GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Září 2011

20% cooler

30. září 2011 v 19:37 | Re |  My little Pony
Věta, jejíž autorství se řadí k Rainbow Dash a pro tohle video z mého oblíbeného dílu PLATÍ! =D


První týden

22. září 2011 v 20:25 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tak jo, už jsem doma, protože je týden sudý a tudíž nemám cvika, která by mě držela do čtvrtka večer v Brně. Tak jsem si skočila na přednášku Áčka, abych nemusela zítra, a o půl šesté odjela domů.

K prvnímu týdnu školy... Studentský život jako celem mi sednul na 100% :) Tohle si nehorázně užívám.

Co se školy týče, snažím se držet si od těla negativní myšlenky, které mají tendenci se drát na povrch a občas docela oprávněně. Svět hold není ideální a ne vždycky 'nebylo v požadavcích' znamená, že se v daném tématu začne od píky. V požadavcích nebylo, ale pokud to neumíte, máte to blbý a možná rupnete. Když vám tohle nepřímo řekne garantka druhý den školy, tak to hodně podkope... morálku? No, snažím se nepropadnout panice a dívat se na to s větší nadějí xD. Ale protože odteď funguju v semestrech, mám zafixováno, že mám hodně málo času na všechno. Budu muset bojovat a... prostě nemyslet na to, že by to nemuselo dobře dopadnout ^^;

Jinak... jediným možným způsobem, jakým je možné ulovit písničku z rádia, u které nevíte jméno a ani ho tam neřeknou, jsem ukořistila písničku mého prvního studijního týdne, která je fantastická a má i fantastický klip ^^


Na kolejích a v klidu

18. září 2011 v 20:05 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tak jo, jsem tu a nejhorší obavy se nekonaly :) Pokoj není klaustrofobický, ošklivý plac s nedostatkem úložních prostor, ale spíš naopak. Je to tu mnohem lepší, než jsem očekávala. Jakmile jsem si povlékla postel a jejich pokus o peřinu a polštář (pořídím si vlastní asap), už se tu cítím jako doma. Dokonce i přihlášení internetové přípojky jsem zvládla, bravo me :)

Spolubydlící je super, Billa je přes ulici, zásuvek dost, zastávka šaliny kousek... no, teď už si to tu jen vyšperkuju =D Plánuju si pořídit nějaké kytky, pro začátek bych možná měla začít s kaktusy, protože nejsem zvyklá zalévat... XDD Zeď si ozdobím nějakými plakáty či obrázky - na tom taky budu pracovat. Co si kromě peřin pořídím svého, bude nejspíš židle. Není to lamač zad, ale taky nic zvlášť pohodlného, to, co tu vedou. Nějaké křeslo by se hodilo víc. A IKEA přídavný stolek na noťas, protože ten stůl je hodně nízko a nechci si tu vybudovat hrb na zádech XD A pokud nemají vytápěnou podlahu, tak i přímotop a možná žehličku. Ahaha~ Úplně mě popadla zařizovací mánie. Musím se krotit, protože to tu nejspíš po roce opustím a pořád to jsou jen koleje. Jinak bych si sem pořídila koberec a já nevím, co všechno ještě XDD Máme tu takový pidimidi rádoby balkón (mám svůj život moc ráda na to, abych na něj vylezla), ale sousedi u nás doma si spodní část vlastního balkónu obložili dřevem a chovali tam želvu, takže to bylo první, co mě napadlo, jako využití toho zdejšího balkónu. Tady se bohužel zvířata chovat nesmí (i když možná bohudík, nesnesla bych tu smrad a štěkot psů), takže želvičku si nepořídím, ale i tak xDD

Zkoumala jsem víc svůj rozvrh a zjistila, že ošklivé je jen pondělí. Ve čtvrtek mám sice taky do osmi, ale od šesti a předtím nic, takže... LOL xD Jako... ano, líbí se mi to. Jen doufám, že nebudu každou volnou minutu trávit drcením C++ a Asembléru a takových... ... potřebných věcí pro další studium xD *Cough*

Přemýšlím, jestli si dát seminář s fyziky, nebo ne. Je to jen středoškolská a z té jsem odmaturovala za 1, ale taky jsou to dva kredity na kontě asi prakticky zadarmo. A já vůbec nemám odhad na to, jestli by se mi dva kredity navíc mohly někdy v průběho bakaláře hodit... Ale narušilo by to ten krásný do-večera-volný čtvrtek xD Hmm... musím se rozhodnout do zítra. Abych věděla, kdy vstávat a jestli se cpát na studijní. Hmm... Babo raď.

Nevím proč, ale jsem teď úplně v pohodě xD I feel ready to fight. A taky mám dojem, že mě celkově vždycky nejvíc stresuje čekání na něco. Ne to něco, ale čekání. Jakmile ono něco nastane, jsem v klidu. Tak to bylo s maturou (stresovala jsem jen, když autobus stál dlouho na semaforech...), potažmo maturitním ročníkem (stresovala jsem vzestupně od tak páté třídy do septimy včetně xD oktáva v pohodě), tak je to i teď. Zajímalo by mě, jestli tak dopadne i porod... .... .... xDDD Až na to někdy dojde. Toho se totiž bojím od školky XD

Jinak jen tak okrajově začala druhá řada poníků. První část pilotního dvojdílu je prostě skvělá! Je to psycho a záporák je úžasnej :D Přijde mi, že se autoři zaměřili víc na reálnou cílovou skupinu (17+ I dare say) místo té původní (7-). A teď si jdu číst :) Wish me luck ^^

Snaží se mě okolí sejmout? :D

17. září 2011 v 19:42 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Možná jsem přenervózní ze školy, ale nemohla jsem si nevšimnout, že poslední dva týdny se mě moje okolí snaží indisponovat xD Za tu dobu jsem totiž obdržela tolik drobných šrámů a ranek, jako se mi nepovedlo nasbírat za celý rok dohromady.

V úterý se mi podařilo spadnout ze schodů, protože mě zradily boty, takže jsem si sedřela a narazila kolena, a to jsem měla ještě velké štěstí. Teď jen se zájmem pozoruju, jak moc se mi modřinky vybarví :D Aby toho nebylo málo, tak jsem se u Temi z velkého míče sletěla na roh postele, takže další modrák na boku xD V pátek se mi nějak podařilo si rozříznout prst o krabici od pizzy (WTF X__X) a během Vuťákovin jsem doplatila na to, že nás vedení pustilo do soutěže na čas na takovém místě FITka, že nejkratší cesta do terénu vedla přes zeď, protože jinak by se musela oběhnout celá škola. Byla jsem tam jediná holka; kluci si s tou výškou hlavu nedělali, ale já teda hodně ^^; Nechtěla bych si zlomit nohu dva dny před začátkem školy, to fakt ne. Takže jsem zvolila tu méně rizikovou variantu a spustila se přes cihly po rukách, takže jsem si 'jen' sedřela předloktí. Takže teď vypadám jako zombie a říkám si, že se nějak musím dožít pondělí xD (netušila bych, že to někdy řeknu.)

Takže mi držte palce xD

Jinak, dneska, tedy respektive včera, byli v anime Nobori a Kudari, Subway Masters z Pokemon Black & White a byli skvělí n___n (Ale Meowth, ten bastard...!)


Nechci být ošklivá...

14. září 2011 v 19:58 | Re |  My little Pony
... ale narazila jsem na fotku, která je ošklivá xD Je na ní figurka Pinkie Pie jen pro pozadí položená na jakési učebnici. A já mám ošklivý dojem, že to je mé budoucí učivo a vypadá to fakt děsivě xD POMOC. Možná bych si měla začít vymýšlet alternativní životní zaměření, abych věděla, kam utéct xD

Jinak, narazila jsem na jakési české fanklubo-fórum pro poníky (kde jsem tu fotku mimo jiné našla) a jak jsem si to tak pročítala, tak pánové only xD. Ono by to bylo fajn, kdybych mohla věřit, že se jim to prostě jen líbí, ale když se tam čas od času mihne nějaký perverzní obrázek, tak se tomu věří... těžko. Proc doprčic někteří chlapi prostě za vším vidí porno? ><' A Rainbow Dash není lesba x.......x Tomboy ano - ale kvůli tomu ještě nemusí být lesba. Grrrrr >...<

Za tohle všechno zas může Temi xD Já jsem si myslela, že po prvním Pony záchvěvu jsem se toho zbavila, že to odeznělo s jedním namalovaným obrázkem, a pak přijela k nám a zas to začala pouštět a můj přístup "No, ok - tak zas poníci... To už mě přešlo..." mi moc dlouho nevydržel xD Asi jsem... chtěla jsem napsat P-nerd (Poníci, Pokémoni a ještě bych určitě na něco přišla) ale to P bohužel stejně nejčastěji značí ono porno, takže to by asi nešlo...

Jinak, budu cosplayovat Dash. Když škola nebude katastrofa, tak na Akiconu xD Bude to teda jen takový half-cosplay, jednak proto, že lidské pojetí si každý udělá podle sebe, a jednak proto, že tam budu tahat především věci ze svého šatníku a značkové modré Hunter holíny ze svého botníku xD Budu Dash-pilot. A dneska jsem šla do sekáče koupit si vyhlédnutou vestu a ejhle, byla mi malá. Zkusila jsem druhou náhodnou - zase pro anorektičky. Tak jsem popadla tu největší, co tam byla, která se mi při pohledu na ramínko vůbec nelíbila, a zírám. Naprosto BOMBASTICKÁ vesta. Ty předtím se mohly jít zahrabat. To byly normální vesty. Tahle byla VYLOŽENĚ pilotská *w* V to jsem ani nedoufala. Dokonce má na zádech i kód! A má kapuci a klopy a je proste WOW love <3

Už jsem se někdy zmínila, jak MOC já mít ráda vesty? :D

..

Dneska jsem si při dělání oběda vzpomněla na něco náhodného, co jsem sem chtěla napsat, ale podařilo se mi to zapomenout. A mám ošklivý dojem, že tohle už zůstane zapomenuto xD. To je tak DEPTAJÍCÍ! Jako když mi někdy teď v létě ráno v ještě ne zcela probuzeném stavu došlo, že něco je tak strašně logické a... zapomněla jsem co. To mě deptá ještě víc xD

Tohle bych jednou chtěla umět >D

12. září 2011 v 21:32 | Re |  Hudbovna
Zase něco trochu optimistického :D Kdybych někdy dokázala udělat takové postavy, budu asi hupkat radostí. A kdyby něco takového běhalo po hrách, asi by mi remake do 3D ani tak nevadil :)


What if...

12. září 2011 v 16:34 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
...I'm really afraid...?

Za týden touhle dobou... se budu těšit na osmou hodinu večerní, kdy mi konečně skončí škola. Achjo xD Je v tom jakási zvrácená zlomyslnost, že prvákům udělali z prvního dne výšky takové dlouhotrvající peklo (zní to jak z nějaké reklamy, co? XD).

Snažím se moc nemyslet na to, co mě čeká, protože se bojím, že to nezvládnu. Co když na to prostě nebudu mít? Vždyť já jdu do něčeho, co jsem v životě nedělala, a je to něco, kde se uplatňuje schopnost chápat. To není jako bichlování údajů, kde to dobrá paměť jistí. Co když mi ty věci prostě nedojdou? Já potřebuju chápat, abych se posunula dál. Nejsem z těch lidí, kteří nepochopitelnou věc přejdou opisem. Když mi něco nesedělo, klidně jsem zabila deset minut snahou identifikovat a pochopit onen problém. A co když se přede mě dostanou věci, které na mě budou moc?

Nic z toho, co mi okolí říká, mi doopravdy nijak nepomůže. Bohužel se nenašel člověk, který by mi dokázal říct něco, co by tyhle strachy uklidnilo. Většinou schovívavé úsměvy a "To zvládneš!", nebo zvednuté obočí a "Proč to vzdáváš, ještě než začneš?" popřípadě "Jak teď můžeš říkat, že ti to nepůjde...?" That's great. Proto taky používám ta dvě slůvka CO KDYŽ. Možná je to moje chyba, ale já prostě myslím na více alternativ. A nerada se vrhám po hlavě do míst, kde nemám žádnou jistotu. Když jdu do něčeho, v čem nemám žádné zkušenosti, je vcelku logické, že mi přijde pravděpodobnější ta horší varianta. Nevidím moc velký rozdíl mezi tím, když začnu jednu velkou neznámou zvanou VŠ, kde se může pokazit snad úplně všechno, nebo když mám přejít nad stometrovou strží po laně. Oboje jsem nikdy nedělala a u obojího je tu možnost, že mi to třeba půjde, ale stejně tak je tu určitá pravděpodobnost, že to všechno prostě dopadne špatně.

A jen sedět a sledovat, jak se to blíží je... mučení. A všichni kolem jsou úplně v klidu, usmívají se nad svými životními jistotkami a zkušenostmi. Vždycky mají nějaké zázemí. Jakékoliv. Já budu na kolejích s neznámou holkou, nastěhovat se tam budu moct až v neděli před začátkem školy, a to DOOPRAVDY není uspořádání, ze kterého by se někomu šlo do neznáma lehkým krokem. Kdybych dostala alespoň týden na to, ať se tam zabydlím a rozkoukám... Ať si můžu projít okolí a zjistit, co a jak mi jede do školy a kudy kam... Ale né, drahoušci na Kolejích a Menzách VUT zřejmě považují něco takového za zbytečný přepych, jak milé od nich. Jasně, dostala jsem velkorysou nabídku za doplatek se ubytovat v jiném pokoji, protože můj je momentálně zaplněn (a má být vyklizen tentýž den, kdy se stěhuju - to bude čisťounko...). Ale to už stejně nezachrání tu poslední věc, kterou jsem si mohla o těchto svých dlouhých prázdninách užít, a to setkání se ségrou a švagrem (kterým jsem chtěla dát dárek k výročí). Teď se žádné setkání nekoná, protože se musím stěhovat na ty pitomé koleje! I kdybych se ubytovala v jiném pokoji, musela bych v neděli stejně ten pokoj vyklidit a ostatně se i přestěhovat do toho svého. DOPRČIC!

Proč alespoň jednou nemůžu mít v něčem trochu štěstí? Připadám si skoro tak beznadějně jako letos prvního ledna, kdy jsem napsala ten extra emo ohledně maturity post prodchnutý pocity někoho, kdo před sebou nevidí žádné světlo. Teď jsem na tom skoro stejně. Kdo mi dá naději pro tu pitomou školu?

A nejspíš SDP píšu něčím, čemu se říká purple prose, což, jak jsem vyrozuměla, má být přehnaná popisnost. Well whatever. Horší to být může, ale musím doufat, že už se neobjeví další události, které by využily příležitosti si do mě kopnout, když se nemůžu bránit.

Jméno problému

10. září 2011 v 20:37 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Geniální meziřádkový nadpis. Hmm.

Tak jo, kdybych měla pojmenovat můj problém, řekla bych: "Moje jméno."

Abych nebyla nepochopena, já miluju svoje jméno. Jsem za něj nehorázně vděčná. Ale má jednu drobnou nevýhodu: nemá příliš zdrobnělin. Popravdě řečeno, je jich jen pár a většina z nich je imbecilní. Ale nevím, co je špatného na obyčejné Áji. Jde mi o to, že ze zdrobnělin obvykle poznáte, jak zdravý a důvěrný je váš vztah s okolím. Nikdo v naší rodině mě neoslovuje Alice. Ani o mě nemluví jako o Alici, pokud někde nediktují jméno. Ve škole mi všechny spolužacky říkali "Ali" nebo "Ájo". Spolužáci většinou zůstávali u Alice, ale tam je to pochopitelné. Dokonce i moje spolubydlící ze 'seznamováku' mi od prvního momentu říkaly 'Ali' etc.

Tak proč, PROČ lidé, kterých si na přátelském žebříčku nejvíc považuji, o mě vytrvale mluví jako o Alici?! Vždyť mě tak občas dokonce i oslovují! Neumím si představit něco, co by vám sekalo do přátelského vztahu trhliny víc než tohle. Jako bych byla jen někdo cizí. Jako by mezi námi žádné pouto nebylo. Jako bych nestála za pitomou zdrobnělinu, nebo alespoň tu svoji přezdívku, kterou mám ráda a pod kterou mě všichni bez výjimky poznali... Ne, prostě Alice sem, Alice tam... a já mám dojem, že sedím někde v kanceláři v kostýmku a poslouchám, jak mě oslovují spoluzaměstnanci, se kterými mezi sebou nemáme nic než strohý pracovní vztah plný tak maximálně vzájemného respektu. To jim fakt nestojím alespoň za tohle? Dokonce už jsem se před nimi i zmínila, že se mi to dvakrát nelíbí. Ale nic se nezměnilo.

Achjo ˘_˘

R.I.P. Rachůnek, Marek, Vašíček, Demitra

7. září 2011 v 16:05 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
:____________:

Co víc říct. Mám z toho knedlík v krku.

Čas se krátí

5. září 2011 v 9:25 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Já to nerada říkám, ale je to pravda, obávám se ^^; Ode dneška za 14 dní mám první den školy. Už teď je mi jasné, že z toho budu vyklepaná, jako bývám ze všech neznámých věcí :/ Páni, už jen dva týdny... .___.'

Dneska každopádně zkusím zavolat na ty slavné koleje a pokusím se zjistit, kdy se teda můžu nastěhovat. Jestli mi řeknou, že až 18., omlátím jim něco těžkého o hlavu x__x To by fakt byl systém...

Oslovila mě neuvěřitelně nostalgická hudba, kterou kdosi vytvořil jako theme pro Twilight Sparkle. Normálně mě taková hudba nijak zvlášť nebere, ale tady vznikla menší závislost ^^;


Applejack's theme

3. září 2011 v 17:54 | Re |  My little Pony
Tohle hraje v Applejack's stage v PreAlpha verzi hry My Little Pony: Fighting is Magic která už v tomhle stádiu vypadá k sežrání. Autor si tu hudbu vzal a udělal z ní kompletní celek.


PO-NÍ-CI

2. září 2011 v 21:28 | Re |  My little Pony
Seznamte se s novým, trochu nepochopitelným trhákem. Kdo ho neviděl, je kulturně ošizen. Aneb... PONÍCI!


To už jsem asi taky psala, že když jsem poprvé narazila na My Little Pony: Friendship is Magic, byla to pro mě velká neznámá, se kterou jsem se do té doby nesetkala. A ve chvíli, kdy jsem viděla pár dílů, najednou byli VŠUDE! Lidi na Devu, které jsem už nějaký čas watchovala jich najednou měli plné polly, journaly, kreslili je... Různě po internetu se i v intelektuálních komiksových stripech čímdál tím víc objevují narážky na poníky... to je prostě... mánie. Trochu nepochopitelná, když vezmete v úvahu opravdu hodně holčičkovsky pojaté ztvárnění. Ale přesto to tak je, a pokud si myslíte, že se do Pony fandomu řadí výhradně děvčata, možná budete zajímavě překvapeni xD Já taky u některých existencí nečekala, že by se jim zrovna tohle mohlo líbit :D Každopádně líbí, což je jistá značka kvality a já tímto zakládám novou rubriku pro poníky, protože těm se asi začnu věnovat poněkud víc.

Až zkouknu všechny díly, asi tu sérii trochu rozkuchám do recenze, pak se hned vrhnu na druhou řadu, která má co nevidět vyjít (to je taky značka úspěchu xD) a budu se těšit na 2D fighting game, která vypadá naprosto bombasticky :D A možná taky doufat, že český McDonald uvede do HappyMealu alespoň poníky, když Pokémony z BW očividně pohrdl... Protože... já ty poníky CHCI! Jsou fantastičtí všichni kromě Princezny Celestie, která opět z něpochpitelných důvodů vyžrala růžové tělo... Dokonce i Rarity se mi líbí. Jenže tohle sehnat na eBayi je pro Čecha obvykle trochu obtížnější záležitost a když už, tak s pěknou pálkou... Investovala jsem jen do svého pony alter ega Rainbow Dash, protože to je prostě must have xD Ale zbytek bych taky chtěla, alespoň některé - pokud se tu ovšem objeví. No co, snad je to tu považované za populárnější a budu mít štěstí *giggle*.




A na závěr nějaké video na navnazení =D



Rádoby Seznamovák

2. září 2011 v 18:28 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
EDIT: Pro všechny, kteří sem zavítají letos (2013) či později, údajně se toho od té doby chytili lidé, kterým už o účastníky jde, viz. komentáře dole (i s linkem). Feedback na to od samotných zůčastněných nemám, ale dost možná netřeba tenhle článek brát jako směrodatný ve vztahu k nadcházejícím seznamovákům. =)


Naprosto jsem počítala s tím, že bude jiný, než jsem očekávala xD V některých ohledech byl lepší a v jiných zas katastrofálnější, než by jeden vůbec požadoval za možné.

Když mi ANT den před odjezdem mimo téma řekl, že na Vranově se jen chlastá, docela mi to zkazilo náladu. Nicméně opravdu se to má tak. Když jsem zjistila, že jsem na chatičce se třemi slečnami, které všechny kouří a všechny řeší, jaké lihovinky si s sebou přivezly, tak mě málem odvezli. Každopádně, když opomenu skutečnost, že jsem hodně často musela utíkat ze záběru cigaretového kouře (který se stejně vždycky stočil za mnou), tak slečny byly jinak naprosto bezva =D

Co se samotné podstaty seznamováku týče? Už od prvního dne všichni řešili, za co to doprčic vyhodili přes 2,5 litru. To, co bylo na papíře referováno jako prostorné chatky s terasou by se ve skutečnosti mělo nazývat 'klaustrofobické minichatičky se zárodkem terasy'. Free wi-fi everywhere se taky nekonala. Krásná věta o seznámení se s novými spolužáky u všech lidí ztroskotávala postupně: záleželo na tom, jestli se dřív dozvěděli, že z jejich školy nejede jen jejich fakulta, nebo že tam jedou školy rovnou dvě, každá v zastoupení několika fakult (MU a VUT). Všechny mé spolubydly byly z fildy na Masárně, takže vnitrofakultní kontakty jak mraky :D

Na papíru: "Zdarma v areálu: bla bla bla, šlapadla, bla bla."
Realita: 100kč/šlapadlo/hod

Vzhledem k tomu, že ani výlety nebyly zahrnuté v ceně a jídlo bylo většinou žalostně chudinké dokonce i pro těch pár holek, co tam bylo, velice brzy jsem pojala podezření, že velká část našich financí nejspíš šla do záliby organizátorů ve čtyřkolkách a minibike. Protože to bylo to jediné, co tam dělali a POŘÁD. Přijdete k chatičce, ejhle, čtyřkolka, kolem pár kanistrů s palivem, spousta nářadí a všichni orgové. Když se seznamovákem přijely pomoct holky z Masárny, byly ošklivě překvapené, což nám pak taky řekly. Něco ve smyslu, že přijely, viděly, že organizace nulová a tak se rozhodovaly, jestli to zabalit a nebo alespoň něco zkusit. Nakonec dospěly k závěru, že naše vina to není, a tak nám připravily seznamovací odpoledne. Jenže to ztroskotalo na prostém faktu, že nás tam bylo HODNĚ a holky orgyně jen čtyři, takže se fakulty sloučily do čtyř zhruba stejně velkých skupin. A hry, kde se zhruba padesáti lidmi komunikujete max jednou a jen na chvilku... to vás prostě neseznámí. Ani za ty dvě a půl hodiny. To prostě měly být samostatné akce pro fakulty, ale do toho by se nikomu nechtělo, že.

Opět se ukázalo, jak mizerně mají školy zařízené informování nezkušených a naprosto VŠ neznalých prváků-to-be. Když slečny orgyně naťukly cosi o registraci tělovciků, která se ten den měla spouštět a taky o registraci předmětů, opravdu velká část osazenstva byla jedno velké WTF? Takže se to všechno otočilo (konečně) směrem "Poraďte, co mám doprčic dělat." Naneštěstí pro mě, jediní, kdo se mohli něco dozvědět, byli lidi z Masaričky. Protože slečny orgyně byly z Masaričky. VUTáci byli poslání za hlavními orgy, aby BUCH KŘACH TŘÍSK opět narazili a to na prostý fakt, že pánové orgové totálně nic neví. Naprosto. Měli tam svoje čtyřkolky a minibike a to bylo jediné, co je zajímalo. Jediné, co se od nich šokovane dozvědělo pár lidí z jiných fakult bylo, že den předtím končily rozřazovací testy do AJ. Fakt super, není-liž pravda? XD

Takže tahle akce prakticky se seznamovákem moc společného neměla; přes den jeden velký nekoordinovaný zevl a ten si většina vynahrazovala chlastacími společenskými akcemi přes noc. Účastnila jsem se dvou táboráků, ale stejně jsem odcházela spát kolem půlnoci. Není to úplně můj šálek kávy, přesto jsem ale narazila na pár fajn lidí, dokonce i Otaku slečnu (a už si pamatuju nick: Nielian). Ahaha. Po druhém táboráku jsem ošklivě narazila na skutečnost, že 'čtyři holky v chatce na jeden klíč a každá se vrací jindy'. Nemohla jsem si zamčít a dvakrát krátce po sobě mi do chaty vlezli cizí lidi.

Poprvé to byl jeden ožralý pitomec (slabý výraz), který hodně prudil u ohně a otvíral si hubu na Slováky (to bych tolerovala jen, kdyby to směřoval na organizaci letošního ADViku). Byl hodně mimo, očividně dost na to, aby si moji chatku spletl se svou nebo jinou, do které chtěl zapadnout. Podruhé to byli dva kluci, kterým jsem do tváře neviděla. Naše chatka byla tak vratká, že se vždycky docela zhoupla, když někdo vylezl na pseudoterasu. Fungovalo to jako výborný alarm. Takhle se zhoupla chvíli po odchodu prvního nevítaného navštěvníka a vzápětí se na sklo od dvěří nalepily dva obličeje a zkoumaly, co je uvnitř. Po chvíli se otevřely dveře dokořán, ale před nimi nikdo, protože 'návštěva' stála schovaná za nimi. Na to už jsem reagovala otázkou "Co máte za problém?", načež se dveře zavřely a 'hosté' odešli. Z toho jsem měla víc husí kůži, protože mi to nepřipadalo jako chování opilců, spíš jako někoho, kdo hledá prázdné nezamčené chatky, aby se trochu obohatil...

Tehdy jsem se finálně rozhodla, že lidi kolem mě sice bezva, ale je to celé jedna obrovská brutální vražda času. Mamka mi říkala, že kdyby tam šlo fakt jen o chlast, že se můžu vrátit dřív, peníze nepeníze, a tam nakonec fakt šlo jen o chlast. Takže jsem napsala našim, jestli by pro mě nechtěli dnes zajet a teď jsem doma.

Zkušenosti každopádně nelituju, je nesmírně cenná. Zjistila jsem, že do jisté míry jsem schopná se bavit i mezi chlastací společností, pokud si mám s kým povídat, a že je hloupé zakládat negativní závěry jen na tom, že spolubydlící v chatce kouří a plánují po večerech pařit, sebevíc mi jsou mi ty dvě věci nepříjemné. Poprvadě řečeno, kvůli spolubydlám mě mrzelo, že odjíždím, ale to bylo tak nějak srdcem, zatímco mozek mi říkal: "Nic tu neděláš, jen se válíš, jíš a večery trávíš sama mimo alkohol. Informací se tu nedopídíš a FIT-inside známostí taky moc ne; je to celé jen jedna nehorázná zabijárna tvého krátícího se času... Tři dny dobrý, ale týden takhle trávit nechceš."

A tak jsem tu :)