GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Květen 2011

Jednoho úterního dopoledne

31. května 2011 v 10:56 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
někdy mezi imbecilními státními maturitami tu sedím já a říkám si, že bych mohla napsat nějaký hodnotný příspěvek na blog. Problém bude s tím, nějaký takový příspěvek vymyslet.

Takže jinak, zajímá vás něco? Státní maturita? Nižší čeština sice lehká, ale v CERMATu asi nezvládají i tak jednoduché věci jako například určit, která otázka patří do ČJ a která ne. U jednoho textu se ptali, na jaké náboženství referuje "jeho náboženství". To ale z toho článečku vyčíst nešlo. Pokud nevíte, koho označuje titul rabi, neznáte přímo jméno oné osoby nebo ten divný směr, která zastával, tak prostě netušíte a můžete být češtinářští géniové. To je opravdu varianta pro lidi z učňáku :/ Celá ta státní maturita mi přijde přitažená za vlasy.

Čtu LOTRa a poprvé v životě ho dočtu. Pamatuju si dva předchozí pokusy: jeden se nepřehoupl přes Toma Bombadila (mi bylo tak dvanáct a buďme k sobě upřímní, ta část Společenstva a vše předcházející je tak nehorázně o ničem...) a druhý skončil někde v první části Návratu krále a už vůbec nevím proč. Zato teď bych četla a četla a četla... jenže mi včera konečně dorazila White, kterou jsem si udělila jako odměnu za složené ústní xD Popravdě proto, abych měla co hrát, když nechci resetovat Black. Jen si to představte... objednala jsem si to 17. května. Došlo 30. A pořád je to ten obchodní balík ČP s garantovaným dodáním do dalšího dne. No, pamatujete si, jak jsem tu málem vraždila okolí, když mi Black nedošla dva dny od objednávky, když měla oficiální evropskou premiéru? To byl pátek a mě dorazila až následující úterý. Teď si představte, jaké trauma by mi způsobila TAHLE dodací doba XD. Ale tentokrát jsem si všimla takové malé podlosti: na obálce totiž bylo napsané rozmezí dat, tuším, že desetidenní. Nevím, jestli to tam psal obchod nebo ČP, ale je vtipné, když máte garantovaný obchodní balík a objedete to tím, že na něj napíšete trošku širší datovou hranici, ve které má být dodán :D

Abych neuhýbala, White jsem ještě hrát nezačala. Budu tam hrát za kluka a pojmenuju ho Edmund a začne s Oshawottem/Mijumaruem, kterého pojmenuju Vigo. Viga už jsem měla naplánovaného dlouho, kdybych někdy počala hrát s Miju, jméno pro Edmunda jsem potila...taky dlouho, ale nešlo to. Chtěla jsem nějaké vhodné jméno do dvojice k holce Alici a po dnech přemýšlení mě napadl Elijah. A u toho by to možná skončilo, kdybych si třeba neuvědomila, že kluk Elijah se starterem Vigem by trochu vypadalo jako vykrádačka herců z LOTRa, což rozhodně nebyl záměr xD. Tedy, Viga bych mohla odvolat na Arabellu, což byla ostatně původní inspirace, ale kdo by mi na to skočil? Ještě by mě obvinili ze Shounen-Ai skříženým s Yiff :__: Plánovala jsem začít hrát dnes, ale zatím se mi do toho moc nechce - dny, kdy jsem byla natěšená jako makovice jaksi uplynuly bez oznámení, že dorazil balíček, a teď mám asi zrovna jakýsi útlum. Otázka zní, jestli jít hrát i přes útlum a rozehrát se, nebo počkat, až se mi bude chtít a trpět černým svědomím, že jsem utratila peníze za hru, která se mi to jen válí ^^;

A venku nádherně fouká vítr °w° Miluju silný vítr. Moje uši ho nemilují. Takže musím chodit do přírody s peckama v uších, v chladnějších dnech to jde ještě zaizolovat nějakou kapucí, ale teď na konci letního jara bych vypadala jako exot. Musím překonat vlastní pasivitu a jít se projít po okolních polích. To procházení mě baví, ale myšlenka na to, že až se vrátím, půjdu uklízet středisko, neuvěřitelně zabíjí veškerou motivaci, jak si možná dokážete představit xD.

Minulou sobotu mě sestra se švagrem jako odměnu za ústní vzali na výlet do Vídně =D Celé dopoledne pršelo, takže jsme měli všichni promoklé boty, což ovšem na celkové náladě vůbec neubíralo. Nějak to bylo epické i tak, zvlášť hledání die Apotheke, která tam jediná v okolí měla být otevřená (ségra měla puchýře). Chápete ty Rakušáky? Oni nemají vývěsní reklamu ve tvaru lékařského kříže v zelené barvě s hadem obtočeným kolem nějaké tyče, nene. Oni mají bílé pozadí a na tom podívné zakroucené červené A, které, jak zjistíte po bližším zkoumání, je tvořené svinutým hadem. Takže v Rakousku jsou nacionální a ne, lékárná nebude zelená jako všude, ale červená xD. Odpoledne se trochu vyčasilo, rozhodně přestalo pršet, což nás povzbudilo a schnoucí boty a ponožky nás povzbudily ještě víc xD. Výlet po centru jsme zakončili procházkou do Prateru, kde si sestra vyzkoušela jeden šílený kolotoč, který si vždycky přála zkusit, a já je pak vytáhla na takový koš, který jezdí po velkém tobogánu (skvělý výběr =D). Bylo to bezva, dokonce jsem si tam objednávala jídlo německy (i když jsem se na to totálně necítila) a ani to nebolelo XD Je sice pravda, že v kavárně jsem po vzoru Arisu z 22. kapitoly jaksi nepřečetla menu, takže při objednávání pití jsem mohla jen opakovat Cappuchino po Honzovi, ale přežila jsem :D Třeba v pizzerii jsem nabídce vesměs rozuměla; to by měla naše blonďatá němčinářka radost, úplně ji mám před očima xD

...

Byl to smysluplný post?

Pro silnější povahy =D

30. května 2011 v 22:50 | Re |  Pokémon
protože ty slabší mají co dělat s oficiálním theme, a když ho někdo kvalitně vytunní, tak se klepu pomalu i já ^^;. ANeb jedno z nejepičtějších theme v Pokemonech dosud vydaných. A pak, že prý je to pro malé děti... CHÁ CHÁ CHÁ =D


Protože YouTube má problém...

29. května 2011 v 21:13 | Re |  Pokémon
Aspoň to tvrdí. No, a kdo mi zajistí, že bych to znovu našla, když mi to odmítá uložit do oblíbených...?


Dotazník, heh

29. května 2011 v 20:08 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Bylo mi řečeno (Temi), že to mám vyplnit povinně :D Tak here we go xD


Kdybych byla ovoce, byla bych... Začínám inklinovat k borůvkám xD
Kdybych byla barva, byla bych... Světle modrá.
Kdybych byla zvíře, byla bych... Liška, jednoznačně.
Kdybych byla domácí spotřebič, byla bych... sifonovač... přestože ho nemáme, má jednu specifickou vlastnost... :D
Kdybych byla kniha, byla bych... Howl's moving castle.
Kdybych byla oblečení, byla bych... vesta.
Kdybych byla šperk, byla bych... přívěsek na řetízku. Třeba takový světle modrý čtyřlístek... :P
Kdybych byla věc, byla bych... meč - ani nevím proč, možná za to může ta akční hudba, co tu hraje XD
Kdybych byla auto, byla bych... MiniCooper :D
Kdybych byla element, byla bych... vzduch.
Kdybych byla strom, byla bych... javor.
Kdybych byla drink, byla bych... frappé =D
Kdybych byla příchuť zmrzliny, byla bych... (víte, že existují i šílenosti typu Mozzartovy koule? fakt XD) Ehm, asi třeba stracciatela?
Kdybych byla člověk, byla bych... já.
Kdybych byla planeta, byla bych... Nabuu xD
Kdybych byla hmyz, byla bych... včelka.
Kdybych byla veřejný dopravní přostředek, byla bych... lanovka °w°
Kdybych byla písnička, byla bych... to co hraje v titulcích posledního LOTRa.
Kdybych byla film, byla bych... Zaslaná Pošta =D
Kdybych byla roční období, byla bych... podzim.
Kdybych byla květina, byla bych... pomněnka (hele, já nad tím zrovna dneska přemýšlela!)
Kdybych byla povolání, byla bych... překladatel (wtf .__.)
Kdybych byla kreslený seriál, byla bych... Pokemooon :D Asi už to tak bude.
Kdybych byla místo, byla bych... Dalešická přehrada.
Kdybych byla dárek, byla bych... MiniCooper pro sestru :D
Kdybych byla vzpomínka, byla bych... teplý podzimní podvečer.
Kdybych byla město, byla bych... Nidaros. Ehm... tedy bývalý Nidaros. Nyní Trondheim. Jediné město, které použiju aniž bych měla černé svědomí, že nejsem vlastenec :D
Kdybych byla smysl, byla bych... hmat.
Kdybych byla hra, byla bych... Ragnarok nebo Pangya? Pangya nebo Ragnarok? Hoďte si mincí xD.
Kdybych byla sladkost, byla bych... After Eight - včera jsem na to přišla :D
Kdybych byla denní doba, byla bych... podvečer.
Kdybych byla část těla, byla bych... dlaň.
Kdybych byla země, byla bych... Gondor.
Kdybych byla chuť, byla bych... obávám se, že sladká.
Kdybych byla sport, byla bych...hokej.
Kdybych byla cit, byla bych... to největší klišé, co vás jako odpověď napadne xD
Kdybych byla vůně, byla bych... vanilka.
Kdybych byla znamení, byla bych... Vodnář, forever and ever.
Kdybych byla měsíc, byla bych... říjen.
Kdybych byla hračka, byla bych... plyšová liška =D
Kdybych byla látka, byla bych... Rhenium xD (uhodnete, jakou má značku...?)
Kdybych byla tvar, byla bych... kosočtverec.
Kdybych byla otázka, byla bych... What the Arceus?
Kdybych byla odpoveď, byla bych... Jasná věc.
Kdybych byla slovo, byla bych... bludiště.

Pokemon Ierukana

26. května 2011 v 22:13 | Re |  Pokémon
Tenhle ending se mi svým zvláštním způsobem líbí. Refrén je super, animace božská a do toho ten moment, kdy na řadu přijde Klink, Klang a Klinklang (Giaru, Gigiaru, Gigigiaru)


Trauma z nových věcí

24. května 2011 v 21:14 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Volám tátovi výsledky z ústní a v odpověď se mi dostane, že mi zrovna instalují sedmičky na novej PC. On je to teda pro mě novej, tátův ex (to je tak vždycky), ale... Sedmičky už znám z noťasu, o to nejde. Ale můj starý fragilní počítaček je pryč, pryč spolu se stařičkým PS6, který jsem svou vychytralostí donutila pracovat i na XP. Pryč jsou moje fonty, moje zázemí a víte, co tam mám místo toho? CS3!!! >( Kdo o to stál? Kdo tu stojí o zoomování, při kterém musíte držet ALT??? Kdo? Správně, nikdo. A jakou mám šanci rozchodit PS6 na systému o dva stupně novějším, než byla ona XP...? Asi taky negativní odpověď.

Jenže já k životu potřebuju kreslení! Mám tu dva povedené náčrty a vážně bych se do nich ráda pustila, ale ten velký PC je pro mě jako cizinec. Vyhýbám se mu jako čert kříži. Vůbec se u něj necítím jako doma, obtěžuje mě už jen ta myšlenka na přepínání harddisků, abych vůbec mohla scanovat (protože PS6 není jediná věc, která už sedmičky nepobere, scanner už má taky svoje za sebou). Prostě čára přes rozpočet a já nevím, co s tím. Potřebuju při kreslení pohodlí a mám ošklivé tušení, že až se jednou odhodlám prolézt tou odpornou CS3, tak z toho budu jen a pouze vyšilovat.

Pomoc T__T Ja chci kreslit.

Radarka

22. května 2011 v 22:38 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tenhle víkend jsme podnikli takovou akcičku, na kterou se vypravily jak naše skautky, tak i skauti z našeho oddílu, což ostatně onu akci řadí do podšložky rarit.

Kdybych pro to měla použít jedno slovo, tím slovem by byl 'zážitek'. Kdyby mi byla povolena slova dvě, rozšířila bych to na 'zážitokový kurz', protože z nějakého důvodu mi tam kurz sedí lépe než výlet.

Radarka je bývalý vojenský objekt, nejspíše ex-radarový, který se nachází na takovém placatém kopci kousek od mé milované Dalešické přehrady. Ten kopec mě nepřestal fascinovat od chvíle, kdy jsem poprvé zjistila, že na něm Radarka je. Protože jsem se za celý svůj život zvládla pohybovat v jeho bezprostředním okolí, a stejně jsem si ho nikdy nevšimla, ani toho, že tam vůbec nějaká bývalá vojenská budova je.

Z mých skromných informací můžu poskytnout toho: Ten objekt koupilo pár outdoorově naladěných lidí a udělali z něj paintball lokalitu. A nabídka paintballu se pak rozšířila i na další zážitkové činnosti. A nebo to možná bylo naopak. No, říkala jsem, že ty informace jsou skromné :D Plus mínus, tohle pro představu stačí.

My jsme se prostě ráno napakovali (neměla bych opomenout maličkost, že sestra zazmatkovala a vzbudila nás o hodinu dřív, než bylo třeba, což jsme zjistili až na nádraží xD), odjeli jednu vlakovou zastávku na východ a tam si nás už převzali instruktoři z Radarky. Teda, nevím, jestli je slovo instruktor zrovna to pravé ořechové - prostě dva fajn kluci, 'Honzík' (kdybych já si vzpomněla na tu funkci, kterou se označil... manažer výpravy...? xD Ne, počkat, logistika!) a Martin (tady už si vůbec nevybavuju, jestli nějaká přezdívka byla ^^;). Honza odvezl naše batohy a my si dali krátkou tůru s mezipřestávkou naplněnou typickými hrami na důvěru (kdo ví, ten ví). U začátku přehrady na nás opět čekal Honzík s dodávkou a rafty, které jsme si napumpovali (hrozná makačka a to jsem pumpovala jen jednu část dna - popel na mou hlavu, kaju se, jo ^^;) a spustili na vodu. Poprvé jsem byla na raftu -já totiž dosud jen kánoe- a musím říct, že bych si mohla stěží vybrat lepší spoluposádku :D Byly jsme tam čtyři vedoucí skautek a kormidloval nás Martin, a jelikož on byl jediný boss přítomný na raftech, stal se z nás vlastně VIP raft :D.

Nevím, už jsem se tu určitě rozplývala nad tím, jak je Dalešická přehrada nádherná a dokonalá na plavbu v kanoi (či jiném pádlo/veslo objektu), takže to teď zestručním :D Poprvé jsem se plavila po té nejvyšší' části vodního díla; začínající změnou řeky v přehradu až po lodní zastávku v Koněšíně, a musím říct, že jsem byla nadšená. Bylo to mnohem delší a mnohem krásnější, než bych si bývala představovala. Byly jsme celkem čtyři rafty, na těch ostatních mix skautek a skautů + Honza jako vedoucí skautů. Vrcholně jsme si to užívali, sem tam jsme hráli raftové hry, na Koněšínské pláži zastavili na oběd (setkali jsme se s 'manažerkou cateringu' :D :D) a pak pokračovali až k Lavičkám. Během cesty proběhlo několik zuřivých vodních meziloďních bitev. Nám se povedla i jedna čistě vnitrolodní: to když se Martin jakožto kormidlo rozvalil na zádi, a sestra, jakožto tempo udávající levý přední háček, mu pádlem chlístla vodu na hlavu (protože údajně vypadal, jako že ho mrzí, že je suchý XD) . Martin to nehodlal nechat jen tak, a tak jsme velmi rychle přestaly být suché i my ostatní, z čehož jsme se chvíli předtím všichni včetně Martina radovali, protože první vodní bitva byla velice... důkladná xD. A v raftu zase voda... -- Kousek před Lavičkami se mezi zbývajícími rafty rozhořela parodie na bitvu o vlajku, prostě její vodní verze spočívající v tom, kdo komu ukradne víc pádel. Jestli by vás v žvotě nenapadlo, že je tohle na raftech možné, tak ano, je XD Přeskakování z raftu na raft a zákeřné shazování do vody... prostě Skauti jsou kreativní tvorové.

Během plavby se na východě sesbíraly nádherné bouřkové mraky, semtam si zahřměly a nepřestávaly hrozit i během naší cesty z Laviček na Radarku (opakuji, že je na kopci). Pak už nezůstalo jen u hrození, ve finální časti jsme geniálně zmokli, ale díky větru jen zepředu. A nejzajímavější na tom byla skutečnst, že pršelo jen na cestě. K Radarce se pak zahnulo doleva a po pár krocích... SUCHO. No vážně, my tam přišli, rozvalili se v jídelně a koukali na masivní blok černého mračstva (krásné slovo, což? xD) a nekápla ANI kapička. Museli jsme být pár desítek metrů od hranice bouřky.

A teď k samotné Radarce. Oplocený prostor, na kterém se nachází ona vojenská budova (ne moc velká), velmi luxusně a přitom na pohled přírodně zařízené záchody a sprchy, jídelna ze tří stran prosklená plná starých vysílacích přístrojů, napojená na vojenský jídelní vůz předělaný v kuchyni, kočka Kláda (moc přítulná), taková hlídkovací věž, tankodrom, vojenské vozy, jezírko, mega trampolína, prolízačky pro děti a ještě spousta volného prostoru, na kterém byly postaveny tři hangáry (pro neznalé, jedná se o stany), do kterých se rozdělili účastníci. My holčičí vedoucí jsme měly jeden celý pro sebe, což nám poskytlo spoustu úložního prostoru, přesně jak to mám ráda, nemluvě o soukromí. A výhled na všechno, co v té oblasti člověk může chtít vidět: Náměšťské vojenské letiště, které zvláště v noci krásně svítilo, kousek na jih od něj a dále na obzoru dukovanské chladící věže, úplně na jihu údolí přehrady a dál na západ Třebíč v dáli a do toho nádherné západy slunce. Fantastické místo!

Po odpočinku a večeři jsme v rámci programu hráli pár záludných her, jejichž popisem bych tu strávila příliš dlouho - snad časem budou fotky, pro ilustraci. V noci ještě schovka a pak dlouhé posedávání v jídelně po večerce jen pro nás dospělé.

To byla sobota.

Dnes, v neděli, jsme se vydali slaňovat stropešínský most, což je jediný most, který přes přehradu vede. V životě jsem neslaňovala a asi to nikdy nebude nějaká moje spřátelená činnost, protože ačkoliv jsem to zvládla, nějaký extrémní požitek jsem z toho neměla. Prostě nejsem tak příliš adrenalinový typ, s tím už nic nenadělám. Nicméně zkušenosti rozhodně nelituju :D Po návratu z mostu, kdy nás Hozníkův bratr (jméno mi vypadlo :_:) vezl starým vojenským vysílacím autem (to to házelo :D), jsme se naobjedvali a poté... pro mě spolu s rafty nejúžasnější zážitek víkendu: tankodrom, jeden nevinně vyhlížející vojenský jeep a Hozník za volantem. FANTASTIČTĚJŠÍ než horská dráha a o dost! Já chci znovu! A to jsme ještě neprojeli vodní příkopy xD

To už jsme se pomalu blížili k závěru. Ale ani cesta na nádraží neměla zůstat bez zážitku. Polovina skupiny měla jet na koloběžkách, druhou spolu se zavazadly opět vezl Honzíkův bratr v onom vojenském autě. Na půli cesty se skupinky měnily a tak jsme dojeli skoro až k nádraží ve Studenci (či spíše ZA Studencem a o dost xD). Bylo to tak nehorázně fantastické, že uděláme vše proto, abychom na Radarku vyrazili příští rok znovu. A upřímně si myslím, že i kluci by z toho měli radost, protože podle reakcí a zmíněných zážitků jim občas (či spíše docela často) na Radarku jezdí nepříliš kvalitní skupiny lidí. Když opomenu zastupitelstvo Prahy 3 (kde si nejsem úplně jistá shodou programu, ale prý pak dali přednost špekáčkům před ústřicemi XD), tak ona i představa průměrné české třídy plné otrávených a pasivních bárbín a stejně otrávených a pasivních frajírků (kterých je dnes všechno plné) není zrovna nic atraktivního. Ještě jsem zapomněla na pasivní a otrávené učitelky. Prostě si neumím představit, že by výše zmíněné skupiny lidí dokázaly hrát tyhle hry a užívat si raftů a všeho ostatního.

Zase trochu delší popisek, než bylo původně v plánu, ale když ono to nešlo xD Nemůžu zcela spoléhat na kvalitní zápis, který některá ze skautek napíše do kroniky (pokud se tak vůbec stane) a chci mít alespoň nějaké vzpomínky a dojmy uchované tady :)

Tak jsem asi

17. května 2011 v 14:03 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
...odmaturovala °w°.

(Ještě celkový dojem zkazím poznámkou, že pouze ústně a písemné mě teprve čekají, ale tohle bylo nejdůležitější ze všeho, slohovek a testů se nebojím.)

Bronzové placky a talíř

15. května 2011 v 19:05 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
...a stejně jsme se radovali a dělali jsme všechno, jako kdyby to bylo zlato ^___^.

A v tom to právě je. Já to tady rozebírala tak pět minut, pak de facto totéž vyřkl i televizní komentátor: brozn je v MNOHA ohledech lepší než stříbro. Proč? To je jednoduché.

  1. Vyhrajete vy.
  2. Hraje vaše hymna.
  3. Stoupá vaše vlajka (a visí tam nad stadionem).
  4. Jste ti, co zůstávají na ledě a slaví.
  5. Dostanete něco cennějšího než soupeř, v tomhle případě vy všechno a on nic.
  6. A fotíte se jak při výhře zlata.
  7. Prostě radost.
Co je proti tomu stříbro? Jste ti, co zápas nezvládli. Jste smutní, na nějaké focení a skákání po ledě prostě nemáte chuť. Stříbro je v hokeji vlastně jediná medaile pro poražené. A já z celého srdce doufám, že letošní stříbro dostanou Švédi, protože jsem zjistila, že Finové prý snad vyhráli mistrovství jen jednou! Neuvěřitelné! Musí vyhrát letos!

Tak nic, utřeme slzu

13. května 2011 v 19:13 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
...a jdeme se prát o bronz!

Co víc říct? Že mi letos naši hokejisté KONEČNĚ vrátili to nadšení pro hokej, které od Vídně (ne-li ještě od dřívější doby) pomalu ale jistě umíralo, že jsem si jejich zápasy užívala jako už dlouho ne, a že zrovna jak na potvoru došly síly v semifinále. Protože kromě první třetiny, kde se to ještě dalo, tak to dneska bylo z naší strany takové utahané. Rachna Kachna 2 se bohužel nekonala a vzato kolem a kolem, minule jsme k tomu zlatu přišli trošku jako slepý k houslím (tím nechci říct, že i slepý si housle nemůže zasloužit xD), takže jsme si letos zpětně vybojovali úctu a snad se klukům vrátí jejich dosavadní elán na boj o bronz. Jen je mi líto Patrika Eliáše :( Snad se k tomu zlatu ještě dostane. (Teda alespoň myslím, že to byl on, o kom se v TV bavili.) Navíc je to Třebíčák :<

A já zrovna včera investovala do fanouškovské šály xD Dneska jsem ji měla celý den na krku a poprvé v životě jsem se vydala fandit do davu na náměstí. Jenže sestra mi napsala až na konci první třetiny, takže jsem skoro celou druhou seděla v autobuse a jen si urputně mačkala palce. Nedařilo se, no :< Největší sranda byla, když ve chvíli obrovské šance Švédů, v tom nejvypjatějším momentě, kiksl jak obraz, tak zvuk. To jsem se musela začít smát xD Zhaslo to na 1:3 a znovu se to k obrazu vrátilo na 1:4, takže asi stejně nebylo o co stát.

Je mi to líto, to bezesporu :( Když oni fakt hráli tak bombasticky letos. Ale to už je ohraná písnička, že když se daří ve skupinách, tak to v play-off skřípe. Naše zlato z minulého roku je ostatně reverzní důkaz této pravdy. A Švédi se nám pomstili za Rachnu Kachnu, kterou nám už ale stejně nikdy nikdo nevezme :D Takže mají smůlu.


No nic, já jsem s vámi, kluci, a s Českým hokejem, pokud bude vypadat tak jako ten letošní ^^

Varianty na finále:
  • Švédsko x Rusko - asi fandím Švédům, Rusi mi za to nestojí sami o sobě a letos dokonce ani jejich hokej. Jen je trochu lituju, protože když na hokejistovi leží i politický tlak, tak se asi nehraje nejlíp.
  • Švédsko x Finsko - Překousnu antipatii vůči jedné zapálené finitičce (jak jinak to říct...? O_O Finyfilka? XD Jedno lepší než druhé) a budu fandit Finům; jen a jen proto, že chci vidět toho švédského opěvovaného brankáře na kolenou XD. Takové rychle vycházející hvězy totiž toleruju jen u nás a navíc ho beru jako přímou konkurenci Pavelce. Takže hromadu gólů za Švéda, Finové XD. Do toho!

A-fest 2011 z pohledu orga za registrací v Bakale

11. května 2011 v 21:19 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Dnes mám bezva den, dokážu vše shrnout do jednoho nadpisu xD

No, abych nezklamala (především sama sebe, neb tyhle recenze slouží jako zvěčnění vzpomínek, které by neměly být zapomenuty), zde přichází už ne tak bezprostřední report. Bezprostřední není, protože maturita. A taky se mi tak úplně nechtělo.

Letošní Animefest se pro nás nesl v duchu několika věcí:

  • Nulová účast na programu. A já věděla, proč nemá cenu si něco natvrdo plánovat XD Ovšem, že nestihnu ani zahájení, to by mě jaksi nenapadlo. (Tedy, s tou nulovostí se to má tak: nebyla jsem na ničem, co mě lákalo a naopak jsem byla na Anime Kvízu, který jsem nikdy nenavštěvovala, protože jsem měla pomáhat s hodnocením.)
  • Z bodu jedna vyplývá bod dvě. A nebo naopak...? Prostě all-time org :D A já tlama byla původně zklamaná, že jsme nemohli být v hotelu... Měli jsme ŠTĚSTÍ, že nás tam nedali. Protože zábavný hotel, to byly loňské ledy, které nepřečkaly minimálně letošní horké jaro. Když jsme se tam konečně v sobotu po Anime Kvízu s Anet a Berym dostali (v plánu bylo Maido Kafé... a hele, program!), zlomilo mi to srdce. Vážně. Tam, kde to minule vřelo bujným životem, Artist Alley obléhaná lidmi a hned vedle Placka-chan s jejími plackami, fronty na Maido a přednášky, tam letos chcípl pes. Do slova a do písmene. Placku-chan přesunuli do Bakaly stejně jako většinu obchůdků, což bylo samozřejmě plus, protože v Bakale jsem 'bydlela' i já XD. Ale hotel umřel a stačilo mi pět minut koukat na nudou umírající orgy v šatně, kteří pospávali na pultíku, a děkovala jsem Elien či komukoliv, kdo nás nakonec poslal sloužit do Bakaly.
  • Organozátorská trojka Anet, Já a Bery, což opět trochu navazuje na bod číslo dvě, neb to poskytuje vysvětlení onoho 'all-time'. To je tak, když jedete ve službě, i když slouží někdo jiný z vaší skupinky. Upřímně, neumím si představit, kdyby nás bylo třeba pět... XD Ale naprostá bomba. Animefest už prostě bez orgování ne-e. To jsem si myslela po minulém a letos se to jen potvrdilo. Pravděpodobně jsem tam mohla běhat s HOST jmenovkou, ale ORGovská je prostě lepší =D Takže podobný scénář jako minule: "Cedulky, cedulky...vidím, vidím, nevidím...aha, už jo, mám, mám, jmenovky, vidím, vidím, nevidím... pořád nevidím... CEDULKU PROSÍM!" Samozřejmě vyšší lvl oproti hotelu, protože Bakala je frekventovanější. Do toho ještě pokladna, které jsem se zezačátku trochu bála, ale jakmile jsem zjistila, co, jak a kde, došlo mi, že teprve až za pokladnou je ORG MOCNÝ. Což mě přivádí k tomu, že spousta lidí se jmenovkou, zinem, vším a 'Zaplatil' neměla odkliknuté 'Přijel'. Tak nevím, kde soudruzi z ORG udělali chybu. Ovšem samotní ORGové většinou odklikaní nebyli, protože neprocházeli běžným registračním procesem XD. Takže jsme si někteří v sobotu večer slavnostně přijeli na zavíračku.
  • Hokej. A co hokej, HOKEJ, HOKEJ, HOKEJ! KDO NESKÁČE NENÍ ČECH, HOP HOP HOP! Ať žije wifi na pokladně a online spravodajství! (Lepší než drátem do oka.) A sportovní hospoda hned vedle Bakaly, na kterou jsme náhodou narazili při noční výpravě do Koishi. Tak jsem měla konečně šanci si v pátek poprvé v životě zafandit s davem čítajícím víc lidí, než jen sestru, výjimečně tátu či mámu. Představte si hospodu, vysílání na plátno, hned vedle toho plasmovka, místnost narvaná a otevřená okna. A pod oknem čtyři otaku nalepení na parapetech, kteří regulérně fandí přes celou ulici, v posledních sekundách ten parapet vyložene ohryzávají, pak skáčou, hugují se, plácají si a zpívají hymnu. No nádhera! ^^ Což mě dostává ke skutečnosti, že kombinace otaku+fanda hokeje je asi hodně ohrožený druh a velice překvapivě inklinuje spíš na holčíčí stranu. Věříte, že v hale Bakaly nikdo na hlasité informování o výhře nereagoval ničím lepším, než výrazem "Slečny asi zabloudily..."?! To je vyloženě ostuda x__x. Ale co, vyhráli jsme, v neděli nad Rusákama taky, v pondělí nad Němci a dneska nas Američany, a JAK! Vrátili jsme jim vyřazení v Praze 2004, šmejdům x.x.
  • Odskočme od malého výskytu hokejových fandů mezi Otaku a zmiňme se krátce o naopak nadměrném výskytu mých obrázků v prostorách celého AF. S plakáty, klíčenkami a plackami (nevyšla na mě placka! :_:) jsem počítala, že tam pár plakátů bude i na plátně ve velikosti A minus hodně, to bylo trošku nečekané, a že tam budou směrovky s chibíky z minulého roku, to bylo vyloženě ošklivé (neb po roce za publikovatelné považuju nanejvýš tři). Snahu zůstat nenápadnou bojkotovala Anet, která všem na počkání oznamovala tu určitou spojitost s propagačním materiálem a mnou. Samozřejmě, že jsem z té příležitosti měla radost, a mám ostatně pořád, protože je to de facto splněný sen, ale na můj vkus toho bylo moc a všude ._.' Pohybovat se pak bez dojmu, že se na každém kroku vychloubám, bylo poměrně těžké. (Ještě, že jsem prakticky celou dobu trčela na jednom místě XD)
  • Zakřivené časoprostorové kontinuum kolem Temi. Poprvé byla existence tohoto jevu objevena špičkovými vědci Anet, Berym a Re v pátek při návštěvě Temina pokoje. Po pár minutách strávených odkládáním nedůležitého a pobíráním důležitého tito chrabří vědci opustili byt aby zjistili, že tam setrvávali déle jak 20 minut (a pak chudák Dan čeká, žejo XD). Tento jev může být vysvětlen dvěma způsoby: Buď se dům, byt, či pouze pokoj během pobytu vědců pohyboval rychlostí blízkou rychlosti světla (c=300 000m/s) aby se tak mohla projevit dilatace času dle speciální teorie relativity (nematuruje tu nějaký blbec z fyziky...?), nebo v prostoru Temiina originálního uspořádání věcí v pokoji nastává zakřivení minimálně času. Druhá varianta se ukázala být správná, neb samotná osobnost Temi platila během AF za fantoma; stačilo ji na chvíli spustit z očí, a zmizela. Všichni ji viděli, ale kde se v dané chvíli nacházela, to nevěděl nikdo. A spousta lidí z toho měla trauma, třeba taková Kyanka :D. Konečné znění definice tedy zůstalo na mixu zakroucení časoprostoru a libovolném vstupu a výstupu z alternativní dimenze.
  • Zase třídenní maraton ve Steelech. Ani bych si na to nevzpomněla, protože jsem to letos přežila bez jediného puchýře, ale zrovna se teď trochu ozvala achilovka.
  • Ženské štíty. Tohle bude drobný zážitek ze sobotního orgování v Bakale. Kdo tam byl a zkoušel se dostat na Cosplay divadlo, tak tam nejspíš potkal jak mě tak Anet. Dostaly jsme několik úkolů: 1) vyhodit 'civilisty' z budovy. Jo, to co tam vyhánělo víc nahlas než ostatní, to jsem byla já XD. 2) Po vpuštění hlídat schody. Přiznám se, že nebýt tam toho lana, tak by se tento úkol plnil dost špatně. Ale ono hlídání bylo ještě docela vklidu. Je sice pravda, že jsme u lanka stály tři holky: já, Anet a Bí, a za námi bylo tak pět mužských orgů volně po schodech, ale tohle ještě šlo. Lidé vepředu prostě věděli, že se tam dostanou a podobně na tom byli i ti v další řadě a tak to šlo minimálně ještě deset řad, takže spořádaně čekali. Tedy vesměs spořádaně, přední linie projevovala drobné pokusy o laškování, ale vše v klidu. Pak přišla chvíle vpouštění. Poprvé jsem se setkala se sílou davu. Ten, zdá se, minimálně v podání předních řad, v dané chvíli zapomněl na onu jistotu míst na sezení, která pro ně plynula z prázného sálu před nosem. Prostě lehčí odvar davové psychózy. Měli jsme vpouštět po skupinkách a další orgové měli vpuštěné usazovat. A hádejte co. Všichni pánové orgové, kteří tam dosud zevlili nad námi, se přesunuli k výkonu oné náročné práce ve stylu "Běžte si sednout dolů, sedejte, kde je volno, buďte rádi, že sedíte a nevybírejte si!" Nás tři holky tam nechali, ať si zkoušíme přeprat rozohněný dav. Krásný příklad toho, že gentlemanství v anime na pány obvykle nakažlivě nefunguje xD. Ale naštěstí nám v té chvíli pomohl sám dav. Po prvních dvou 'rundách' jim došlo, že když už jsou takhle vepředu a stále vidí prázdný sál, tak si asi doopravdy sednou, a počkat minutu, než je tam vpustíme, jim problémy činit nebude. Do sálu se nakonec vešlo víc lidí, než bych do něj řekla, a z celého mega zástupu, který se chtěl na divadlo podívat, zůstala venku tak jedna šestina či sedmina. Po uzavření se tam k pár otaku, kteří ještě neztratili naději, připojila i japonská překladatelka s nějakým dalším Japoncem za zády a zeptala se, jestli by tam pán nemohl, že je z japonského pressu. Tak se tam ještě narychlo sháněly židle, protože který organizátor jakékoliv anime akce by dopustil, aby se lidé z Japonska někam nedostali...? xD Teď ještě perlička na závěr, tohle celé jsme s Anet přesluhovaly, ale byl to super zážitek =D. Výhoda přesluhování je ta, že když váš to přestane bavit, zavoláte si orgy ve službě a prostě si odejdete XD. A cítíte se mocně. (Během hlídání na schodech jsme ve spolupráci s okolními orgy vytvořili sedmihvězdičkové monstrum, protože jsme dospěli k závěru, že na zvládnutí davu je potřeba velké zvíře XD Každý přiložil svou hvězdičku do mlýna.)
  • Placka-chan, jak už jsem se zmínila, zase prodávala moje placky a tentokrát v Bakale. Letos jsem přihodila sérii Pokémonních, protože prostě Pokémon Black and White ^^ Tak jsme to tam minimálně my tři trochu poskupovali a umístili na tašky, v případě Anet na svetro-vestu. A pak najednou Anet kouká a placka s Reshiramem nikde. Musela si jít koupit jinou. Když jsme pak jednou výjimečně zavítali do Scaly, najednou za mnou při odchodu volá místní ORGyně a podává mi pro změnu mého Reshirama. Dospěli jsme k závěru, že Reshiram lítá.
  • Co se nabídky obchodů týče, letos jsem byla zklamaná. Žádné zboží, které by mě oslovilo. Pravda, jedna či dvě mangy, ale ne něco, co bych NUTNĚ musela mít (což svědčí o tom, že Special-A u mě od AF 09 trochu povadlo). Plánovala jsem si koupit nějaké další naušnice ve tvaru dortíků z fima, protože ty z minulého roku jsem pozbyla, respektive jednu a s tou druhou už člověk moc nenadělá :< Nějaký náznak naučnic nikde. Nechápu... x_x Sice mě příjemně překvapil tradiční obchod s plyšáky dole ve Scale, protože tam bylo hodně Pokémonů z páté generace, ale nebyl tam žádný pro mě. Vzato kolem a kolem, nejúžasnější věci jsem dostala od Beryho, a Anet s její sestřičkou Hankou. Bery mi přinesl Tsutaaju z fima, kterou mi vytvořil k Vánocům, do toho HG figurku Ho-Oha, kterou dostal ke své White a taky párový bílý náramek. Já si taky zahrála na santu, Temi jsem přinesla kapesní hodinky, které jsme kupovaly dohromady z eBaye, totéž pro Anet, jen tentokrát přívěsek se čtyřlístkem a pro Beryho záložky, které jsem k Vánocům nakreslila pro něj. Od Anet s Hankou jsem dostala papírového panáčka eNa =D
  • Při cestě na Student Agency zastávku, kde jsme měli vyzvednout Dana, náhle Bery šátrající ve své tašce vytáhl neurčitý obdélníkový předmět. "Hele..." Na popud jeho zaujatého hlasu jsme se na něj obě s Anet ohlédly a Bery dodal: "DNO!" ... Zase budeme žít o něco déle. XD
  • O tom, že jsme byli krutí a nemilosrdní orgové, svědčí i rozverné výplody, kterými jsme si zpestřili sobotní večerní službu, aneb pokuty za jmenovky na neviditelném místě. Inspirovaná skautskými tábory jsem zvolila kliky a takhle jsme donutili klikovat cosplayera Ruska 2x10 po sobě. Byl jediný, kdo nám to ochotně odklikoval, odklikoval to, jako by mu to nedělalo nejmenší potíže a ještě nám připravil dobrou zábavu, takže klobouk dolů ^^
  • Koishi nás zklamalo. Důvod, proč jsme v pátek večer tak strašně mrzli při čekání na rozjezdy, byl prostý. Seděli jsme předtím půl hodiny před Koishi, které MĚLO být otevřené až do půlnoci a nebylo. Cedulka sice hlásala, že od 11 už tam zase budou, ale nikdo nepřišel, takže jsme slušně vychladli, což se nám pak vymstilo právě při cestě domů. Jinak ale ty nové čokoládové Pocky, které nám paní další den doporučila, jsou naprosto DOKONALÉ. Těch bych nakoupila celou bednu. :____: Skvěle se u toho učí. Proč jsem si koupila jen jednu krabičku? T_T
  • Nesmím zapomenout zmínit dokonalého butlera, kterého představoval Dan v Maido. Trošku jsme využívali jeho butlerské oddanosti a nejdřív musel Gábi krmit kousky z našich zákusků a skončilo to u otáčení stránek mangy, aby si Gábi mohla při jídle i číst. Vypadali jak vystřižení z Mei-chan no Shitsuji dorama, že jsme s Anet donutily fotografa, aby je vyfotil, a rozplývaly se nad tím celý zbytek dne. Pak jsme si s holkama naplánovaly, že si jako privát pořídíme zámek a Dan nám tam bude dělat butlera XD. (Joo, konečně je ta fotka venku ^____^)
(prostě pětihvězdičkový butler =D)
  • Ještě v duchu jedné věci se pro nás letošní AF nesl, a to v králičím zhasínání. Není to zaječí parodie na Stmívání, je to prostě způsob, kterým se Tessu při přespávání u Temi rozhodla ušetřit si práci. Někdo měl zhasnout a nejspíš by to připadlo na mě, ale než jsem se k tomu dostala, hodila Tessu plyšového králíka a ten skutečně udeřil do vypínače a najednou byla tma. Tak jsme zase šli spát později, protože tahle akcička vyvolala menší záchvat smíchu a podnítila nás k opakování akce nasledující noci. Jenže když se plánuje, tak se pochopitelně nedaří, takže tam pět minut lítali na vypínač tři králíci z různých směrů, než se to konečně jednomu podařilo :D A hned potom jsme zjistili, že budeme muset znovu rozsvítit, protože Tessu neměla deku. XD
No, to by byly snad všechny důležité postřehy, v nejhorším něco dodatečně přidám :)

Nahraje to :_:

3. května 2011 v 20:01 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Prosím, někdo! Na ČT4 Sport semtam mezi hokejem pouští takové video sestříhané na orchestrální hudbu (o našich mistrech) a já z toho mám vždycky husí kůži, jenže na YT to není T___T' Nahrajte to někdooo a dejte na YT. Prosííím xD

Jaký jste Pokémon?

1. května 2011 v 21:01 | Re |  Pokémon
I am a Charizard!

Už jsem tu jednou házela cosi z Hetalie, vyšel mi tehdy Hong Kong. Dneska jsem narazila na Pokémonní ekvivalent, až na to, že tentokrát to mluví i o osobnosti a mně to udělalo radost ^^.