Dnes mám bezva den, dokážu vše shrnout do jednoho nadpisu xD
No, abych nezklamala (především sama sebe, neb tyhle recenze slouží jako zvěčnění vzpomínek, které by neměly být zapomenuty), zde přichází už ne tak bezprostřední report. Bezprostřední není, protože maturita. A taky se mi tak úplně nechtělo.
Letošní Animefest se pro nás nesl v duchu několika věcí:
- Nulová účast na programu. A já věděla, proč nemá cenu si něco natvrdo plánovat XD Ovšem, že nestihnu ani zahájení, to by mě jaksi nenapadlo. (Tedy, s tou nulovostí se to má tak: nebyla jsem na ničem, co mě lákalo a naopak jsem byla na Anime Kvízu, který jsem nikdy nenavštěvovala, protože jsem měla pomáhat s hodnocením.)
- Z bodu jedna vyplývá bod dvě. A nebo naopak...? Prostě all-time org :D A já tlama byla původně zklamaná, že jsme nemohli být v hotelu... Měli jsme ŠTĚSTÍ, že nás tam nedali. Protože zábavný hotel, to byly loňské ledy, které nepřečkaly minimálně letošní horké jaro. Když jsme se tam konečně v sobotu po Anime Kvízu s Anet a Berym dostali (v plánu bylo Maido Kafé... a hele, program!), zlomilo mi to srdce. Vážně. Tam, kde to minule vřelo bujným životem, Artist Alley obléhaná lidmi a hned vedle Placka-chan s jejími plackami, fronty na Maido a přednášky, tam letos chcípl pes. Do slova a do písmene. Placku-chan přesunuli do Bakaly stejně jako většinu obchůdků, což bylo samozřejmě plus, protože v Bakale jsem 'bydlela' i já XD. Ale hotel umřel a stačilo mi pět minut koukat na nudou umírající orgy v šatně, kteří pospávali na pultíku, a děkovala jsem Elien či komukoliv, kdo nás nakonec poslal sloužit do Bakaly.
- Organozátorská trojka Anet, Já a Bery, což opět trochu navazuje na bod číslo dvě, neb to poskytuje vysvětlení onoho 'all-time'. To je tak, když jedete ve službě, i když slouží někdo jiný z vaší skupinky. Upřímně, neumím si představit, kdyby nás bylo třeba pět... XD Ale naprostá bomba. Animefest už prostě bez orgování ne-e. To jsem si myslela po minulém a letos se to jen potvrdilo. Pravděpodobně jsem tam mohla běhat s HOST jmenovkou, ale ORGovská je prostě lepší =D Takže podobný scénář jako minule: "Cedulky, cedulky...vidím, vidím, nevidím...aha, už jo, mám, mám, jmenovky, vidím, vidím, nevidím... pořád nevidím... CEDULKU PROSÍM!" Samozřejmě vyšší lvl oproti hotelu, protože Bakala je frekventovanější. Do toho ještě pokladna, které jsem se zezačátku trochu bála, ale jakmile jsem zjistila, co, jak a kde, došlo mi, že teprve až za pokladnou je ORG MOCNÝ. Což mě přivádí k tomu, že spousta lidí se jmenovkou, zinem, vším a 'Zaplatil' neměla odkliknuté 'Přijel'. Tak nevím, kde soudruzi z ORG udělali chybu. Ovšem samotní ORGové většinou odklikaní nebyli, protože neprocházeli běžným registračním procesem XD. Takže jsme si někteří v sobotu večer slavnostně přijeli na zavíračku.
- Hokej. A co hokej, HOKEJ, HOKEJ, HOKEJ! KDO NESKÁČE NENÍ ČECH, HOP HOP HOP! Ať žije wifi na pokladně a online spravodajství! (Lepší než drátem do oka.) A sportovní hospoda hned vedle Bakaly, na kterou jsme náhodou narazili při noční výpravě do Koishi. Tak jsem měla konečně šanci si v pátek poprvé v životě zafandit s davem čítajícím víc lidí, než jen sestru, výjimečně tátu či mámu. Představte si hospodu, vysílání na plátno, hned vedle toho plasmovka, místnost narvaná a otevřená okna. A pod oknem čtyři otaku nalepení na parapetech, kteří regulérně fandí přes celou ulici, v posledních sekundách ten parapet vyložene ohryzávají, pak skáčou, hugují se, plácají si a zpívají hymnu. No nádhera! ^^ Což mě dostává ke skutečnosti, že kombinace otaku+fanda hokeje je asi hodně ohrožený druh a velice překvapivě inklinuje spíš na holčíčí stranu. Věříte, že v hale Bakaly nikdo na hlasité informování o výhře nereagoval ničím lepším, než výrazem "Slečny asi zabloudily..."?! To je vyloženě ostuda x__x. Ale co, vyhráli jsme, v neděli nad Rusákama taky, v pondělí nad Němci a dneska nas Američany, a JAK! Vrátili jsme jim vyřazení v Praze 2004, šmejdům x.x.
- Odskočme od malého výskytu hokejových fandů mezi Otaku a zmiňme se krátce o naopak nadměrném výskytu mých obrázků v prostorách celého AF. S plakáty, klíčenkami a plackami (nevyšla na mě placka! :_:) jsem počítala, že tam pár plakátů bude i na plátně ve velikosti A minus hodně, to bylo trošku nečekané, a že tam budou směrovky s chibíky z minulého roku, to bylo vyloženě ošklivé (neb po roce za publikovatelné považuju nanejvýš tři). Snahu zůstat nenápadnou bojkotovala Anet, která všem na počkání oznamovala tu určitou spojitost s propagačním materiálem a mnou. Samozřejmě, že jsem z té příležitosti měla radost, a mám ostatně pořád, protože je to de facto splněný sen, ale na můj vkus toho bylo moc a všude ._.' Pohybovat se pak bez dojmu, že se na každém kroku vychloubám, bylo poměrně těžké. (Ještě, že jsem prakticky celou dobu trčela na jednom místě XD)
- Zakřivené časoprostorové kontinuum kolem Temi. Poprvé byla existence tohoto jevu objevena špičkovými vědci Anet, Berym a Re v pátek při návštěvě Temina pokoje. Po pár minutách strávených odkládáním nedůležitého a pobíráním důležitého tito chrabří vědci opustili byt aby zjistili, že tam setrvávali déle jak 20 minut (a pak chudák Dan čeká, žejo XD). Tento jev může být vysvětlen dvěma způsoby: Buď se dům, byt, či pouze pokoj během pobytu vědců pohyboval rychlostí blízkou rychlosti světla (c=300 000m/s) aby se tak mohla projevit dilatace času dle speciální teorie relativity (nematuruje tu nějaký blbec z fyziky...?), nebo v prostoru Temiina originálního uspořádání věcí v pokoji nastává zakřivení minimálně času. Druhá varianta se ukázala být správná, neb samotná osobnost Temi platila během AF za fantoma; stačilo ji na chvíli spustit z očí, a zmizela. Všichni ji viděli, ale kde se v dané chvíli nacházela, to nevěděl nikdo. A spousta lidí z toho měla trauma, třeba taková Kyanka :D. Konečné znění definice tedy zůstalo na mixu zakroucení časoprostoru a libovolném vstupu a výstupu z alternativní dimenze.
- Zase třídenní maraton ve Steelech. Ani bych si na to nevzpomněla, protože jsem to letos přežila bez jediného puchýře, ale zrovna se teď trochu ozvala achilovka.
- Ženské štíty. Tohle bude drobný zážitek ze sobotního orgování v Bakale. Kdo tam byl a zkoušel se dostat na Cosplay divadlo, tak tam nejspíš potkal jak mě tak Anet. Dostaly jsme několik úkolů: 1) vyhodit 'civilisty' z budovy. Jo, to co tam vyhánělo víc nahlas než ostatní, to jsem byla já XD. 2) Po vpuštění hlídat schody. Přiznám se, že nebýt tam toho lana, tak by se tento úkol plnil dost špatně. Ale ono hlídání bylo ještě docela vklidu. Je sice pravda, že jsme u lanka stály tři holky: já, Anet a Bí, a za námi bylo tak pět mužských orgů volně po schodech, ale tohle ještě šlo. Lidé vepředu prostě věděli, že se tam dostanou a podobně na tom byli i ti v další řadě a tak to šlo minimálně ještě deset řad, takže spořádaně čekali. Tedy vesměs spořádaně, přední linie projevovala drobné pokusy o laškování, ale vše v klidu. Pak přišla chvíle vpouštění. Poprvé jsem se setkala se sílou davu. Ten, zdá se, minimálně v podání předních řad, v dané chvíli zapomněl na onu jistotu míst na sezení, která pro ně plynula z prázného sálu před nosem. Prostě lehčí odvar davové psychózy. Měli jsme vpouštět po skupinkách a další orgové měli vpuštěné usazovat. A hádejte co. Všichni pánové orgové, kteří tam dosud zevlili nad námi, se přesunuli k výkonu oné náročné práce ve stylu "Běžte si sednout dolů, sedejte, kde je volno, buďte rádi, že sedíte a nevybírejte si!" Nás tři holky tam nechali, ať si zkoušíme přeprat rozohněný dav. Krásný příklad toho, že gentlemanství v anime na pány obvykle nakažlivě nefunguje xD. Ale naštěstí nám v té chvíli pomohl sám dav. Po prvních dvou 'rundách' jim došlo, že když už jsou takhle vepředu a stále vidí prázdný sál, tak si asi doopravdy sednou, a počkat minutu, než je tam vpustíme, jim problémy činit nebude. Do sálu se nakonec vešlo víc lidí, než bych do něj řekla, a z celého mega zástupu, který se chtěl na divadlo podívat, zůstala venku tak jedna šestina či sedmina. Po uzavření se tam k pár otaku, kteří ještě neztratili naději, připojila i japonská překladatelka s nějakým dalším Japoncem za zády a zeptala se, jestli by tam pán nemohl, že je z japonského pressu. Tak se tam ještě narychlo sháněly židle, protože který organizátor jakékoliv anime akce by dopustil, aby se lidé z Japonska někam nedostali...? xD Teď ještě perlička na závěr, tohle celé jsme s Anet přesluhovaly, ale byl to super zážitek =D. Výhoda přesluhování je ta, že když váš to přestane bavit, zavoláte si orgy ve službě a prostě si odejdete XD. A cítíte se mocně. (Během hlídání na schodech jsme ve spolupráci s okolními orgy vytvořili sedmihvězdičkové monstrum, protože jsme dospěli k závěru, že na zvládnutí davu je potřeba velké zvíře XD Každý přiložil svou hvězdičku do mlýna.)
- Placka-chan, jak už jsem se zmínila, zase prodávala moje placky a tentokrát v Bakale. Letos jsem přihodila sérii Pokémonních, protože prostě Pokémon Black and White ^^ Tak jsme to tam minimálně my tři trochu poskupovali a umístili na tašky, v případě Anet na svetro-vestu. A pak najednou Anet kouká a placka s Reshiramem nikde. Musela si jít koupit jinou. Když jsme pak jednou výjimečně zavítali do Scaly, najednou za mnou při odchodu volá místní ORGyně a podává mi pro změnu mého Reshirama. Dospěli jsme k závěru, že Reshiram lítá.
- Co se nabídky obchodů týče, letos jsem byla zklamaná. Žádné zboží, které by mě oslovilo. Pravda, jedna či dvě mangy, ale ne něco, co bych NUTNĚ musela mít (což svědčí o tom, že Special-A u mě od AF 09 trochu povadlo). Plánovala jsem si koupit nějaké další naušnice ve tvaru dortíků z fima, protože ty z minulého roku jsem pozbyla, respektive jednu a s tou druhou už člověk moc nenadělá :< Nějaký náznak naučnic nikde. Nechápu... x_x Sice mě příjemně překvapil tradiční obchod s plyšáky dole ve Scale, protože tam bylo hodně Pokémonů z páté generace, ale nebyl tam žádný pro mě. Vzato kolem a kolem, nejúžasnější věci jsem dostala od Beryho, a Anet s její sestřičkou Hankou. Bery mi přinesl Tsutaaju z fima, kterou mi vytvořil k Vánocům, do toho HG figurku Ho-Oha, kterou dostal ke své White a taky párový bílý náramek. Já si taky zahrála na santu, Temi jsem přinesla kapesní hodinky, které jsme kupovaly dohromady z eBaye, totéž pro Anet, jen tentokrát přívěsek se čtyřlístkem a pro Beryho záložky, které jsem k Vánocům nakreslila pro něj. Od Anet s Hankou jsem dostala papírového panáčka eNa =D
- Při cestě na Student Agency zastávku, kde jsme měli vyzvednout Dana, náhle Bery šátrající ve své tašce vytáhl neurčitý obdélníkový předmět. "Hele..." Na popud jeho zaujatého hlasu jsme se na něj obě s Anet ohlédly a Bery dodal: "DNO!" ... Zase budeme žít o něco déle. XD
- O tom, že jsme byli krutí a nemilosrdní orgové, svědčí i rozverné výplody, kterými jsme si zpestřili sobotní večerní službu, aneb pokuty za jmenovky na neviditelném místě. Inspirovaná skautskými tábory jsem zvolila kliky a takhle jsme donutili klikovat cosplayera Ruska 2x10 po sobě. Byl jediný, kdo nám to ochotně odklikoval, odklikoval to, jako by mu to nedělalo nejmenší potíže a ještě nám připravil dobrou zábavu, takže klobouk dolů ^^
- Koishi nás zklamalo. Důvod, proč jsme v pátek večer tak strašně mrzli při čekání na rozjezdy, byl prostý. Seděli jsme předtím půl hodiny před Koishi, které MĚLO být otevřené až do půlnoci a nebylo. Cedulka sice hlásala, že od 11 už tam zase budou, ale nikdo nepřišel, takže jsme slušně vychladli, což se nám pak vymstilo právě při cestě domů. Jinak ale ty nové čokoládové Pocky, které nám paní další den doporučila, jsou naprosto DOKONALÉ. Těch bych nakoupila celou bednu. :____: Skvěle se u toho učí. Proč jsem si koupila jen jednu krabičku? T_T
- Nesmím zapomenout zmínit dokonalého butlera, kterého představoval Dan v Maido. Trošku jsme využívali jeho butlerské oddanosti a nejdřív musel Gábi krmit kousky z našich zákusků a skončilo to u otáčení stránek mangy, aby si Gábi mohla při jídle i číst. Vypadali jak vystřižení z Mei-chan no Shitsuji dorama, že jsme s Anet donutily fotografa, aby je vyfotil, a rozplývaly se nad tím celý zbytek dne. Pak jsme si s holkama naplánovaly, že si jako privát pořídíme zámek a Dan nám tam bude dělat butlera XD. (Joo, konečně je ta fotka venku ^____^)
(prostě pětihvězdičkový butler =D)- Ještě v duchu jedné věci se pro nás letošní AF nesl, a to v králičím zhasínání. Není to zaječí parodie na Stmívání, je to prostě způsob, kterým se Tessu při přespávání u Temi rozhodla ušetřit si práci. Někdo měl zhasnout a nejspíš by to připadlo na mě, ale než jsem se k tomu dostala, hodila Tessu plyšového králíka a ten skutečně udeřil do vypínače a najednou byla tma. Tak jsme zase šli spát později, protože tahle akcička vyvolala menší záchvat smíchu a podnítila nás k opakování akce nasledující noci. Jenže když se plánuje, tak se pochopitelně nedaří, takže tam pět minut lítali na vypínač tři králíci z různých směrů, než se to konečně jednomu podařilo :D A hned potom jsme zjistili, že budeme muset znovu rozsvítit, protože Tessu neměla deku. XD
No, to by byly snad všechny důležité postřehy, v nejhorším něco dodatečně přidám :)
Christof | 
Klasicky jako kazdy rok mi do toho neco vlezlo, letos zkouska v patek a hodne hodne dulezita v pondeli ... takze jsem vytuhnul doma u knih misto v Brne. A klasicky jako kazdy rok tvuj report naprosta senzace ^_^ tak snad napresrok