GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Prosinec 2010

Dukovany

30. prosince 2010 v 16:21 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Teď asi všem lidem, kteří nežijí v Třebíčském okrese, vyrazím dech, ale právě hodlám pět trochu chvály na Dukovany xD.

Protože tam táta pracoval, ještě než jsem se narodila, je vcelku pochopitelné, že jsem vyrostla nejen ve fyzické ale i tak trochu duševní blízkosti této elektrárny. Když jsem byla malá, jezdili jsme o prázdninách do takové chatkové osady, kterou pronajímal právě ČEZ, stojící nad Dalešickou přehradou, která je pro mě bezesporu nejnádhernější přehrada, jakou jsem kdy viděla~

Těžko se to popisuje, hmm. Mám ráda tu krajinu kolem - přijde mi jednak spojena s těmi vzpomínkami na dětství a jednak je naprosto nehorázně krásná. Neumím si ji představit bez chladících věží jako dominanty obzoru, ze kterých stoupají vysoké sloupy bílé páry. Vždycky, když je vidím, sebevíc z dálky, zaplaví mě jakési nádšení. A neznám nikoho v okolí, kdo by se na ty věže díval jinak.

Dukovany jsou prostě součástí svého okolí. Neruší. Stojí na takové planině a když k nim přijíždíte po silnici do mírného kopce kolem gigantické rozvodny, obrovské věže se pomalu zvětšují a rostou z nich majestátní obři a vy jste tak malincí. Celý ten komplex mi ale přijde sympatický. Už když jsme na základce měli výlet do informačního centra, cítila jsem jakési nepojmenovatelné vzrušení z toho pocitu, že se kousek ode mě děje něco silného, co je do své podstaty strašně... tajemné. V tomhle mě atomy a jejich štěpení vždycky fascinovaly, zvlášť, když mi do toho pustili v tom centru ještě takovou atomově-tajemnou hudbu (něco podobného, co se poustí do filmů o tajích vesmíru, zvlášť tajích typu čená díra). -

A zavřeli nás do reaktoru, tedy pseudo-reaktoru na deset měsícu tehdy xD' To jsme kamsi vlezli, oni zapli tu atomovou hudbu a do toho se párkát ozval ženský hlas ozvěnou říkající něco jako "Spustit regulační tyče" - všechno zčervenalo etc. Pak jsme vylezli a bylo nám řečeno, že jsme zažili reaktor během doby tak deseti měsíců xD. Já z toho tehdy měla Vánoce, tak úžasný zážitek to byl. Prostě atomy jsou tajemné, když se na ně jde ze správného směru a ne z chemie x__X'

No, a Dalešická přehrada je kapitola sama pro sebe. Tam na kanoe = NUTNOST! Vždycky, když se po ní plavím, okolní strmé kopce a skály ve mě vyloženě evokují pocit severní Ameriky, lovců kožešin... prostě tak nějak se ty lesy zdají.

A když z u hráze vidíte, jak nad zalešněným vysokým kopcem ční chladící věže, mnohem blíž, než byste je čekali, tak se prostě cítíte malincí a šťastní xD.

...

Možná prostě jen fosforeskuju, jak řikal Hintzu, ale když jsem dneska jela po nějaké době zase s tátou do práce, abych cosi zalaminovala, celý okres byl pohroužený v zasněném zimním oparu a Dukovany rovněž. Byl vysoký tlak a sloupy páry byly OBROVSKÉ a VYSOKÉ a jejich šeď (nacházely se proti slunci) splývala s šedí, ve kterou měnil ten opar celé Dukovany, takže jen obrysy zezadu ozářené sluncem a do toho to okolí... no a já byla v sedmém nebi ♥


Elyonova země (+ Vlčice a Dívka)

27. prosince 2010 v 19:42 | Re
Přiznám se, že za tohle vlastně může Narnie. Nevím už, před jakou dobou, ale někdy po vyjití filmu na DVD jsem se rozhodla, že chci mít sběratelskou dvojdiskovou edici a tak jsem si ji přála k svátku. Uvnitř krabice byl právě i reklamní letáček na Elyonovu zemi. Vím, že se mi kresba obalu zdála nějakým způsobem dráždivá, což je po reklamní stránce dobrý tah, protože takový obal pak rozhodně upoutá pozornost.

Byla to jedna z prvních knih, které jsem si pořídila v rámci mého osvícení. To jsem si totiž přestala pořizovat za kapesné jen neužitečné blbosti a rozhodla jsem se naplnit svoji poličku dobrými fantasy knihami. Začala jsem právě prvním dílem Elyonovy země. Přiznám se, že mě nalákaly i pozitivní a lákavě formulované feedbacky na zadní straně.

Knihu jsem si přečetla a zklamaná jsem rozhodně nebyla. Abych vše uvedla na pravou míru: Ta knížka je krátká a stejně tak každý následující díl. Je to tudíž četba tak na jeden den, pokud máte zrovna dost času. Je naprosto obdivuhodné, že autor i přesto zvládl do tak malého rozsahu nacpat dobrý příběh. Nezdráhám se tvrdit, že je mezi nejlepšími z těch fantasy, která postrádají okatý zájem o to stát se nástupcem Pána Prstenů nebo Harryho Pottera. Přitom vznikla podobně jako Harry Potter: vyprávění potomkům.

Ten příběh je takový zvláštní. Je jednoduchý, moc se nezabývá popisy postradatelných situací, takže máte dojem, že utíká příliš rychle. První díl je nicméně napínavý. Tajemná zemička ze čtyř měst žijících v sevření hradeb, které je mají chránit, a malá holka, která je prostě hrozně zvědavá. Zvědaví jsme všichni, všichni se chceme dostat za hradby. Do toho tajemné barevně pulzující kamínky s mocí promlouvat se zvířaty... První díl by mohl být knížkou sám pro sebe.

Za sebe bych osobně řekla, že následující díly pravděpodobně v plánu nebyly, takže se zde dá vystopovat to, co vidíme u tolika 'trilogií' typu Piráti z Karibiku. První díl má úspěch, vystavíme na tom trilogii. Ve výsledku jsou dva následující díly spolu propojené mnohem víc, než jsou s prvním dílem. Pak už je jen otázka, jestli tvůrce zvládne udělat ono pokračování alespoň tak kvalitně, jako ten první.

Patrick Carman to každopádně udělal chytře. Vzal si některé prvky z prvního dílu, které by se daly považovat za neukončené, eventuálně znovu napojitelné, a další pokračování vystavěl na nich. Nakonec ani není jasné, jestli tu trilogii náhodou doopravdy neplánoval, a to asi hlavně kvůli Warvoldovi.

Proč to píšu...? No, dostala jsem pátý díl k Vánocům, trochu přeskočila flashbackovou čtyřku a pravděpodobně dolezla na konec téhle překvapivě kvalitní minisérie, což mě docela mrzí. Zvlášť proto, že ten poslední díl mě přímo nadchl. A asi jsem trochu pokročila v uvažování literáta, protože se mi podařilo předvídat některé věci čistě podle toho, jak bych to napsala já =D.

A nikdy mě nepřestane překvapovat, jak obrovskou a nečekanou kvalitu v sobě tyhle knihy skrývají. Popisuje se to špatně, ale prostě to tak je. Snažila jsem se to pojmenovat a došla jsem k závěru, že to slovo bude asi 'volnost'. Nebo možná 'neomezenost' či prostě 'svoboda'. Autor sám sebe na začátku skoro vůbec nesvázal uvedením nějakých zákonitostí země, kde se příběh odehrává, jako je to pravidlem ve všech post-LOTRovských fantasy a i v mnoha jiných. Do jisté míry je správné vymyšlení zákonitostí světa  jakýmsi znakem a předpokladem správného fantasy. Tady tomu tak nicméně není, takže vy si doopravdy nemůžete být jistí, co se může a nemůže stát na příští straně, máte dojem, že v tom světě (který mi naopak třeba svojí rozlohou přijde nedomyšlený) můžete jít úplně kamkoliv a všude bude něco tajemného, že můžete jít dokonce dál za ostrov zvaný Elyonova země... Jste prostě hlavní hrdinkou víc, než si možná uvědomujete, protože kam ona vkročí, tam se něco děje. A vy víte, že byste na jejím místě mohli udělat krok víc doprava, a stane se vám taky něco. To je na těch knihách krásné.

Můžu jen doporučit. Je to kratší, ale z kratších fantasy vážně majitel některé z prvních příček.

--

Co se mého výše zmíněného osvícení týče, v dobré vůli jsem si pořídila třeba i trologii Moiry počínající knihou Vlčice a Dívka. Respektive nejdřív jen první díl, pak nejistě druhý díl a nakonec jsem si k nějakým Vánocům přála i třetí, protože jsem nechtěla mít nedokončenou trilogii, ale jinak bych ho nechtěla.

A to byl třeba totální fail, protože ty knihy se mi nelíbily xD Jsou pravým opakem Elyonovy země, delší, než by mohly být, s ultra-klišoidním jménem a vůbec tím obrovským klišé s velkou rolí vlků (z toho už jsme vyrostli, ne? =_=). Hlavní hrdinka Alea je naprosto nereálná PLACKA, což je pěkný paradox, protože Alexa z Elyonovy země má pro sebe mnohem méně prostoru, a dokáže být živější a reálnější. Obě tyhle holky jsou zhruba stejného věku a u obou je naznačováno, že jsou výjimečné. Tady jde vidět další krásný rozdíl: zatímco Alexe to tvrdí všichni ostatní a ona se podle toho snaží, Alea je... no prostě placatá, časem mi dokonce přijde arogantní, ale její charakter se rozhodně nerovná charakteru dívky, která by mohla existovat.

Ostatně žádný charakter z Moiry není kvalitní. Tlustá kniha a všechny charaktery ploché, člověk si tam nic moc nenajde. Autor se tam snaží navodit dojem obrovského pracujícího komplexu alias Středozemě, což se moc nedaří. Příběh je rozpladlý na spoustu míst, kde sledujete osudy různých naprosto nezajímavých a většinou extra nesympatických postav, které se nakonec nějak setkají. Nejvíc umíráte nudou u popisu cesty vlčice. Autor očividně neměl o vlcích jako takových (a jejich životě a chování) ani potuchy, ale protože vlci byli a stále jsou děsně cool, tak je tam strčil prostě proto, aby tam byli. V příběhu jim vytlačil nějakou funkci na konci, ale už i mluvící šílená veverka vám příjde víc na svém místě, než vlci v téhle knize. A to je špatné, když to na nich má být de facto postavené, hmm. O tom, jak si autor pěkně zamotal příběh se slibem nějakého vyvrcholení a kvalitní konec se nekonal, radši ani nemluvím xD Deus ex machina, dámy a pánové. Strašně zlý nepřítel, ale nakonec se stane BUM a je po něm.

Takže mi až nechutně moc místa na mé poličce vyhraněné pro kvalitní fantasy, eventuálně mangu + japonské fanbooky zabíra TENHLE pokus o fantasy a já nevím, kam s ním x__X Nechcete to někdo?

Pytlík sentimentu a zásilky

22. prosince 2010 v 18:44 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Už je to tak. Diagnóza je jasná: jsem beznadějný případ. Já jsem tak nehorázně sentimentální, že už by se to možná dalo považovat za chorobu. Možná.. Nicméně, když jsem tak řečeně v tom, považuji to za nejpřirozenější věc na světě, která prostě nemůže být hloupá, divná, dětinská...

Jen tak náhodou jsem včera našla jednu písničku od Nightwish, kterou nezpívá Tarja nebo Anette, ale Marco a to tak úžasně, že mě to naprosto odrovnalo. Jednak mám obrovskou slabost pro měkké můžské zpívající hlasy a jednak slova... achjo, od včerejška jsem prostě jeden velký pytlík sentimentu.

Postla bych sem video, ale POZOR, kdyby tu někdo věděl, jak vyřešit můj problém... Firefox mi přestal otevírat všechno, co není přímo html odkaz. Mám tady tlačítka pro vložení videa, odkazu, obrázků... ale můžu na ně klikat sto let, jsou mrtvá. A stejně tak je to i jinde. Zkoušela jsem reinstal, ale ničeho jsem nedocílila :( A firefoxu se vzát nechci T__T.
--

Z jiného soudku - včera mi konečně došla nejočekávanější zásilka, totiž dárek pro tátu k Vánocům. Cítila bych se mizerně, kdybych mu měla dárek dávat až po Vánocích. Jsem vděčná, že to došlo, uf.

A dneska mi došla Japonská BW Guide. Nečekala jsem, že je to taková bichle xD. Je vcelku tlustá, plná japonských instrukcí pro hru a spousty screenů, takže do ní ještě můžu nahlížet jen velice sporadicky, protože si nechci nic vyspoilovat ^^; Logické, že? Mám tam i jakýsi poukaz na Hoenn startery do japonského dreamworldu, ale to je mi úplně naprd, takže pro zájemce možná.. xD

Zápisky o válce...mé?

16. prosince 2010 v 15:30 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Říká se, že existuje krize osobnosti. Dle na sobě učiněných výzkumů mohu tuto informaci obohatit o další dělení, a začala bych krizí vlastní inteligence xD. Něčemu takovému jsem v současné chvíli podrobována a jelikož je to vcelku nový zážitek, naprosto si s tím nevím rady, takže mě asi čekají nádherné vánoční prázdniny plné nejistoty a stresu, na který není lék.

Za všechno můžou SCIA, ale to tu odmítám rozebírat. Říkám si, jestli má vůbec takový systém usnadňující přijetí na vysokou existovat i za cenu toho, že může být vlastně až kouzelně neobjektivní :/.

Přirovnala bych to k nebi. Malým dětem ve věřících rodinách se celou dobu říká, že když budou hodné, půjdou do nebe. A oni pak dorostou a udeří je vědecký důkaz, že žádné nebe nahoře není, protože za modrou atmosférickou slupkou je jen jedno velké černé nic, kde občas semtam něco rotuje. No a ve skutečnosti nebe existuje, ale onen vědecký způsob není schopný ho detekovat. (Berte to jako podobenství, nikomu tady žádné nebe nevnucuju xD).

Tohle jsem dala do kupy zrovna teď a trochu náhodně. Nicméně, asi z toho udělám manifest programu za záchranu uznání mé inteligence. Je to jedna z mála jistot, kterou jsem doposud měla, něco, co mi bylo dáno například na úkor jiných věcí, které ostatním usnadňují život a sociální kontakty, a říkám si, že nějaké pitémé SCIO nemá právo brát mi i tohle...

Kašlu

10. prosince 2010 v 21:39 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Především fakt kašlu. Na mamku kýchlo dítě a chudák je z toho nemocná. Na mě se to přeneslo jen částečně, není to ani nemoc, ani zdraví - lechtá mě v krku a kašlu.

Do toho jsem jako nejméně zapojený vedoucí do zítřejšího přespávání v čajovně nějak dostala vedení, protože všichni nějak odpadli, což bude docela zábava... xD Do toho všeho mi dnes započaly mé dny a dostala jsem výsledky SCIÍ, která nedopadla nijak moc slavně - pravděpodobně skončím těsně pod hranicí, které jsem chtěla dosáhnout :( Našla jsem jim tam příklad, kde berou za správný výsledek, který je špatný, ale pozdě na reklamaci. Bála jsem na to koukat předtím, můžu si za to sama. Spíš mě zajímá, proč jsem si toho všimla jen já, lidí jim tam různé úlohy kritizovalo dost ^^;. Například je tam ZASE úloha, kterou už dřív publikovali těm, kteří si jejich služby zaplatili. Marnost nad marnost. Ale tak co. Stejně už mám dopředu zaplacený i další termín, šla bych na něj i tak xDDD.

Takže na to taky kašlu. Asi kašlu na všechno. Proud špatných událostí neustal, spíš se tak nějak stupňuje a já si řekla, že na to kašlu. Nemá to smysl XD. Udělala jsem kolem sebe jakousi cystu a jako tonoucí stébla se chytám naděje, že se mi konečně stane něco hezkého. Fakt hezkého.

Chtěla jsem se o víkendu vyspat, ale to mi taky nevyjde xD Budu muset zabít svůj krk, protože už mi tím škrabáním leze sám sebou. Ale jinak... to zacystování má tu výhodu, že se příval špatných událostí bere jako samozřejmost a tudíž se dá žít normálně na nouzový režim :D

Jedna věc stojí za zmínku. Už nějaký čas jsem se potřebovala vypovídat ze svých největších starostí a to se mi stalo ve středu. Abych začala od začátku, máme na škole nového spirituála (jakožto Katolické Gymnázium tam vždycky někoho takového máme = péče o duchovní život, eventuálně duchovní poradce). Je to otec Jan Holík, který byl dvakrát vojenským kaplanem na českých zahraničních misích a je strašně fajn. Já už se pár týdnů kopala ke zpovědi (boj je to xD) a teď ve středu jsem do toho konečně kopla dostatečně a zašla za ním. Tak nějak jsem tajně doufala, že bych to mohla rovnou spojit s oním poradenským rozhovorem a ono se to tak nakonec vyvrbilo samo.

Prostě jsem se konečně někomu vypovídala a konečně mi s tím taky někdo trochu pomohl. Poněkud se nám to protáhlo a já za to zaplatila obědem, ale nebylo vůbec čeho litovat.  Jsem za to moc vděčná ^^.

Hádky a občanka

7. prosince 2010 v 16:16 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Mizérie pokračuje. Už jsem z toho docela zoufalá. Pořád čekám, kdy se stane něco, co tuhle mlhu prosvětlí, ale nic nikde =_=.

Tak například včera. Chtěla jsem hrát ve volném čase při pečení perníčků HG. (Pro doplnění z minula, Chikorita nakonec dopadla tak, že jsem dostala shiny verzi, která je hodně vzácná, takže jsem si nechala tu, respektive toho.) Ve skutečnosti jsem se ale celou dobu hádala s Hyunem na devu.

Začalo to tak, že jsme se poněkdu zhádali ohladně HP 7 - přišlo mi prostě zcestné hodnotit ten film, jako by se u něj počítalo s tím, že bude dějově kompletní, i když je to knížka řízlá uprostřed. Pak jsme se nějak dohádali, teda spíš jsem to násilím utla, protože mé snahy o to, přirozeně přestat, jaksi selhaly xD.

Včera ráno jsem si všmla nového Hyunova journalu, mrkla na něj, a téma zaměřené na 50 znaků, jak poznáte crappy artistu, mě docela zarazilo. Nicméně on hned pod tím tak trochu naznačil, že úplně nesouhlasí. Prolétla jsem očima asi 5 těch znaků, z čehož ten poslední zněl zhruba takto:

Když má malé sebevědomí, je to crappy artista.

To mě trochu zvedlo ze židle, jako někoho, kdo nízké sebevědomí zažil, a kdo ví moc dobře, jak právě těmhle lidem taková krátká věta dokáže ublížit.

Protože jsem chtěla udělat tečku za předchozí hádkou, napsala jsem, jak s touto větou nesouhlasím, a že by mohla ublížit. Vzhledem k Hyunově předchozím stanovení, že příliš nesouhlasí, jsem ani na zlomek vteřiny nemyslela, že ve skutečnosti začne tenhle názor (a postupně všechna tato stanoviska) hájit.

A tak jsme se zhádali zase xDDD. Dokonce se nám to, nevím jak, rozrostlo na asi 7 jednotlivých threads, takže jsme se naráz hádali o tomtéž na sedmi místech a bylo to únavné, obtěžující a nikam nevedoucí.  Zatímco se za mými zády pekly dokonalé perníčky ve tvarech losa, lišky, šneka, medvíděte a ježka, musela jsem zase utnout naši hádku prostě tím, že jsem neodpověděla a oznámení o další reakci smazala.

V životě jsem nepotkala někoho, kdo by měl potřebu se hádat do omrzení déle než já. Fakt ne. Možná to nakonec trochu změní můj styl hádání, protože teď vidím, že to umí být fakt opruz. Ale kdyby ta hádka alespoň o něčem byla... =_=.

Já jsem prostě přesvědčená a řeknu to na rovinu, že lidé, kteří mají potřebu škatulkovat tímhle způsobem (kdo je takový a takový, kdo kreslí tohle a tohle = crappy artist), tak jsou pěkní idioti. To za prvé. Hájit tato stanoviska tím, že si je někdo vymyslel jen tak pro zábavu... to by vycházelo do té doby, než by se dostal třeba k již zmíněnému znaku. Do rozervání těla budu bránit lidi s nízkým sebevědomím před elitisty, kteří si myslí, že když dobře kreslí, mají právo soudit ostatní, které ani neznají, a dost možná jim i hodně ublížit.

Stejně tak mi přijde imbecilní generalizovat nízké sebevědomí na lidi, kteří říkají "Oh, jsem tak strašně neschopný, to je tak hnusné dílo, co jsem nakreslil..." Svědčí to o tom, že autor doopravdy netuší, jak se člověk s nízkým sebevědomím cítí a tudíž nerozezná předstírané od skutečného.  A ještě imbecilnější mi přijde tvrdit, že lidé s nízkým sebevědomím neumí kreslit... Vzhledem k tomu, že nízké sebevědomí je de facto pohonem pro zlepšení, je to tvrzení naprosto mimo.

Jednoduše řečeno, celý tento problém 'ošéfoval' někdo, kdo o něm nemá nejmenší tušení. Je hrozně fajn, když si lidé, jejichž nejhorší zkušenost s nízkým sebevědomím se omezuje na situaci, kdy kvůli němu přišli o zakázku, myslí, že už tedy ví, jak se někdo s nízkým sebevědomím cítí. A tudíž si oni dokážou představit, jestli takovým lidem daný text může nebo nemůže ublížit...

To slovo elitista se k tomuto případu krásně hodí a vymslel ho někdo jiný, kdo na ten journal reagoval podobně jako já. Hyun se pohybuje ve skupině, kdy jeho přátelé a lidé, se kterými na devu komunikuje, jsou vesměs artisté na vysoké úrovni. Působí to trochu jako sekta, protože dotkněte se jednoho z nich, přiběhne na vás další... xD A přesně to se mi stalo.

Přišel mi komentář od jedné hezky kreslící slečny s rusky znějícím jménem, která mě ujistila, že Hyuna IRL vůbec neznám (jakože znám, to je smůla, co =_=), že ona ho zná velice dobře a [výčet kladných vlastností získaných na základě výměny pozitivních feedbacku na obrázcích navzájem].  Tak si říkám, jak úžasně se musí cítit dobře malující člověk obklopený desítkami dalších úžasně malujících lidí, kde si všichni navzájem komentují úžasné obrázky, které nejde komentovat jinak než zase úžasně, všichni se hrozně moc usmívají na všechny strany, jsou prostě úžasní a BUM, najednou se 'velice blízce znají a ví o tom druhém všechno'. Zní to fakt skoro jak nějaká sekta o_o'

Když se mě tato slečna velice arogantně otázala, co mě 'opravňuje' se na tomto poli (myšlena problematika nízkého sebevědomí) vůbec hádat, tak to už byl fakt vrchol xD. Naštěstí v takévéto situaci docela rychle poznáte člověka, který zažil nízké sebevědomí, od člověka, který byl rozmazlován v bavlnkách. Ten v bavlnkách totálně netuší, ale je přesvědčený, že tuší víc než ostatní xD.

Což znamená, že jsem ji mohla velice efektivně setřít na všem, co mi řekla. Ale radost z toho nemám. Vím, že komukoliv z nich by stačil jeden ublížený journal a hordy jejich fanoušků mě oblehnou a budou mi všichni nadávat přesně jako tahle slečna. A že to bývají právě velice populární lidé, kteří píšou tento druh ublížených journalů (většinou: Zrušil jsem ten a ten journal- odkaz - protože tam na mě byli zlí T__T - Jo, tohle je přímý odkaz na Veemonsita XD)

Suma sumárum: Na devu jsou všichni úžasně kreslící lidé přímo božské charaktery, strašně hodní a neomylní aneb v počtu fanoušků je síla vašeho charakteru!

--

Do toho příjemná obtíž s občankou a SCII. Den před OSP jsem zjistila, že mám v databázi u posledního čtyřčíslí prohozená dvě čísla. Horko těžko jsem našla, kde se to u nich mění, a změnu provedla. Bylo tam napsáno, že se budu muset ohlásit i administrátorovi při zkoušce.

Tak jsem se v sobotu administrátorce ohlásila. Kontrolovala čísla občanek a zrovna se u mého stolu sešla i s koordinátorkou, která sbírala dotazníky. Takže tam byly obě. Řekla jsem, v čem je problém, a ony mi řekly, že záleží jen na prvním šestičíslí, které značí datum narození a pohlaví, a to jsem měla OK. Tak jsem to uzavřela.

Dnes mi přišel e-mail od nějaké paní z centrály, že jsem zadala změnu rodného čísla a přitom žádnému z administrátorů jsem se neohlásila, protože by to jinak musel změnit na papíře a následně ohlásit. Ať se tudíž dostavím do Prahy.

To už je fakt absurdní T__T'. Tak jsem napsala, jak to ve skutečnosti bylo. Právě teď mi přišla odpověď, že je tedy chyba na straně administrátorů, jenže obě adminky byly hodné, a jestli jim tohle přidělá problémy, tak je to pěkně NA HOUBY ><. Zvlášť, když mi ten svůj papír i ukázaly, a doopravdy tam měly uvedené jen první šestičíslí.

Tohle zní fakt blbě ale... který jsem Pokémon?XD

6. prosince 2010 v 20:41 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Poll na devu, podle kterého se asi nějak více méně konečně převedu na nějakého oficiálního maskota.

Každého, kdo o mě něco ví (a pokud nezná poke, tak je ochotnej si jich asi pět najít na googlu, jak vypadají), tak prosím o zodpovězení :)


http://reina-kitsune.deviantart.com/journal/poll/1630501/

Hohó (no Santa here)

4. prosince 2010 v 18:33 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Důkaz, že sestra na mě myslí: přijedu domů ze SCIÍ, a první, co mi ukáže, je následující článek:


Biatlonista Svendsen vyhrál i druhý závod SP, Šlesingr dojel ve třetí desítce


Pro ty, kteří nečetli mé zápisky z únorové návštěvy sestry v Norsku, prozradím, že tento článek odkazuje na jednu tehdejší příhodu. V Norsku se mi poprvé udělal opar a já z toho byla dost přešlá. V té době byla zrovna Olympiáda ve Vancouveru v plném proudu a my se sestrou ji sledovaly. Zatímco jsem řešila tento svůj drobný problém, jela kousek vedle mě televize s norským přenosem a já jsem se nárazově a zcela náhodně rozhodla svůj nový biologický problém pojmenovat po slově, které se v tom přenosu opakovalo s největší frekvencí, a to bylo v té chvíli právě jméno Svendsena xD.

Jestli vás štve nějaký váš biologický problém, pojmenujte ho XD. Začne vám míň vadit. Samozřejmě bych doporučovala pojmenovat něco, u čeho máte jistotu, že už se vás to bude držet natrvalo, protože se říká, že co pojmenujete, toho se nezbavíte xD. (Opar je prý uložený v neuronech, či co - jednou tam, navždy tam, ale už se nemusí projevit - takže Svendsen je de facto na dovolené, i když doufám, že na pěkně dlouhé, ne-li věčné xD)

--

Co říct o OSP. Asi nic. Nemám nejmenší tušení, jak by to mohlo dopadnout. Sice mi přišel semafor výsledku (testy, kde si můžu prohlédnout, co jsem měla špatně), ale zjistila jsem, že to raději vidět nechci. Asi by mě to jen zdeptalo. Počkám na percentil a budu se modlit, že přeleze 70 =)

Týden zatím na dvě věci xD

2. prosince 2010 v 19:08 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
No jo, to by nebylo jen tak, aby po skvělém stužkováku a vším s ním spojeném nepřišlo pár katastrof XD. Pondělí jakš takš. V úterý jsme jeli na exkurzi do Brna, kde jsem si v době rozchodu pořídila krásný kousek prádla, kterému se ovšem můžeme obdivovat jen my se sestrou, jak už to v takových případech bývá XDDD A nehledejte v tom nic úchylného.

Středa - den katastrofy číslo jedna, intenzita 9° Richterovy škály. Seminář z fyziky a sympatická 'jednoduchá' písemka na příklady, které jsme vůbec nepočítali. Dokonce i někdo jako já, kdo doma vesměs do školy nic nedělá, si jich pár doma propočítal a když je to pak k ničemu, tak motivace do příště jak mraky XD. Navíc jsem tam u jednoho selhala čistě zkratem a násobila místo dělení - no, uvidíme, jestli mi to uzná, ale...  Doprčic, proč z toho musím maturovat? Proč musím maturovat z předmětu, který mi jde ze všech nejmíň X_X Už jsem tak zoufalá, že bych šla raději maturovat z latiny, protože mám dojem, že tam se člověk spíš dokáže naučit a pochopit. Posse rem esse.

Dnes - jako by toho nebylo málo, jsem si ráno chtěla vytisknout úvahu do ČJ, kterou jsem plánovala ve škole přepsat. Napsala jsem si ji včera, ale jak už to tak bývá, byla jsem líná ji vytisknout. Ráno zapnu PC a po pár počátečních screenech mě uvítá černá obrazovka, aniž by monitor ztratil kontakt s PC. Takže fakt super. Oprášila jsem HDD a všechno, na co jsem dosáhla, ale bez valného efektu. Prostě mi něco na PC odešlo. Pravděpodobně software =_=. Táta můj HDD po pár svých pokusech zastrčil do svého PC, který okamžitě zahájil resuscitaci po windowsovsku, což tátu značně vyděsilo, ale oprávář ho po telefonu ujistil, že je to ok a ať ty milióny číslíček pěkně nechá běhat XD Pro mě to ve výsledku znamená, že možná dostanu možnost zálohovat si data, což jsou především obrázky, které jsem zas pro pocit změny před dvěma měsíci začala ukládat právě na C.

Jen tak pro forma, zálohovat předtím bych si je nemohla prostě proto, že moje romka už před půl rokem odešla do důchodu a na jakékoliv mé pokusy donutit ji přečíst nějaké divko reaguje nesmiřitelným knockoutováním celého systému do tří minut. Že mám historický PC, to už jsem asi někde někdy psala xD Vlastně ho obdivuju, že se ještě drží pohromadě.

Do toho všeho přišla velice zákeřná písemka z AJ. Jo, i pro někoho jako jsem já nebo spolužák existují zákeřné písemky z AJ XD. Zákeřnost spočívá v nesčetném množství dvojsmyslných otázek, které se dají pochopit na true i na false, a obvykle čím více logiky na odpověď použijete, tím větší je šance, že autor otázky ji nepoužil. Oni jsou vážně asi úplně slepí. Tady takových otázek teda bylo až přespříliš. Nicméně i kdyby to dopadlo nejvyšší katastrofou, což si já osobně nemyslím, špatná známka z AJ mě jaksi nevytrhne xD Jediný, koho by mohla vtrhnout, je stereotyp 'výborná, výborná, výborná, výborná etc.', a ten by to zase myslím přežil.

Abych ještě trochu přiložila polínkem do ohně, nedaří se mi ani resetování Chikority v HG SS. To je tak, když je někdo moc náročný XD Já prostě MUSÍM začínat s Chikoritou. MUSÍ to být holka (šance 0,25) a ještě se teda v žádném případě nebude vyvíjet. A zároveň ji chci mít v týmu. Ty dvě poslední věci činí největší problém, protože Chikorita má jako na potvoru dvě evoluce, což ji činí docela slabou (síla narůstá s evolucemi). Průměrná Chikorita je už kolem lvlu 60 docela slabá vůči svému okolí a právě to mě donutilo mého předchozího Chikoriťáka vyvinout. Vzápětí jsem toho litovala a hra mě přestala bavit. Takže na to jdu znova a tentokrát... tentokrát si vyresetuju takovou Chikoritu, která má co nejvyšší IV (něco jako geny) a tudíž i na vysokém lvlu je o něco silnější, než nejslabší Meganium (třetí evoluce), což mi bohatě stačí. Ve výsledku budu mít podprůměrně slabého pokémona, ale aspoň na ten podprůměr vůbec dosáhne XD.

Tak, a teď už by se zase mohlo stát něco hezkého :(. Místo toho se nám učitelka z matiky až dnes uráčila oznámit, že zítra píšeme písemku, do toho zítra naše třída bude dělat po škole dost pochybného a nepřipraveného mikuláše a pozítří jsou SCIA T__T. Achjo, něco hezkého prosím TT.