GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Listopad 2010

Stužkovák: Veni, vidi, zandal jsem.

27. listopadu 2010 v 17:30 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Včera byl den D, nebo spíše den S a úplně přesně den Stužkovák =D. Těšila jsem se, učila jsem se proslov (řekněte v předchozím ročníku v češtině při probírání proslovu nějaký dobrý, a už se z toho nedostanete xD), chystala nějaké serepetičky a chlebíčky. Růžičky na stužky došly spolužačce toho rána, což znamenalo, že dostaneme nejúžasnější stužky, jaké jsem kdy viděla, přičemž naprosto nechápu jak se povedlo xD. Většinou by jeden čekal, že se třída nakonec shodne na něčem otřesném. No, tyhle stužky původně měly být otřesné, ale ona firma nám poslala trochu jiné. Ve stejných barvách, ale jedna barva je docela široký odstínový pojem a musím říct, že to, co poslali, vypadalo tisíckrát líp, i když trochu nevýrazně. Neměli jsme nahoru žádný odznáček ani kytku a tak je spolužačka vzala do galanterie a našla k tomu nádhernou růžičku, která perfektně ladila s textem a udělala z té stužky něco, co asi ani nebudu nosit na batohu, protože bych o to nerada přišla. ♥

Ale jinak... někteří z vás možná ví, že už asi půl roku dopředu jsem hlásila, že se na stužkovák netěším. Nějak jsem nevěřila, že naše třída zvládne nacvičit předtančení a vůbec všechno zařídit, protože takový stužkovák, to je docela šílenství na zařizování. V průběhu podzimu se to ale nějak vykrystalizovalo a ja najednou zjistila, že se začínám těšit, což narůstalo úměrně tomu, kolik už jsme toho měli nachystaného. Předtančení jsme secvičili krásné, do tomboly sehnali neuvěřitelných 320 věcí (např hodinky za 800,- ; půl tuny cementu v poukazech po metrácích, sada na fondue a tak dál :D a ještě třeba zmrzlina pro kosmonauty, což naprosto netuším, co mělo být xD). Přes známosti jsme si dohodli dvě skvělé kapely za neuvěřitelnou cenu a taktéž skupinu Magnis, která žongluje s ohněm (něco, jako bývá na ADVíku) - v případě výstupu uvnitř budov tak se světly - tu jsme si domluvili na půlnoční překvapení. Tadá~

Když se rozdělovaly funkce, tak jsem se přihlásla na výrobu plakátu a vstupenek, protože tímhle směrem jsem tak asi nejvíc zdatná. Věděla jsem už všechno, co bylo třeba, včetně tématu celého plesu: Legendy neumírají.

Začátek plesu byl trochu zmatek a pro mě hlavně i stres, protože se velká část třídy docela opila (nechápu lidi, kteří se bez alkoholu nejsou schopni bavit). Video mělo úspěch, nicméně když jsme se vrhli na předtančení, zvukař to všechno po... podělal. Pustil tu hudbu tak potichu, že jsme neměli šanci zaslechnout prvek v hudbě, na který jsme začínali - a ještě nám nerozsvítili světla... Ale chytili jsme se a naše krásné předtančení jsme dotáhli do konce. Od druhé písně už dokonce zvuk i světla jely tak, jak měly. Je naprosto neuvěřitelné, jak mi během tance vyschlo v krku.

My z toho ale byli zdrblí, když jsme se pak v malém sále převlékali do společenského. Strávili jsme trénováním dva měsíce a šlo nám to krásně, a ve výsledku... nám to zvoře zvukař, jo. Já byla smutná jen z toho, protože jsem to odtančila bez chyby, ale většina spolužáků v některých místech doplatila na svůj chlast a byli nespokojení, že nějakou část tance pokazili.

Já vlastně byla down i kvůli tomu, že měl následovat můj proslov v provedení jak jinak než mě a Vaška. Původně jsem ho říkat nechtěla, ale když mi Venca (který byl tak nějak jednohlasně zvolen jako klučičí řečník) řekl, že by to měl raději se mnou, tak můj strach z proslovu nějak zázračně opadl a já si řekla, že do toho půjdu. Děsivé, co se mnou udělá jeden takový kompliment, který ani jako kompliment nebyl zamýšlen :).

Odřečnili jsme, zatímco nám to mikrofon sabotoval a chvílemi pištěl, a pak se stužkovalo. To bylo taky trochu zmatené, protože jsme měli nachystané třicetisekundové miniprezentačky z fotek jednotlivých spolužáků v průběhu věků, jak už jsem se tu zmínila. Jenže to bylo koncipováno k původnímu plánu, že se stužkovat bude na pódiu. Za 30 sekund by tam jeden tak akorát došel. Jenže kapely z pódia udělaly něco jako sebevražednou stezku pro všechny s podpatky (byla jsem jedna z mála, kdo to předpokládal, většina to neviděla tak černě), takže se trasa stužkovaný-učitel značně zkrátila a my nevěděli co s tou prezentací. No, nakonec se to nějak kostrbatě vyřešilo, došla jsem si pro stužku za Darth Vaderova imperiálního pochodu, obdržela kompliment od češtináře na můj proslov a bylo to za mnou. Pak už jen přípitek, který jsem při vší dobré vůli nedokázala celý dopít, protože mě to prostě    n e c h u t n á ^^;.





No, původně jsem vůbec neplánovala tancovat - prostě proto, že jsem zdrhla z tanečních před prodlouženou z důvodů, které jsem tu už někde asi rozebírala a teď se mi to opakovat nechce :D Měla jsem takové podezření, že mě švagr tak nějak pro forma vyzve a doufala jsem, že se to nestane. No, stalo se to, ale na první pohled to nebylo 'pro forma'. Prostě chtěl, abych si ten večer užila. Mám prostě zlatého švagra.

Nakonec jsem tancovala víckrát, než bych si představovala v těch nejdivočejších snech. Kapely byly bombastické a úplně rozdílné, perfektně se vyvažovaly a přiznám se, že se mi líp tancovalo na to, co hrála Balkánská dechovka :D Zvlášť, když hráli ruské lidovky =D To jsme si se ségrama užívaly. A dokonce i ta kapela uznala, že lepší vláček, než ten (nebo spíš dva, řekla bych), který jsme tam všichni tancující udělali na parketu při 'Jede jede mašinka', ještě neviděli. Bylo to teda spíš pendolino, protože jsme běhali a většinu času tak rychle, že jsme byli všichni v hlubokém předklonu, protože ti před námi nás táhli dopředu, zatímco ti za námi ještě tak rychlí nebyli.

Naši vyhráli spoustu věcí v tombole, nejvíc za zmínku stojí naprosto ROFL hlavice na sprchu, kterou vyhrála ségra a pak peněženka, kterou vyhrál Honza (=švagr). Abych upřesnila situaci, on už se v bontonu pohybuje trochu výš, protože má advokátní kancelář, a všichni jaksi předpokládali, že to bude nějaká plátěná peněženka. A ona byla z pravé kůže, z čehož jsem byla nadšená právě proto, že on o ní mluvil tak pochvalně =D. Pak kolem nás proběhla spolužačka, která za sebou táhla sáňky z tomboly naložené dalšími věcmi z tomboly xD. Pan profesor Havlíček si koupil dvacet lístků a vyhrál šestnáct z nich, což mě vůbec nepřekvapuje xD Jednak on je na podobné věci hrozný lucker, a jednak jsme měli nehorázně výhodný poměr výher ku nevýhrám (1 výhra ze 4 lístků).

Prostě... celý ten večer byl nádherný. Budu na něj vzpomínat celý život a Dancing Queen, Thriller, Gottův Trezor ani Twist and Shout už nikdy nebudou jen jedny z mnoha písniček. Budou to NAŠE písničky. Písničky našeho večera.




Jen tak :)

22. listopadu 2010 v 18:12 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Dneska jsem nebyla ve škole, stejně jako zbytek třídy, protože jsme byli přinuceni jít na vědeckou konferenci, kterou pořádala místní vysoká škola. Konference měla každopádně zajímavé téma (Zodpovědnost a rozhodování), do toho pro většinu spolužáků ještě atraktivnější vyhlídka občerstvení po celý den + oběd formou rautu a pak důvod, proč nás tam ředitel vyslal: jakýsi certifikát, který můžeme přikládat ke curriculum vitae. Nemusím říkat, jaká byla chyba, že certifikát vydávali už během odpolední pauzy... xD

Přednášky rozebírat nebudu, každá byla z jiného soudku, některé byly super, jiné možná zajímavé, ale pronášené uspávacím způsobem (u jedné jsem to nezvládla i já, a počala hrát se spolusedící piškvorky xD). Přednášela tam i ... *prolistuje si v hlavě seznam všech titulů magnificence, honorábilis, spektábilis a kdovícovšechno se tam ještě vyskytlo* .. děkanka, tuším, (honorábilis? XDD co já vím) z VUT, což pro mě bylo nejvíc aktuální a k mému potěšení byla mezi nejlepšími řečníky tam :D Jsem vlastenec dokonce i ve vztahu ke škole, kam mířím xD Jo jo.

Nebylo by to cool, být spektábilis? Nebo honorábilis? xD AH AH AH.

To mi připomnělo, jak jsem po přečtení oznámení o nastávající královské svatbě prince Williama ve škole z nudy přemýšlela, jaká by byla sranda, kdybych mohla říkat, že můj švagr je britský král. To by bylo drsné xDD.

Konec výlevu, asi se jdu zakopat do peřin s Platinum, i když bych měla dělat příklady do fyziky. Achjo :(

Další várka hlodů

18. listopadu 2010 v 17:02 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Pro ty, kteří hlody zbožňují tak jako já =D

Pravděpodobně poslední zpracované hlody naší třídy. Když se nad tím tak zamyslím, je to smutné. Ale aspoň je tady zvěčním  =D

(a neptejte se, proč je část odsunutá a část ne - Blog je prostě, co se odrážek týče, úplně naprd)



Čí blog to vlastně čtete

16. listopadu 2010 v 15:59 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
V rámci stužkováku jsem scanovala 10 fotek 'Re v průběhu věků', a přiznám se, že co se určitého věku mé osoby týče, jsem neuvěřitelný narcis XD

Chibi Re-chan
Kdybyste někdy se nějakou nešťastnou náhodou vyskytli na stejném místě jako taková fotka a můj otec, dozvěděli byste se krásnou historii mé maličkosti, která v tomhle věku milovala všechno hebké (což by vás podle fotky vuuubec nenapadlo xD) a můj oblíbený equip byly "plínky a dudí".

No nebyla jsem sladká? ♥ *narcism overload*

Pokemon Best Wishes

4. listopadu 2010 v 17:38 | Re |  Pokémon
Myslím, že už jsem se tu i zmiňovala o tom, jak je tahle série naprosto bombastická, zvlášť ve srovnání s těmi předchozími, a to ze spousty úhlů pohledu. Jenže každý čtvrtek vychází nový díl a já každý čtvrtek kňučím nadšením nad krásnou animací, úžasnou hudbou, dokonalými Rakeťáky a představou, že jednoho krásného čtvrtka tam bude i N!

Animace je filmová. Filmy byly vždycky lepší, seriál působil jako levoboček, tvrdá a ne příliš propracovaná animace atd - ovšem nám to v prvních epizodách nikdy nevadilo =D. Nicméně teď je ta změna do očí bijící i někomu, jako jsem já, kdo na seriál od dob českého Johta vůbec nekoukal.

Hudba je taky filmová! Jinými slovy ve filmové kvalitě. Z té mi taky běhá mráz po zádech *w*. V kombinaci s tou oživlou animací je to prostě krása sledovat.

No a Rakeťáci... Rakeťáci jsou drsní, důležití, silní a nad věcí. Neodlétají každou epizodu jako největší paka v záblesku hvězdičky na obloze a neprohrávají každý zápas jak totální lamy.  Nesnaží se v každém díle chytit Pikachu, mají to jen jako jeden z podřadnějších úkolů, zatímco tím hlavním je infiltrace Roketto dan do tohoto Isshu regionu (aneb špionáááž - jedno cappucino prosim xD).  Jediné, čím za toto svoje vylepšení zaplatili je to, že už nejsou tak vtipní. Tady jde každopádně o to, že té monotónní seriálové vtipnosti už byl každý přejezený, a z těhle nových Rakeťáků je problém spustit oči =D

Prezentace jak hudby, značně vylepšené animace, tak i drsnosti nových Rakeťáků ♥ Aneb dvě verze jejich nového motta.



Odmaturováno!

4. listopadu 2010 v 14:49 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tak jo =D Dopadlo to... no, nad očekávání dobře! Dokonce i matika, kterou jsem zvorala. Jinými slovy jsem odmaturovala ze tří předmětů bez jakékoliv přípravy a v těžší variantě xD

 U Angličtiny to mohlo být lepší, došlo u nás k jakémusi kiksu co se komunikace týče. Bylo nám řečeno, že členy se jako slova nepočítají, takže celá třída přesáhla zadaný rozsah, protože narozdíl od nás se s nimi v hodnocení počítalo xD. Ale pořád jsem 95% percentilu, v ČJ dokonce 98,2 *w*. A slohovka na 100% taky potěší, zvlášť, když ji od poloviny psaní považujete za bláto bez hlavy a paty ^^;.

Vím, že ten percentil je vlastně úplně k ničemu, ale vzhledem k tomu, že my se jednoduše nedozvíme, za kolik bychom to odmaturovali (což vlastně ani nejde, krom matiky, a tam to zrovna ani vědět nemusím xD), tak je vlastně jediným reálným ohodnocením, které jsme dostali. A je to povznášející pocit xD

Přiznám se na rovinu, že z matiky jsem měla rovných 50% správně (popel na mou hlavu xD), ale co se percentilu týče, tak 71,1. A to mi prostě ke spokojenosti stačí. Znamená to, že nejlepší člověk z vyšší úrovně to neměl o moc lepší. Vlastně úplně teoreticky by to mohl mít jen o dvě procenta lepší, kdyby se do toho prostředního nacpalo těch 28% lidí.

A jaký je výsledek? Trochu jsem si zahřála ego a hlavně přikrmila své ubohé sebevědomí, za což jsem vděčná. Opadl jistý stres. Ale jinak... stejně půjdeme všichni na nižší. Já si teď dokázala, že bych odmaturovala v těžším provedení, takže jsem vlastně odmaturovala a teď už se jen můžu zajímat o tvar známek na vysvědčení, což mi lehčí verze značně usnadní xD.

Hí há!

Dreamworks zklamal :< (snad ani ne recenze na Příběh žraloka)

3. listopadu 2010 v 20:09 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Sice zpětně, ale stejně.

Už jsem se zmiňovala, že se sestrou po večerech shlížíme naše animákový resty. Začali jsme s Jak vycvičit draka (což se překonat nedá), viděly jsme znovu Auta, pak Kung-fu pandu, Ratatouille, Toy Story 3, WALL-E, Shreka 4 a po nadšeném doporučení jsme se dnes pustily do Příběhu žraloka a teda...

Ne, naprosto to není můj šálek kávy. Jsem už tak dost vysazená proti americké kultuře a tohle bylo něco jako její koncentrát. Imbecilní rapová 'muzika' jako OST, spousta vtípků do světa volajících "Smějte se!", které NAPROSTO nebyly vtipné - jen říkaly, že mají být, a nejšílenější na tom bylo, že tam nebyl snad jediný charakter, který bych mohla mít ráda. Spíš od začátku všechny soupěří o to, kdo se mi bude hnusit víc.

Nakonec jsem měla nejraději asi Dona žraloka, protože z celého toho filmu jste mu mohli uvěřit rozum a opravdové emoce. Klišé na klišé, American dream podaný takovým způsobem... Ale ano, možná to na něj původně fakt měl být výsměch... problém je v tom, že to udělali tak skrz naskrz americky, že poslední, co vás u sledování napadne, je, že to má být parodie. Prostě jen jeden velký asi-vtip, kterému se ale nikdo nesměje. Oskarův zničený výraz, kdy si má jakože uvědomit, jak se mu jeho lží nabytý přepych vlastně hnusí, byl tak strašně afektovaný, že mu prostě věřit nešlo. A scéna, kde se vyznává své rybě (jméno se mi jaksi do hlavy nedostalo), že celou dobu byl slepý, a že měl všechno před nosem... se dá vyjádřit opět jen slovem Klišé.

A ona hrdinova true-love ryba byla skutečně jeden z největších adeptů na nějaký... charakter. Bohužel, nevím, čeho chtěli Dreamworksáci docílit tím, že věrně napodobí obličeje dabujících herců... já doufám, že tato herečka skutečně na svět nehledí jen horní polovinou očí přes zavřená spodní víčka. To bych ji pak ze srdce litovala.

Hlavního hrdinu jsem prudce nesnášela od jeho prvního vystoupení. Hoppery do krve nemůžu vystát a pitomce ve svém okolí, kteří uvažují stejným namachrovaným způsobem, považuji za dno mužského pohlaví (bohužel je to teď ale jakási móda, takže to, co běžně potkávám na ulici se dá ze 70% označit samolepkou 'samolibý namachrovaný floutek a la Amerika").

Dva žraločí bratři... Jeden umře, když na něj spadne kotva, de facto v ploutvích toho druhého. Umře takovým způsobem, že po strašně dojemných slovech vydá zvuk (něco jako když si děti hraji na to, že někdo umřel -  takové to heknutí) a hlava se mu s cuknutím vyvrátí dozadu. Divák neví, jestli to náhodou neměl být vtip a neměl se zase zasmát, a čeká, kdy se tan žralok zase probere, aby se ukázalo, že svou smrt jen předstíral. Když se nic nestane, řeknete si "Aha...?" a vzápětí začne jeho mladší bratr tak neskutečně afektovaně štkát, že mu to prostě   n e v ě ř í t e. A celký jeho následující komplex naprosto nepobíráte. Jen tušíte, že tam asi nějaký má být.

A co bylo nejhorší? Víte, jak se z dvou hlavních hrdinů stali kamarádi ('nejlepší')? Pěkně po americku: "Když tu s tebou nebudu moct zůstat, řeknu všem, že jsi lhář." -- "To bys neudělal!" -- "Ale ano." -- "Aby se vaši nedozvěděli, že jsi vegetarián..." -- "To ne! Odteď jsme nejlepší kamarádi!" Tadá!

TOHLE je tady prosím všechno, co můžete očekávat od jakýchkoliv vztahů. Povrchnost, egoismus a pokrytectví. Když dnešní generace amerických velkoměšťáků do svých ratolestí pumpuje tohle, tak nechci vidět, co z těch ratolestí vyroste (a co budou pumpovat oni).

Achjo :< I když mám Dreamworks raději a dělám co můžu, abych ho prosazovala před Pixarem, musím říct, že Pixar se takhle na dno nikdy nepropadl. Asi se vzdám a nechám je nerozhodně xD

---

PS.: Proč mi přijde, že moje poslední posty jsou všechny strašně negativní? XD' Mám se skvěle a dnes jsem slušně napsala dvojtest z fyzikálního semináře, takže YIPEE! Ale zítra dostaneme vysledky z maturit, takže matika mi zas možná úsměv z tváře vymaže xD

Angličtináři versus Němčináři

2. listopadu 2010 v 12:07 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Určitě už si toho někdy někdo všiml, jen svůj názor neprezentoval na místech, kde bych se k nim dostala. Totiž to, že čeští němčináři žijí trochu mimo realitu.

Státní maturita je jasný příklad. Ano, my všichni víme, že němčina je těžší jazyk, ale ve chvíli, kdy má být laťka všem jazykům nastavená stejně, němčináři v Cermatu (ještě větší šílenci, než ti ostatní) si řeknou: "NE!. My jsme přece strašně chytří, inteligentní, němčinu si dáváme. A protože si to tak dáváme, tak je přece úroveň potřebná na odmaturování těch skrčků na gymplech (počítáme s vyšší úrovní) mnohem výš, než u takových angličtinářů."

Přiznám se, že mi docházejí slova, což se moc často nestává. Jen se tu klepu hněvem a nechutí nad těmi imbecily. Pro všechno na světě! Oni si žijí vě vlastním světě. Vídám to na němčinářích kolem sebe. Jejich umění jazyka jim vlezlo na mozek a to tak, že učí věci, kterým se rodilí mluvčí regulérně vysmívají, pokud je vůbec používají. A hlavně si svých schopností velice považují. Němčina je těžký jazyk, proto je obtížnější dostat se v ní na použitelnou úroveň než v angličtině. Problém je v tom, že učitelé němčiny se vyloženě vyžívají ve vlastním skillu, drtí své svěřence mnohem víc, nutí je učit se věci, nad kterými angličtináři jen tiše kroutí hlavou.

Ve výsledku to vypadá tak, že my angličtináři upřímně litujeme naše spolužáky s hlavní němčinou. Jejich učitelka je arogance sama (kombinace němčina - čeština je největší zlo), šlape po nich, dává jím šílené množství učiva (např. úkol na příští hodinu: přes 200 naprosto nepoužitelných slovíček, do toho pár stran s obtížnými cvíčeními a do toho referáty a povinnou četbu).

A dokonce ani tohle nadstandartní (m)učení není dost na to, aby měli šanci v tom, co jim drahoušci z Cermatu dali do maturity. 'Stejně' obtížnou úroveň angličtiny si vcelku pochvalovali i mí v AJ slabší spolužáci.

Suma sumárum, učitel němčiny je geniální tvor, umí všechno a narozdíl od angličtinářů naprosto postrádá schopnost roztřídit své znalosti na ty, které má svým žákům předat, protože jsou pro ně důležité, a na ty, které ne. Chce, aby prostě uměli všechno jako on, i když ví, že na to nemají, a právě v takové situaci si své němčinářské ego honí nejvíc.

Vzkaz němčinářům z Cermatu: Mám tu pro vás pár pěkných slovíček, která mi obvykle přes pusu nejdou, a taky jednu radu: nechte se praštit něčím velkým do hlavy. Třeba se vám ta jedna důležitá část mozku zapne.