věc, která mi jde, na které jsem se vypracovala sama; vlastně jediný takový úspěch, který jsem na sobě vykonala sama.

Když k tomu ale dojdu z druhé strany, nevinné kreslení poníků a mořských pan z období školky a první třídy vyprchalo. Dost nevinné byly i první snahy kreslit Pokémony, poté i zvířata (hlavně vlky), protože jsem se v té době topila ve furríkovském proudu a moc jsem si to neuvědomovala. To, co kreslím dneska, je do jisté míry výplod skleslého ducha. Opět z mnoha úhlů pohledu. Připadám si jak ti s oblibou frázovaní 'nepochopení umělci' či 'básnící ve vlastním světě'. Já teda básním vesměs moc nefandím, protože pro mě je to vyjádření pocitů příliš zaškatulkované do nějaké formy. Vím, že existují i básně s uvolněnou skladbou, ale to už se moc neliší od mého běžného filosofování na blogu, pouze je to vznesenějším jazykem, a tomu bych zase báseň neříkala.

Takže... co kreslím?

SDP. Naprosto čistá forma útěku mimo. Vím, že někteří s tím nejsou spokojení, ale on tu vlastně není důvod si cokoliv namlouvat. Představuju si to jako anime či mangu, a jen zřídka se v anime setkáte s opravdu lidským nezploštělým charakterem, ještě méně často je to holka, tak proč bych si tuto svou potřebu neošetřila, když mi byl dán i jakýsi drobný literární skill?

Jsou tu anime, jejichž fanarty kreslím pro zábavu. Těch se to netýká. Jakmile ale dojde na anime, kde mě oslovila postava, chování, příběh, nebo klidně i nějaká (pro ostatní třeba zcela obvyklá) drobnost, a já ho začnu mít ráda kvůli tomu, jsme zase tam, kde jsme byli. Jsou to ty věci, které mi v různých formách okolo chybí.

Řekněte mi jednu věc. PROČ mají lidé krásné představy, když jsou tak naprosto nereálné? Neskutečné? Fyzikálně prokázaně nemožné? Je naprostý nesmysl, aby z našeho nitra vycházelo něco... bez možnosti existovat, pokud je naše nitro jen soubor buněk, jejichž spolupráce vytváří zázrak zvaný vyšší život. Fyzický fungující mechanismus nemůže vyplodit něco takového. On k tomu nemá důvod. Viz. zvířata. Někdo tvrdí, že je to věc mozku. Ale tyhle představy... jsou to potřeby něčeho krásného, lepšího, jakkoliv se na to člověk podívá. Jak by jinak člověk mohl toužit po idylickém životě, když to neexistuje? A to je jen slabý odvar. Proč člověk touží (ať už si to připouští nebo ne) po naplnění jakýchsi svých ideálů? Odkud přišly ideály? Hm? Jsou to taky vcelku pozitivní věci, tyhle ideály. Další hlas po... po dobru, z našeho nitra.

A aniž bych to zamýšlela, přišla jsem s mým odůvodněním existence duše. Nevysvětluju jak a proč. Jen poukazuju na to, co jsou podle mě její nezpochybnitelné projevy.

Bohužel ani tohle mě nezbaví toho smutku. A strachu. Strachu z toho, že s věkem mě tenhle pohled na svět opustí. Sletím z takřečených vzdušných zámků, nabydu rozumu, jak by řekli ti s již nabylým rozumem, a budu jen klepat každodenní stereotyp, protože dostanu tolikrát kudlou do zad, co se mých nadějí a ideálů týče, že se vzdám, a budu jen přežívat.

Samozřejmě, že mě od toho do velké míry bude chránit moje víra. Ať už je to jak chce, v tomhle mi dává mnohem víc... prostoru v naději a víře, že tyhle pocity jsou původní a genuine. On vlastně člověk, který uznává jakýsi možný důvod za těmito potřebami, tak svým způsobem něčemu věří.

Víra je široký pojem. Je to vlastně skok do prázdna, protože uznává věci, na které si jeden nesáhne. Pokud v tom člověk nebyl vychován, musí to být dost těžké přejít tu hranici z oblasti 'to, co vidím, změřím a vypočítam, JE' do míst, kde by 'mohlo být i něco víc'. Kdyby skutečně nemělo být nic víc,  tak je víra asi definice pro rozšíření přirozeného životního prostoru lidské duše. Kdyby doopravdy nic, přináší uvolnění a naději.

Zvláště ta naděje se dneska v čistě materiálním světě dost špatně hledá. Taková ta naděje sebeidentifikace a smyslu života. Ke komu by ji měl člověk 'připevnit'? K dalšímu člověku? Když víme, že lidé nejsou dokonalí? Tahle naděje je nadesignovaná jako úchyt k něčemu pevnějšímu, než jsme my, a to lidé okolo rozhodně nejsou. Kdyby si někdo snažil namlouvat, že to stačí a nic špatného se nemůže stát, je naivní.

Kam tedy? K předmětu? Neživému, tupému? Bylo by to jen vědomé propadnutí se na nejnižší možnou úroveň (nechce se mi mířit cílem života výš, zakempím tady na tom autě, dílně, oblečení etc.).

Nebo snad pozice, prestiž, kariéra a mamon? Ale notak. Každý s trochou rozumu v hlavě má na tyto lidi jistý názor a to včetně jich samotných, kteří ostatní takové kritizují a přitom to sami u sebe popírají. Popírají, i když ví, že je to pravda. Což trochu svědčí o tom, že to nepovažují za tak úplně správné.

Posledním stupněm, co mě teď napadá, je asi naprostá beznaděj, která může vyústit v několik variant: může vám pomoct nějaká organizace (většinou bývají založené na některé z těch neagresivních věr), může vás odchytit sekta, která vám vypumpuje mozek, peněženku a zbaví vás svobody a schopnosti rozhodovat se (samozřejmě z vašeho pohledu v dané situaci to může být vysvobození, byli-li jste ztraceni), můžete začít páchat zločiny (protože vlastně jakákoliv zdrženlivost nemá význam, stejně jako všechno) a nebo se prostě zabijete.

Pak jsou možná také lidé, kteří na to raději vůbec nemyslí. Asi bych dokázala odhadnout pár důvodů proč (docela dobře se vžívá do jejich pozice), ale myslím, že na to nemám právo. Nechci se nikoho dotknout, tohle měl původně zase být kratičký povzdech a rozhodně ne žádná teologická rozprava a opět vidíme, jak to dopadlo xD. V tomhle jsem v plánování naprosto neschopná =D

No, alespoň tato moje pochyná vylejvárna měla kýžený efekt. Je mi trochu líp. Nebyla jsem na tom tak mizerně jako minule, spíš mi bylo vnitřně divně a nepokojně a cítila jsem smutek při pohledu na všechny nové obrázky na Devu, kde jde o jediné. Fantazie a ideály (snad každý důvod jejich tvorby až na Yaoir a porno všeobecně by se dal vystopovat až k těmto vyšším kořenům). Když vidím, kolik lidí podléhá té ideálové touze, i když o tom nepřemýšlí... Nevím, zamrzelo mě, že jsou ty světy jen v jejich představách. Stejně tak jako v mých.

Šaty na stužkovák

22. října 2010 v 22:46 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Trocha narcismu pro jednou neuškodí a tyhle šaty jsou taková jedna moje velká vášeň xD Už je mám asi půl roku právě za účelem jejich křtu na stužkováku a ani nevíte, jak jsem byla nadšená, že mám tak úžasnou záminku si je pořídit bezprostředně poté, co jsem si v témže obchodě pořídila modré šaty za účelem návštěvy svateb sestřenice a sestry.

Vlastně bych si je vůbec nefotila, ale ve třídě jaksi propukl trend 'pošlete fotku svých šatů, aby se náhodou nestala ta katastrofa, že by si jiná koupila stejné". Což by se tady stát nemohlo, protože v tomhle butiku (kde mimo jiné mají loli věci a prodavačka dokonce ví, co to loli je!) vozí z nějakých francouzských veletrhů (či co) po jednom kusu, takže bych se hodně divila, kdybych v okruhu 200 kilometrů našla ještě jedny takové.

A to tahle fotka na jejich dokonalosti značně ubírá! Prostě aah *rozplyne se*. Kolečkaaa~ Kroužkyyy~

Šaty~

Příprava stužkovacího plesu

19. října 2010 v 14:57 | Re |  Videovna
Zcela jedinečné a nepřekonatelné video zaznamenávající výrobu 'vodotisků' na vstupenky našeho stužkováku xD. Kvalita mizerná, zvuk taky, ale někdy v půlce si spolužáci začnou opakovat literaturu na písemku (která následuje po přestávce) a celkove prostě ROFL XD. A ten rohlík na lavici.


Co lze potkat na kandidátce

15. října 2010 v 18:13 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
I takhle se může jmenovat politická strana:
Strana jménem...

To kdyby se někdo ptal, proč mám z voleb srandu xD Pozor, Lidé dobra! Máte jedinečnou šanci! XDD (Nekandiduje tam někdo z Vesmírných lidí? XD)

Howl česky

13. října 2010 v 22:35 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Že existuje český dabing Howlova létajícího či pohyblivého zámku, jsem dodnes netušila. Protože to je jedna z variant toho, co pustím skautkám na víkendovce, sháněla jsem něco s českými titulky a ejhle.

Takže naše verze se jmenuje Zámek v oblacích (kde je ten Howl? XD) a... ano, všichni bychom čekali šílený dabing, ale byla jsem příjemně překvapená!

Musím se přiznat, že jsem ho v originále neslyšela, protože když ten film Temi dovezla k nám, byl tak HD, že to můj PC jednoduše nezvládl (na to ani nemusíte být moc HD), takže jsme se musely spokojit s anglickou verzí. Ale český dabing? Některé hlasy seděly naprosto skvěle - zvlášť vedlejší postavy působily neuvěřitelně přirozeně. Co se hlavních postav týče, Sophie byla super v obou verzích, i když hlas staré jsem si oblíbila víc. Na Howla jsem si musela chvíli zvykat, protože měl úplně jiný typ hlasu, než v anglické verzi, a i tak nemůžu říct, že by mi úplně sedl, ale z druhé strany, úplně mi nesedl ani ten anglický, takže vyrovnáno. Čerodějnice z pustin mi taky zezačátku přišla umělá, ale možná to bylo spíš tím scénářem. Potom taky výborná.

No, ale úplně nejlepší byla madam Salimanová. TO byl dabing. Seděl, naprosto, úplně jsem hltala.

Celkově se mi líbilo, že náš dabing zvládl zachovat ten lehký nevinný humor a odlehčenou atmosféru, která tam byla, i přes peklo zuřící okolo. Klobouk dolů ^^

Zkreslené veřejné mínění?

13. října 2010 v 17:23 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Nakoukla jsem do dnešní přílohy MF Dnes s ukázkou ze státních maturit s tím, že mrknu na stará známá zadání, a co nevidím XD. Těžší verze češtiny: Ve které z ukázek se nejvíce projevuje dvojznačnost? WHAT THE HELL? V nabídkách byla dvojznačnost jen v jedné volbě a hlavně... drazí milí, nevím, co je tohle zač, ale naše zkouška to rozhodně nebýt xD A docela bych se hádala o té vyšší úrovni, protože úroveň té naší byla nastavená výš.

Matematika totéž x_x' Možná error, možná ukázka nějaké nepoužíté verze maturity (ale jednodušší), a nebo prostě úmyslné zmanipulování veřejného mínění, jak strašně je to jednoduché. Neříkám, že ta matura byla těžká, ale vyšší verze nebyla takhle lehká. Tak nechápu.



Ale abych pořád nemlela o tom samém, nezná tu někdo nějakou zajímavou a zábavnou četbu, která by zaujala puberťačky, až jim budu předčítat na víkendovce "večerníček"? XD Asi vypadám kulturně založená, že jsem dostala za úkol tohle, ale...

Státní matura z první ruky

12. října 2010 v 17:21 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Když opomenu matiku, kde se trochu setkalo učivo, které teprve máme probrat, s pár zásadními zkraty, jež obvykle přicházejí na místech, kde vám na výsledku záleží nejvíc, tak to bylo... vlastně docela zábavné =D.

Dělala jsem vyšší verze u všeho - jako ostatně celá naše třída. Překvapuje mě, že spousta jiných gympláků si dala nižší verze, protože podle mě je užitečnější zkusit těžší variantu a podle toho se pak zařídit. A kdyby to bylo moc zlé, tak si u té lehčí pořád může říkat, že tohle je ještě ok :D.

Maturita je celá postavená na hlavu xD. Přijde učitel, podívá se do svých instrukcí a podle charakteru se buď upřímně diví nebo se ironicky ušklíbne, když si tam přečte:

  • Bod 1: Přivítejte žáky (např.: Vítám vás.)
Samozřejmě se najdou takoví, kteří v rámci dobré zábavy čtou všechno, takže o uvolněnou atmosféru na začátku je postaráno. Měli nás kontrolovat podle občanek xD To také vedlo k mnoha vtipným poznámkám a vždy to skončilo u toho, že toto se bude praktikovat až 'naostro'. Školy, kde se podle občanky doopravdy kontrolovala 'autentičnost' píšícího se staly terčem posměchu. Celkově... zadání svědčí o jakési omezenosti tvůrce.

Vezměte si poslech do AJ. Tam jde o dobrou akustiku ve třídě a dostatečnou hlasitost rádia. Mají tam dokonce trochu tlachů vyhrazených pro to, aby si všichni uvědomili, jestli dobře rozumí a pokud ne, ať to řeknou kantorovi. TO je v pohodě a ok. Ona taky ta slečna zadávající úkoly mluví přesně tak nahlas, jak si nastavíte, ale k čemu nám je, když uslyšíme hezky hlasitě: "You will now hear bla bla," když ten samotný rozhovor je asi o polovinu tišší? XD A už jsem říkala že v té době k hlasitosti nemůžete říct ani slovo?

V ČJ bylo trošku... vtipné zadání občas xD Nesnáším jakékoliv dvojsmysly. Tu chvíli, kdy vidíte dvě správné odpovědi podle úhlu pohledu na věc, a musíte přemýšlet, jak asi uvažovali tvůrci. Co je to kodifikovaná norma, jsme se dozvěděli až po testu, co je kognitivní lingvistika, nevím doposud a nějak nemám chuť si to vůbec někde zjistit xD. Z toho si dělají srandu i v dnešní MF Dnes a tak různě všude po netu. Takže asi tak.

Uvidíme jak dopadnou výsledky. Jen ta matika... :'[ Pochopitelně předmět, který mě nejvíc mrzí.

Nástup snů

9. října 2010 v 11:47 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Fantasticky znějící název - ve skutečnosti na mě přišlo jedno z mých biologicky nevysvětlitelných období, kdy se mi zdají sny xD Jak říkám - je nevysvětlitelné. Jak byste jinak odůvodnili, že se mi za čtvrt až půl roku zdá maximálně jeden dva sny a pak přijde krátká doba v rozmezí obvykle týden až tři, kdy se mi zdají minimálně dva komplexní sny každou noc?

I do dream.

Už nevím kdy přesně to zase začalo (před pár dny), ale teď se mi prostě něco zdá každou noc a dokonce si to pamatuju =D To slovo pamatuju je ale poněkud relativní, protože ta pravá myšlenka, nádech či snad esence snu se do paměti zapisuje ne ani tak jako obrazy či evetuálně příběh, ale jako pocit. Dojem.

Nevím, jestli to znáte, nebo jsem jediná, kdo to takhle vidí, ale kdykoliv si vybavuju oblíbený sen (klidně i deset let starý), vybavím si pocit, který jsem z něj měla. Je to úplně nová forma vnímání. Připadám si jako pes, pro kterého má dokonce i lidská emoce svoji specifickou vůni. Já si prostě vybavím pocit, a z toho jak "chutná" jsem schopna zpětně vydedukovat jestli ten sen byl tajemný, romantický, děsivý, brutální (jo, občas jsou takové XD) nebo nehorázně trapasoidní.

A nejlepší ze všech jsou sny, ve kterých si člověk uvědomí svoji nadvládu a ťukne své podvědomí tím správným směrem xD.

---

A něco z jiného soudku na závěr:

Parkování