GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Srpen 2011

Tenhle den

29. srpna 2011 v 20:16 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
je hrozně divnej ^^;

Včera večer jsem chytila jakousi náladovou chřipku a teď to přešlo do takového solidního mixu různých nálad a dojmů. Jsem ve stádiu, kdy je mi to téměř jedno :D Cysta a přežívat xD Ale byla jsem u kadeřnice a mám trochu jinak vlasy a zatím to vypadá slušně =)

Ranní post jsem smazala, protože vzato kolem a kolem to byl jen jeden velký výlev, který jsem potřebovala, abych si vyčistila hlavu od nehezkých věcí. Jinou funkci neměl, přínos pro čtenáře nulový, ne-li záporný, takže šel do koše. Při té příležitosti jsem v koši našla pár dalších pikantních postů XD Kekeke.

Ale i tak je mi smutno. Čeká mě týden plný nejistých vyhlídek a reálné šance, že ho strávím sama mezi skupinkami lidí, kteří si padnou do oka. Ale ne, ja vím, co se stane xD Najdu si tam kamarádku a ta tam koncem pobytu započne románek s nějakým budoucím spolužákem xD Kdo si na to vsadí? A pak je mi smutno ze spousty dalších věcí, které ani nestojí za řeč.

Tak mi držte palce, noťas budu mít koneckonců s sebou, takže si v nejhorším budu vybíjet svou frustraci tady xD Keke.

A nevím proč jsem si před chvíli vzpomněla na Kleopatru. Písničky z toho muzikálu jsem poslouchala v kuse někdy v páté třídě a dneska mě napadlo, že si je zopáknu i s obrazem. Docela se hodí, což =D Ne, že bych se někdy plánovala nechat zabít hadem či tak něco, ale kdo jiný mě zvládne tak hezky vyzpiváááááát?~


Co bych měla dělat... a co nedělám.

23. srpna 2011 v 10:10 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
No, je toho dost.

Už ani nemluvím o tom, že bych měla sepsat Advik, ale když člověku se moc nechce rozepisovat se o negativních věcech, takže budu muset počkat, až zas upadnu do nudy lvl 10. Pak to napíšu, slibuju ^^;

Měla bych kreslit. Jo. Mám na seznamu Art Trade se Suwičkou a pak bych taky ráda dala svůj příspěvek trenérského designu do soutěže na devu, protože, sebechvála nebo ne, jinak bude maskotem mé oblíbené group něco otřesného, a to nechci xD Samozřejmě, místo abych kreslila něco z toho (i když trenérku už mám načrtlou), kreslím SDP, že... To je tak, když jeden konečně udělá jednu z věcí, které by měl udělat: začně psát další kapitolu. A v půlce psaní jede na výlet s rodinou a v autě začnou v rádiu hrát Proměny od Čechomoru. Ne, že by se to k Arisu a Kuronovi úplně hodilo, ale ti dva se taky hádají xD Tak jsem je prostě musela aspoň načrtnout.


Měla bych jít žehlit. A uklízet... x______x Odpoledne mi přijede na tři dny Anet a Temi a já zrovna jaksi minulý týden vykuchala jen jednu z nesčetných zaneřáďěných poliček s knihami v našem pokojíku, abych si v tomhle bytě dopřála víc prostoru pro své věci (PO-KE-MON!), a teď musím přijít na to, kam ty vytahané knihy zase dát xD. Teda ono už tu východisko je, ale vyžaduje ode mě, abych se zvedla, dotáhla do obchodu a koupila potravinářskou fólii. Pak mumifikuju pár hromad knih a odnesu je do prázdné skříně na mámině středisku. Ve fólii nezplesniví... Achjo, knihy jsou vůbec problém x____x Je to jedna z těch položek, která neustále přibývá a šance na ubytí je mizivá, leda by se z vás stali náckové nebo kulturní barbaři.

Měla bych se nějak duševně připravovat na výšku, ale to taky nedělám. Raději na to nemyslím. Na seznamovák, který začná přesně za týden, bych se měla připravovat ještě víc, ale já raději dělám, že se vůbec nic neplánuje. Nervit budu až příští pondělí. Co bych si kazila týden...? ^^; Třeba to nakonec bude úplně super :) Jen to nemuseli dělát úterý-pondělí, protože už se vidím, jak se trhám z programu a snažím se dostat do Vranova na mši x_____x. Na některé věci se prostě v ateistické zemi jaksi nemyslí xD *Vzdych*

Aspoň, že ta kapitola už je napsaná. I když mám tu vcelku velkou šanci, že Temi přijede a bude se chovat, jako by novou kapitolu nedostala předevčírem, a bude po mně chtít, ať napíšu další xD To je velmi pravděpodobné, vyslovila se nějak v tomto duchu. A ono se hrozně blbě odolává, když vám ten člověk stojí za zády ^^; Je to taky jedna z poslední dobou tak vzácných chvil, kdy se s někým o projektu alespoň trochu bavím. Pořád doufám, že se nějakým způsobem navrátí dny minulé, kdy členové projektu drbali navzájem o různých věcech, především o projektu, a byla spousta srandy. Jenže mé naděje jsou marné, protože jeden člen je permanentně mrtvý, dva další žijí, ale projekt je už moc netáhne a kdybych znala charakter jednoho dalšího člena, nikdy bych ho do projektu nevzala. Jenže pokrytci žijí všude. A nejhorší jsou ti, kteří své iluzi o sobě samých věří. Ale dost už toho. Nač si kazit den? :D Měla bych jít žehlit. A taky že jdu~

O Londýně

13. srpna 2011 v 20:27 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Píšu po dlouhé době, nějak jsem měla problémy se k tomu vůbec dokopat i teď. Takže plním resty, začnu tímhle a časem dodám Advík :) ... Tedy omlouvám se a opravuji hrubou chybu: Časem dodám něco nepěkného o Adviku.

V červnu jsem byla v Londýně a byl to takový epický výlet do města před bouří, která propukla teď začátkem srpna nejdřív tam a pak se rozšířila do dalších Britských měst.

Bydlely jsme se ségrou v takové malé uličce kousek od Picadilly Circus a velice brzy jsme se naučily, že v okolí onoho náměstí se sochou Amora zhruba uprostřed slovo 'malá ulička' nic neznamená XD. Konkrétně hned vedle našeho hostelu bylo Picadilly Theatre, aneb podle všeho snad nějaké z těch věhlasnějších divadel. Ono vám fakt nepomůže, když se utahaní snažíte konečně najít ten hostel, a tam, kde by snad měl být, najdete v části ulice, která není uzavřená kvůli rekonstrukci, bezpečnostní barikádu. Když to párkárt zbytečně obejdete kolem bloku, abyste se dostali na stejné místo, tak se nad vámi někdo slituje a pustí vás xD Procházíte nesmírně úzkou uličkou, vidíte malá oplocená místečka plná paparazzi a rolce roysy či limuzíny, jak se horko těžko snaží vydobýt si svůj životní prostor. Do toho všeho se tam potácejí dvě outdoorově oděné slečny s velkými krosnami na zádech a cítí se hrozně nepatřičně xDD (Když už jsme u Picadilly Circus... tam kolem je v uličkách těch divadel snad STOVKA. Kamkoliv vlezete, tam je minimálně jedno divadlo.)

Jinak ale ubytování v centru je prostě super. Ráno se probudíte a pokud se probudíte podle průměrného nadstandardu v ČR, čili někdy kolem osmé, všichni v hostelu ještě spí. To znamená, že společné koupelny jsou prázdné a to se určitě hodí. Pokud vypadnete před devátou, potkáte na ulicích docela davy a všichni jsou oděni v oblecích a kostýmcích, takže opět ten nepatřičný pocit. Ale v devět začíná pracovní doba a zhruba do jedenácti je nejideálnější doba na to, čemu se říká sightseeing. Takhle jsme si se ségrou vychytaly prakticky vylidněný Buckingham, který byl jen čtvrthoďku chůze, od něj jsme se přesunuly do Hyde Parku, který jsme si prošly kvantem hus a kachen až na konec, pak ke Kensingtonskému paláci a nakonec metrem zpět k centru. Hej, metro :D Magda, bývalá angličtinářka, nám rozdávala takové vtipné pohledy a ten můj zrovna obsahoval německého turistu, který řeší, co znamená hláška MIND THE GAP v metru. Nakonec spadl do díry mezi metrem a peronem xD. Takže jsem celá natěšená nastoupila do metra a čekala jsem MIND THE GAP A ono ho... (rýmovalo by se to, co? T__T) ... to neřeklo. Zdělila jsem své úsměvné zklamání sestře a hned na to hlas slečny, hlásící stanice v metru dodal: "Please mind the gap between the train and the platform." (Hele, byl tam jen malý schodek, žádná díra...) Načež se otevřely dveře a tentorkát mužský hlas z nástupiště mi splnil mé očekávání mnohým zopakováním tak krásně mechanicky znějící věty "MIND THE GAP". Ono to spíš znělo jako "Mind the gááéép." (se blbě píše, to jejich ae, a ještě dlouze xD). Takže už jistě víte, co jsem měla potřebu opakovat celý zbytek dne, kdykoliv kolem nebyl žadný místní člověk xD.

Jestli chcete slyšet mé doporučení... Jako že chcete... jestli se k nějaké památce vyplatí jet metrem, je to Westminster. Hej, to prostě musíte. Vylezete z metra (které je ošklivě drahé xD A pozor, nevyhazujte/nedemolujte lístky, když vás to pustí dovnitř, jinak zas nevylezete ven xD), proderete se kolem obchůdků, vylezete ven a najednou hlava pomalu nahoooruu a WTF, Big Ben! Opravdu BIG Ben, pokud lezete z toho metra a ta věž se tyčí od vás přes vcelku úzkou ulici xD Ale v té denní době už pochopitelně davy.

Jedna věc se hodí, když si na letišti ve Stanstedu kupujete lístky na bus do Londýna. Ta paní nám dala prospekt se třemi vouchery vzadu. Jakákoliv atrakce zmíněná v prospektu se dala na jeden voucher napsat a ten pak platil jako dva za cenu jednoho. To se v Londýně fakt hodí =D Nicméně do akvária vedle London's Eye nechoďte. Není to žádný zázrak. My, rozmazlení Kattegatem v Dánsku, bychom asi už do žádných dalších akvárií chodit neměli, protože naše standardy jsou příliš vysoké.

(Tohle si neodpustím nesrovnat xD)

Londýnské akvárium: Celé v podzemí, je tam tma, prosvětlená akvária, ale jsou vesměs malá. Je tam jedna trasa, po které jdete; my tam ještě měly docela malou frontu, takže ne tak moc lidí, jako jsme viděly, že tam šlo odpoledne, a přesto tam bylo málo místa a u akvárek se muelo čekat, až se uvolní místo. Jediné žraločí akvárium za něco stálo - a pak ještě to druhé vedle, kde plavala mezi velkými rybami asi moje osobní hrdinka, mořská želva, ale byla tam jen jedna. Zklamáním dne byli tučnáci. Na plakátech vepředu, ale nakonec byli zavření v takové nepříliš velké místnosti s pomalovanými zdmi alias 'jsme na jižním pólu', umělými krami a trochou vody. To bylo fakt smutné.




Kattegat, Dánsko: Obrovské, prostorné, prosvětlené, člověk tam mohl chodit v jakékoliv posloupnosti se mu chtělo. Lachtany měli dokonce v bazénu pod širým nebem. To je akvárium, jak má být ^^ Jo, a rejnoky jste si tam fakt mohli hladit, nebylo to tak, že by se tím pouze chlubili a konec. A taky jste dostali kus syrové ryby a mohli jste si je i nakrmit :D

Jo, chápu, že do centra Londýna se toho moc narvat nedá, ale do podzemí ano. Toho krásného denního světla tam nedosáhnete, ale prostoru ano. A ten mi tam chyběl.

Odpoledne ještě projížďka lodí po Temži až ke Greenwichi a zpět ^^

Další den byl program náročný na chůzi. Jakkoliv se to může zdát, Tower a Tower Bridge, nejsou zrovna blízko, pokud nechcete utrácet ty nelidské libry za jízdu metrem. Cestou jsme 'přibraly' St. Paul's -jen zvenku, všechno se opravuje aneb... OLYMPIÁDA~ a Tate Modern, do které jsem nutně chtěla, abych z ní odešla snad ještě zklamanější než z akvária. Čekala jsem nějaké interaktivní a zajímavé expozice, které údajně vždycky bývají v té obrovské spodní hale a ono kulový. Jen moderní umění v galeriích. Přičemž jen dvě ze čtyř či pěti byly zadarmo, ačkoliv se vždycky říká, že Tate Modern je zadarmo celá xD. No... moderní umění mě z 95% fakt nebere. Nejvíc mě zaujala expozice zakladatele fotomontáží, který montážoval plakáty proti náckům a podporoval i nás po Mnichově. Některé další obrazy byly zajímavé, ale obrovské plátno, kde jsou svislé čáry jednou barvou a přez ně dvě další toutéž barvou... no, jak řekla ségra, jediné umění na tom je přesvědčit nějakou galerii, aby to vzala. Naštěstí zážitky tohoto dne, když opomeneme Tower Bridge a Tower zvenku, což bylo fajn, dosud spíš Tate-Modern-zklamání, vylepšila návštěva Válečného Muzea Winstona Churchilla. Tohle pro změnu DOPORUČUJU každému, kdo se o WW2 alespoň trochu zajímá. Bombasticky udělaná expozice, výborně interaktivní a v prostorách, kde tehdy sídlil válečný štáb. Špatně se to popisuje, ale naprostá bomba. Z obchůdku jsem si odnesla pohled s propagačním plakátem, s takovým tím typickým propagačním artem (Britské ženy, pojďtě do továren! - Epické, což?) a pak jsem neodolala a koupila si knížku o především válečných karikaturách. Vévodí jím soustava osmi plakátů pro propagaci z názvem 'Careless talk costs lives.' a prostě dokonalost xD Vždycky nějací dva britové/britky v různých pozicích a někde kolem nich je velice chytře a nesmírně vtipně zakomponovaný Hitler, popřípadě s Göringem (teda shodly jsme se se ségrou, že to nejspíš bude on) xD




Ten večer jsme dorazily do hostelu v mírném deštíku a na pokoji se radovaly z toho, jak se rozpršelo až když jsme byly v suchu xD Tadá, rozhoukal se požární alarm. A co rozhoukal, odporně rozeskučel. Nejdřív jen pár nejistých WTF pohledů a ticho. Tak jsem vykoukla na chodbu a scanovala situaci. Nicméně jsme ale dospěly k závěru, že požární alarm je požární alarm, tak jsme popadly své nejnutnější věci a šinuly se ke schodům. U schodů nějaká slečna, jestli nevíme, co to bylo. Že to znělo jako požární alarm jsme se shodly. Přidal se nějaký kluk, kterému nejvíc vadil prostě ten zvuk. A než se stihl kompletně vyjádřit, rozhoukalo se to nanovo. Tak jsme se se ségrou ze sedmého patra dovalily do přízemí a dál před budovu, kde se shromažďovali evakuovaní ubytovaní. Venku pořádnej slejvák a my byli rádi za tu malou střechu, co byla nad chodníkem. Tak jsme tam stáli všichni aspoň půl hodiny, alarm řval, já se strachovala o svoje DSi, přijeli i hasiči, aby se nakonec zjistilo, že teda nehoří (uf). Prostě se jen rozflákal hlásič. A nebo někdo zkoušel kouřit xD Každopádně jsme od té doby byly se ségrou pořádně háklivé na jakýkoliv alarm či houkačku. A bohužel jsme jich od té doby až do odletu slyšely ještě nepříjemné množství různě zdálky z centra.

V pátek už jsme neměly zaplacený nocleh ( a podstatně jsme tím ušetřily), takže jsme se měly vypakovat do desíti hodin. Plán byl takový, že si zavazadla necháme v místní úschovně, vyrazíme na den do centra a večer si batohy vyzvedneme a hurá spát na letiště. Britské muzeum zase zklamalo sestru, já do něj nešla s žádným očekáváním. Je pravda, že po vysoké interaktivnosti Churchillova muzea to bylo takové nijaké se spoustou lidí. Ale japonská expozice vzadu byla kouzelná a skoro nikdo tam nebyl~ (Měli tam i Miazakiho art =D)

Cestou zpět jsme zjistily, že má opravdu něco do sebe jít do ulic někdy kolem té deváté. Tak se nám totiž předchozí den podařilo ukořistit fotku u lvů na Trafalgaru, který byl prázdný až na pár obleků a kostýmků. Nicméně až na dva, tři další lidi, byl kompletně tourist-free. No, tak teď byl tourist-overload. Rozhodně nikdo neměl fotku se lvem bez lidí vpravo, vlevo, před, za a ještě na - a kdyby mohli i pod, byli by tam, věřte mi xD Takže jsme nakoupily dárky a pohledy a rychle se přemístily do St. James' parku, kde bylo jen hodně lidí, takže příjemná změna. Napsaly jsme pohledy a vyrazily hledat záchodky. To byl poměrně velkej epic fail, protože jsme je měly za keři před sebou, ale ne, my se prošly skrz celej park až k Buckinghamu, abychom viděly, že ho potkal stejný osud jako Trafalgar. Někde po levé straně jsme našly jakýsi ukazatel WC, takže jsme pokračovaly dál, zapadly do obchůdku před Buckinghamskou výstavou (šaty Kate a nějaké rodinné klenoty). Ukořistily jsme báječné zázvorové sušenky v oranžové plechovce s královským erbem-a-tím-okolo (hej, oni tam fakt mají jednorožce xD). Nicméně toiré nikde. Tak jsme šly dál a udělaly jsme si krásný obrovský okruh kolem zámeckého parku, od kterého nás oddělovala vysoká zeď a ostnatý drát na ní xD. Záchody opět nikde. Jediné plus tohoto okruhu byl černý Ghost Double-Decker (no vážně se tak jmenoval) - byl to ten klasičtější, do kterého se nastupovalo vzadu a na těch schůdcích stála naprosto bombastická bloňdatá...err... průvodčí, celá v černém,s černou čapkou a černými brýlemi a vypadalo to fakt jak z nějakého fantasy :D Dál nás minul klasický double-decker s reklamou na aerolinky z Emirátů, na které stálo NEVER MIND THE GAP. Now, that made my day, indeed xD Do toho všeho si mě jakási španělská turistka nejspíš spletla s místní (což mě pochopitelně potěšilo) a otázala se mě jedinými slovy, který měly naše slovníky společné: "Hyde park???" A to jsem náhodou zrovna věděla, takže jsem si iluzi londýnské občanky zachovala xD

Nakonec jsme pochopitelně skončily u oněch záchodků za keřem, načež jsme se jen rozvalily na trávu, protože v parku už ubylo lidí, a jaly jsme se lovit veverky. Protože tamější veverky jsou něco úžasně ochočeného. Stačí natáhnout ruku a dělat, že v ní něco máte, a to zvířátko priběhne až k vám a dobrovolně se vás dotkne. Pokud v té ruce něco máte, jedině plus pro vás, protože vám déle vydrží a můžete fotit :D

K večeru jsme se vrátily pro batohy, tentokrát rezignovaly na cestu Picadilly - Baker Street pěšky a jely metrem. Proto jsme ostatně byly předtím tak mrtvé. Když se v děvět PM prodíráte davem, který je na všech ulicích pořád obrovský, mnohem početnější, než může člověk zažít ve střední Evropě, tak vás to poměrně rychle vyčerpá. Zvlášť, když už po sobě máte jednu cestu na letiště, čekání, let a jednu cestu z letiště. Takže metro, Bakerloo line a pěkně na Baker Street. Nicméně... když ulice, na kterou vás dovezli, je jen jednosměrná, tak je to taky zábava :D To totiž znamená, že autobus zpět bude stát někde jinde xD. I ten jsme nakonec úspěšně odchytily... ovšem jen abychom zjistily, že následující dvě hodiny budeme trávit uvnitř něčeho, v čem se očividně cosi rozbilo, protože to páchne jako nepříliš udržované veřejné záchodky. A bez možnosti přísunu čistého vzduchu... Jupí =D

Na letišti jsme si daly do nosu tím nejvíc škodlivým junk foodem, co jsme našly (jednou za rok se to prý ještě dá xD), aneb něco mega od Burgerkingu. Jako jednou, když máte hlad, tak dobrý... ale jak to někdo může žrát denně, to nepochopím x__x. Během jídla mě ségra málem poprskala, protože za mými zády zrovna v TV vysílalo BBC pěkně fresh o útocích Brievika v Norsku. Pochopitelně, ségra tam trávila poslední dva roky takže...

Letiště mi nicméně zvedlo náladu. Spousta obchůdků, k večeru už i málo lidí... takový skoro až komorní klídek. Nám už jen stačilo najít si příhodné sedačky, na kterých strávíme noc. Přesto ale nebylo moc co dělat, takže sestra nepohrdla Pokémony na DS (!!!) i když jsme hráli jen takovou sudoku-like minihru s Voltorby.

Noc byla taková kostrbatá, ono to není ono, když na přikrytí máte jen jednu bundu ^^; Davy, které se navalily do haly dalšího rána, protože odlétaly do letních destinací, nás taky moc nepotěšily. A do toho ještě šťavnaté nevysvětlitelné alarmy, které zněly ale úplně přesně jako ten náš požární, který už jsme nemohly ani cítit :D V tomhle jsme musely přežít do půl jedenácté, kdy se měl otevřít check-in pro nás. Já si mezitím dopřála jeden z dokonale vypadajících doughnutů, co tam kousek od nás prodávali. Hej, ale to byly NĚJAKÉ doughnuty. Tam si s tou polevou někdo opravdu hrál. Byla tam jedna, která se třpytila! A vypadala vážně moc dobře a jedle, fakt xD

Check-in naší situaci moc nepomohl, protože v duty-free zóně to bylo narvané ještě víc. Zašily jsme se se ségrou kousek dál a za roh, přímo k nástupišti do takových malých vláčků, které jezdily do Bran 1-39 nebo tak nějak (Vláčky!!!). Riskly jsme další fastfood, tentokrát jakési nudle/rýže + směs dle volby zákazníka, abychom se zbavily zbytkových liber. Jako námi vybraná směs byla doopravdy zvláštní. Mělo to být s citrónovou trávou (já taky nevím WTF xD) a každopádně to chutnalo pikantně a citrónově, ale jako všechny fastfoody značně překořeněně a přesoleně. Překecala jsem sestru, aby si na ty nudle vzala hůlky, ale v životě jsem nepotkala člověka, který by na to byl takový antitalent O.o Mě to přijde docela snadné a naučila jsem se to hned, ale sestře to prostě nešlo do ruky. Takže chudák jedla dost dlouho... xD

A poslední příhoda, která stojí za zmínku, když opomenu krásnou výluku při cestě vlakem z Brna xD, je s čekáním před branou na náš odlet. Opět krátím nudu hraním na DSi. Náhle shledávám, že kousek vedle mě sedí postarší pán a paří na svém DSku. Prostě yay =D

A to by bylo vše k mým zápiskům o Londýně. Za pár let to docením, já o tom vím xD Jsem asi jediná, koho baví číst ty moje kilometry... Fotky dodám, až se přesunu na notebook =)