GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Květen 2012

Svátek Pokémonní komunity

16. května 2012 v 11:06 | Re |  Pokémon
...je dnes.

A já si ani nedokážu stěžovat, že se nám tohle dostalo na stůl zrovna, když se tu snažím šprtat IOS... To nejde xD Jen už asi příště pro jistotu nebudu novinky z Poke světa kontrolovat při čištění zubů, protože takové šoky jako toto mají nehezké tendence vám pusu nelítostně vyprázdnit způsobeným jawdropem.

Ne, já píšu jawdrop často, ale obvykle se jedná jen o jakýsi mentální jawdrop. Ten dnešní byl skutečný. Provázený rozmanitou škálou neartikulovaného chrčení XD

TOTO je důvod:


Animefest 2012, aneb A-fest: A-wesome A-s A-lways

7. května 2012 v 23:13 | Re |  Con reporty
(Pozn. Pro větší zábavu použijte Google Translator a přečtěte si to 'anglicky' XD XD)

Šest hodin večer, právě jsem dodělala poslední projekt za tento semestr, zítra mě čeká první důležitá zkouška, na jejíž náplň jsem se ještě prakticky ani nepodívala, takže ideální čas na to, napsat report z letošního apokalyptického Animfestu, není-liž pravda? XD

EDIT: A protože jsem opět rozjela poněkud delší report, nedělní večer mi na to ani zdaleka nestačil, takže pokračování v pondělí po zkoušce xD

Pro všechny, které až teď někdo milostivě vysekal z ledovce, A-fest se letos přestěhoval na Brněnské výstaviště. Tím začnu, to je velká změna. Především to znamená, že A-fest přešel do stádia con-teenager, takže jsme se museli rozloučit s některými věcmi spojenými se stádiem con-child (než si někdo začne stěžovat, před child bych postavila ještě toddlera, takže klid :D). Především jsme museli dát sbohem zacosplaovanému centru Brna, což je určitě smutné, protože na tom bylo něco skutečné úžasného. Kdo někdy pochodoval v cosplayi po Čáře či Svoboďáku, ten ví. Zvláště když svítilo slunce a bylo hezky, tak se okolí především Scaly měnilo na takový malý fantasy world (když opomeneme 2010 tuším, aneb vše kolem under-construction). A jak nás okolní prodejny s jídlem milovaly... Vždy budu vzpomínat na slevové poukazy od KFC, aneb oboustranně prospěšná dohoda xD. Ale stejně nejvíc těžil ten malý rohový obchod vedle Scaly =D. Samozřejmě i s prostorami se váže mnoho nostalgických vzpomínek, nejspíš každý by použil označení "rodinná atmosféra".

Ale teď už konečně k výstavišti. Jestli má nějaké zápory, jsou to opaky kladů, které jsem právě vyjmenovala o centru. Kontakt s běžnými civily se omezil na minimum a obvykle se jednalo o divné výrazy, kterými nás přes okna obdařovali cestující z Jedničky. Ale možná Albert na Mendláku nějaký drobný nárůst tržeb zaznamenal. Letos to bylo de facto čistě Otaku sobě, protože takový ten volný plácek, po kterém se většina návštěvníků pohybovala, byl tentokrát přístupný pouze jim. Na druhou stranu, Výstaviště je obrovské a i když lidé/tvorové/etc obvykle využívali jen plac mezi Rotundou a Kongresákem, o prostor rozhodně nouze nebyla. Spousta místa jen a jen pro nás, jezírko (které dostává další rozměr, když jsou součástí vašeho cosplaye holíny >D), místa na sezení a dokonce i nějaká ta zeleň... uchovejme krásné vzpomínky na věci minulé, ale toto, toto je ambrózie.

Aneb holíny v akci xP


A další postřehy z místa už zakomponuju přímo do reportu, aby to neztratilo konzistenci :D

Also... (- německá verze)

V Brně bylo několik dní před A-festem nechutně. Tedy ano, jupí, konečně jsem vytáhla ty krásné šaty, které dřepěly ve skříni a čekaly na vhodný okamžik, ale já jsem jaksi měla v plánu cosplay spíše zateplený, a opravdu se mi nelíbila představa, že se budu během festivalu dobrovolně grilovat od kosti. Krize nastala v okamžiku, kdy jsem sehnala poslední prvek ke cosplayi, neprůhledné kalhoto-legíno-whatever, a konečně jsem si mohla celou tu nádheru obléci na sebe. Vydržela jsem to jen na rychlý snímek odrazu v zrcadle a pak šlo všechno dolů. Ale i za těch pět minut jsem byla mokrá jak myš. Tehdy jsem se začala opravdu bát - přežít v tomhle víc jak pár minut se rovnalo sebevraždě. Ale já jsem šiřitel slova: "Už nikdy na con bez cosplaye," takže se mi dosti příčila myšlenka, že bych opravdu mohla jít na AF v civilu... ale ne, už jen ta představa je šílená. Takže hola hej, zapnout mozek a přemýšlet, jak z té šlamastiky. Sice jsem mohla celý víkend trčet v Rainbow Dash, ale to by bylo na houby, když bych neměla fellow ponies, kteří byli v plánu až na neděli. Nakonec jsem alespoň narychlo vymyslela, jak se zbavit teplého roláku, který je prvopůvodní součástí cosplaye (nic jiného jen tak nevytáhnete pod krk x_X) a vyrobila si provizorní černé návleky na ruce, což byla kromě krku jediná další část těla, kde bylo opravdu potřeba, aby ta černá byla, a koneckonců, buďme k sobě upřímní, krk ať jde do háje :D

Nadešel pátek, den první. Jo, a taky den poslední, pokud bych se měla bavit o semestru. Vesele jsem hodila bobek na všemi milovaný páteční sedmihodinový přednáškový blok a zamířila na první orgovský slez, který začínal už v 9. Den předtím bylo vedro, takže svůj pracovní oděv jsem trošku nadhodnotila a ráno při cestě mezi lidmi v bundách jsem ve svém triku bez rukávů a kraťáscích (ovšem na silonkách) trochu chladla, ale dalo se to. Vlastně se to dalo velice dobře, protože jsem v duchu brečela štěstím, že se neupeču v cosplayi, hip hip hurá :D

S Anet, mou velkou felloworgyní, jsme dorazily ke Kongresáku a spolu s nevelkou skupinou dostavivších se orgů jsme počali nosit věci, kam bylo potřeba. Objevování prostor Kongresového centra jsem si užívala naplno :D Byly báječné, na fest jak dělané, tři sály na jednom místě s halou a recepčním (v našem případě informačním) půltíkem... prostě luxus. Horší to bylo, když jsem do jednoho sálu poprvé vlezla. Bylo tam hrozně. Hnusno-dusno deluxe. Přesně to hnusno-dusno, které je noční můrou všech návštěvníků i orgů conu, to hnusno-dusno, na které se po nějaké době začínalo chcípat ve Scale a o něco později i v Bakale, a noční můra pro někoho, kdo si s sebou táhl takový cosplay jako já, že xD. Okamžitě jsme se s vrhli k oknům a jali se je otevírat, ale vzduchu se dovnitř nějak nechtělo. Pak jsme našli ovládání klimatizace, na kterém zářilo příjemných 30°C. Instinktivně jsme zkusili cosi pomačkat a ejhle, skočila tam 16, což bylo pro začátek vcelku uspokojivé (pro mě dvojnásob), takže jsme provedli totéž pro další sály a pokračovali ve zkoumání, nošení a přijímání informací a pokynů.

O něco později jsem s Anet a ještě dalšími orgyněmi dostaly na starosti vylepování ukazatelů právě po kongresáku. Opět jsme se dostaly do sálů s nadějí, že tam bude líp a ono jaksi nebylo. Ovládání klímy se na mě zase šklebilo se svými 30°C, což už začínalo býti dosti krizové. Na základě našich informací o bezútěšně nevzdušné sálové situaci se Elien otázala člena výstavištního personálu, jestli by s tím nešlo něco udělat. Tehdy jsme zjistili, že číslo na těch okýnkách ve skutečnosti hlásá momentální teplotu v místnosti (jupí? XD) a že klíma je vypnutá. Když jsme požádali o zapnutí, pán se nás s přístupem 'povytažené obočí' snažil přesvědčit, že pokud ji zapne, budeme v těch sálech mrznout. Načež se setkal s oběma povytaženými obočími všech přítomných orgů a ještě silnějším přesvědčením, že to opravdu ne-e. Pán prý, že se s námi vsadí. My prý, že se vsadíme klidně. K sázce sice nedošlo, ale pán vida, že to myslíme vážně, vzal si s sebou kohosi, aby mu ukázal, jak se místní klimatizace ovládá.

Pak jsem se konečně mohla vyřádit v tom, co na orgování tolik miluju, aneb chystání věcí :D Lepení směrovek a aranžování, co kde bude... no, byla jsem ve svém živlu. Připevňování šipek venku, kde ne vždy bylo na co, a ne vždy jsme měli šipku mířící požadovaným směrem, to je příběh sám pro sebe :D

To už bylo jedna nebo dvě hodiny po poledni, takže jsme se s Anet trhly a vyrazily na Českou do Panerie po zásluze naplnit hladová bříška xD Po návratu do akce jsme zjistily, že při skládání festovních spravodajů, programů a zinů do sebe je každý org dobrý, takže zbývající doba do otvíračky se nesla v duchu skládání, skládání, skládání, a hledání jakýchkoliv krabic (aneb krabice se platí zlatem), do kterých by se daly již složené ziny uložit - což s postupem času nabíralo na statusu praktické nemožnosti.

A pak najednou byly všechny ziny naskládané v krabicích u vstupu a dílo bylo dokonáno. Všechno připraveno na otevření, aneb T - 20 minut. Vyrazily jsme s Anet zase ven okouknout frontu a tehdy, když jsme tak trošku škodolibě pokukovaly po davech, kolem mě prošel cosplayer Heie, a pokud už krásné prostory něco naznačovaly, v té chvíli bylo jasné, že letošní A-fest se poveze ve znaku fanservisu pro Re. Oh, c'mon - už jsem si párkrát říkala, že by bylo super, kdyby se v ČR nějaký Hei našel, ale že to ve výsledku skutečně půjde tak, že osvícen nebude člověk menší než já nebo 100+ kg vážící, popř. oboje, to mě nenapadlo ani ve snu. A tak se na conu poprvé objevil cosplay nějaké mé oblíbené postavy v takové overall kvalitě, že jsem se s ním chtěla nutně vyfotit. Dobrá práce :)

Asi hodinu po otevření jsme spojily síly s příchozím Berym a naše slavná silná trojka počala býti opět kompletní :D Protože nějaká chytrá hlava, která si dovolila přepisovat všem služby, smazala naši páteční, mohla jsem se po hodně dlouhé době dostat na zahájení, což jsem v tomto případě dokonce i nutně chtěla, neb několik dní před festem jsem byla obeznámena se skutečností, že Fusska a Aldy budou cosplayovat maskoty z plakátu v plné kráse. (Respektive ono ani nejde očekávat nic jiného než plnou krásu, když dostanete fotku toho zubato-kolečko-ručičkového headgearu. Kdo by řešil toto, když by neměl dořešené všechno ostatní?) No, cosplaye rozhodně nezklamaly, Re se nemohla rozhodnout, jestli nasadit fangirl grin nebo jawdrop nebo něco zcela inovativního, protože jedna věc je něco nakreslit, a druhá věc je vidět, že to někdo přivedl k životu a ono to vypadá sakra dobře.

 Hell, yeah! =^__^=

Nadšení mi ovšem moc dlouho nevydrželo, protože davům bylo oznámeno, že maskotí příběh vyvrcholí přístí rok. Pár lidí okolo mělo tudíž dokonalou šanci si vyslechnout Reino zhrození se v šeptavém módu deluxe.

Abych všechny vyvedla z omylu, žádné velké vyvrcholení přístí rok nebude xD. I kdybych nad tím trávila každý den svých krutě vydřených čtyřměsíčních letních prázdnin, což opravdu nehodlám, udělala bych max 80 stran, což by na kompletní story nestačilo. Nicméně v přístím zinu pokračování bude, pokud nenastane žádná katastrofa, to zas můžu slíbit.

Po skončení výstupu maskotů jsme se zákulisím vypařili ven, kde jsem se chopila první a poslední příležitosti se vyfotit alespoň s Fusskou v plné kráse (Aldy byl kdovíkde, tak to dopadá, když každý odchází jinou stranou xD), což znamená ještě s oním zubato-kroužko-ručičkovýcm headgearem, ze kterého údajně bolela hlava jako střep (což mě pochopitelně mrzelo celý zbytek festu, protože to v podstatě znamenalo, že jsem byla strůjcem Fussčina utrpení =_=;).


Obchůdky byly tentokrát právě v Rotundě, krásně rozložené po severní polokouli obvodu, a i když jsem při prvním projití nebyla zrovna nadšená, protože to zas byl spam Naruta, Kuroshitsuji a tady těchto mainstreamových věcí, o které člověk typu já opravdu nestojí, nakonec nezklamaly, i když jsem jejich taje odhalovala postupně. Proto jsem si v pátek koupila jen jedinou věc, a to placku s Elements of Harmony aneb ano, čtete správně, poníci minimálně na plackách zavítaly na AF v hojném počtu. =D

Protože jsme byli všichni už značně utahaní, my s Anet třeba proto, že jsme prakticky jely non-stop od sedmi od rána, vyrazili jsme na kutě už někdy kolem desáté. Toliko k pátku.

Nastala sobota, den druhý. Rozhodně nezačala tak příjemně, jak bych si byla bývala přála. Skutečnost, že Anet dorazí až později, to bych přežila v pohodě. Bery šel psát TSP, ale co bych to byla za Re, kdybych nebyla schopna se zabavit sama. (Nehledě na to, že by se muselo stát kdoví co, abych nenarazila na nikoho známého.) Dorazila jsem na výstaviště, které se pomalu probouzelo do krásného dne, pěkně v klidu si zašla do Skladu složit věci a bum, zvoní mobil. Zvednu ho a prý, kde jsem, že od desíti mám mít službu v Rotundě a kdesi cosi. Pochopitelně ve mě hrklo. Sice jsem všude říkala, že klidně vezmeme s Anet něco navíc (protože dvě služby za fest jsou výsměchem přinejmenším mé orgovské cti), ale že nás někdo napíše na službu, aniž by nám o tom cokoliv řekl, to byla opravdu ošklivá podpásovka.

Bylo už po půl jedenácté, Anet nebyla k dispozici... no, spěchala jsem k Rotundě se značně nepříjemnými pocity. Bylo mi řečeno, že Aldy je na mě údajně hodně naštvaný, což mi sice taky neudělalo zrovna radost, ale věděla jsem, že jsem v právu a tenhle problém opravdu nebyla moje vina. Nakonec se ukázalo, že Aldy na mě naštvaný nebyl, alespoň to tak nevypadalo. Připravovala se cosplay soutěž a to je koneckonců důvodů k nervozitě víc než dost. Převzala jsem přidělené povinnosti, pomalu se vzpamatovávala z nepříliš šťastného začátku soboty a zároveň se snažila zjistit, co se kolem mě vlastně děje, protože do pravidel a průběhu cosplay soutěže jsem opravdu zasvěcena nebyla. Ve všem tom zmatku jsem poprvé zahlédla čestného hosta, cosplayera Shookie Monster bez cosplaye. Bombastickej člověk :D Posledních x hodin trávil jako porotce prvního kola cosplay soutěže, takže byl pořádně hladový - nicméně moji nabídku, že bych mu mohla něco sehnat, s poděkováním odmítl s tím, že si pak skočí do Maida. Podle Temi se prý jmenuje Johan a ještě se tu o něm zmíním :D

"This is a sad day. Naruto died."

Všeobecný chaos nakonec trochu opadl, když se samotná soutěž rozjela, a já nakonec skončila na židličce před vchodem do zákulisí, kde jsem hlídala věci cosplayerům prostě proto, že to nedělal nikdo jiný. Nebyla by to zrovna hezká samolepka, kdyby se někomu ze soutěžících ztratila peněženka či mobil, což. Tehdy se ke mě připojila Anet a židličkovaly jsme spolu, než na nás narazil Zeke v zajímavé směsce všeho možného od Naruto pásky až po panda čepičku, vše laděné do černobíla, a prý, že nemá nikoho, kdo by mu obličej nabarvil na pandu. Protože na chodbě se už delší čas nic nedělo, Anet mě uvolnila, zůstala hlídat a my jsme si se Zekem vlezli do těch skrytých záchodů u Maida, respektive do takové místnosti, kde byl dřez, zrcadlo a židle (all we needed) a já se jala ho pandifikovat, což byl taky malý příběh sám pro sebe :D. Jak jsem se ráda uvolila k patlání, když jsem viděla, jaký druh barvy bude použit na bílou (moje oblíbená obličejová barva na vodní bázi), tak jsem chtěla utéct, když jsem viděla, že černou část má zajišťovat ta šílená vojenská maskáčová tyčinka, u které jsem se zařekla, že už se jí v životě nedotknu xD. Nakonec jsem ale byla umluvena a musím říct, že panda se povedla a že Zeke je skvělý panda xD. A ještě jsem byla pozvaná na rakvičky se šlehačkou, nom nom =D


My little Panda-piece xD

Když už jsme u Maida, krom toho, že i ono se nacházelo ve výrazně lepších prostorách, než jaké mu byly dopřány v minulých letech, mělo tam takovou jednu pikantnůstku, které jsem si prvně všimla já, načež jsem tím rozesmála celý náš stůl (asi 6 nás tam bylo) a vzápětí jsem nastartovala tradici kladení záludných dotazů maidkám a butlerům, které však nakonec nejhojněji (a obvykle unosino) kladly Tessu s Etutkou. Jednoduše řečeno, vedle maido pultíku byly dveře. Nad těmi dveřmi byly další dveře. A nad těmi dveřmi byly ještě jedny dveře. Abych dokreslila celkový obraz, byly tam dveře pro 'první' a 'druhé' patro, až na ten drobný detail, že tam chyběla ta patra. A poslouchat vysvětlení Maido personálu, který si těch dveří všiml až ve chvíli, kdy mu byl položen "záludný dotaz, na který musíte odpovědět, jinak budeme hrozně nespokojení zákazníci a dostanete špatný rating", to rozhodně stálo za to :D. Vysvětlení počínající rozpačitě uvedenými obry, přes ubytování Spidermana se Supermanem (který byl ubytovaný výš), až po past na nežádoucí státní zaměstnance, prostě jedna perla za druhou :D.

Bery byl stále na TSP a my se s Anet rozhodly, že se mrkneme alespoň na začátek cosplay divadla. Vesele jsme využily svého, tentokráte dvouhvězdičkového (jsem zapomněla zminit >D) postavení a vklouzly do prázdného sálu, tedy prázdného až na pár připravujících se orgů. Tedy, my jsme projevily ochotu pomoci s korigováním davu, ale Aldy si už předtím zvládl sehnat dost poskoků, takže o nás vyloženě nestál a poslal nás pryč, na což jsme reagovaly tak, že jsme se pokojně usadily na naše oblíbené místo v rohu, odkud jsme sledovaly dění. A právě někdy tehdy k nám došel jeden z fotografů (až později mi došlo, že byl nejspíš poslán, že ano, Hintzáku? XD) a otázal se, jestli některá z nás není autorka plakátu. No, Anet nikdy neváhá si na mě ukázat (XD), takže mi byl položen dotaz, jestli bych neposkytla rozhovor. Ehm. No... eh. Toť mé pocity v kostce. Ale tak ano, uvolila jsem se, ale po chvilce jsem zjistila, že on to není foťák, ale kamera, což mě málem donutilo k útěku. Nakonec jsem odpověděla asi na tři nebo čtyři otázky, pričemž na ty typu "Jaký je po rozdíl v organizaci festu ve Scale a spol. a tady na výstavišti?" jsem odpovědi naprosto dokonale netušila, a kdyby se deset minut předtím Hintzák o čemsi nezmínil, neměla bych ani tu vodu, ze které bych mohla vařit... xD Takže až/pokud tohle někdy uvidíte, berte to prosím s nadhledem, ano? XD

Z cosplay divadla jsem viděla jen pár výstupů, z nichž u mě vedla balada z Naruta. (Hele, já na to přišla - tyhle věci nejsou pro publikum dobré proto, že je to Naruto, ale proto, že narutardi obvykle dokážou vyprodukovat far the best jokes, klobouk dolů :D Jen škoda, že Sasukemu nejel microport.) Nicméně anekdoty, kterými Fusska s Aldym, opět v maskotském (bez agonie-gearu ovšem), plnili mezery mezi účinkujícími skupinkami, byly perličkami samy o sobě :D. Zvlášť, když se rozhovor (ať už úmyslně nebo ne) stočil na korzety, poté na Aldyho v korzetu, a to by nebylo otaku publikum, aby si nevyžádalo provedení. Někdy během toho u našeho oblíbeného rohu vykoukl ze zákulisí Johan a jal se zjišťovat, co se děje (neb dav se velice bavil). Když mu Temi sdělila, že se řeší navlečení Aldyho do korzetu maskotky, byl z toho víc nadšený než veškeré diváctvo dohromady a okamžitě přidal svůj podpůrný výkřik do mlýna. A protože se Aldy do korzetu údajně nevešel, skončil v něm nakonec právě Johan a byl z toho tak dokonale nadšený, že jste se nemohli nesmát :D Prostě Johan alias Shookie se stal miláčkem davů v obou verzích :D.

Ve čtyři nám s Anet začala opravdová validní služba; k mému potěšení se zrovna chystal jeden z taháků programu, přednáška zahraničního hosta, a před vchody se to už začalo davit slušně dlouho před zahájením. Což v praxi znamenalo, že mě konečně čekala další věc, kterou na orgování miluju: organizování a korigování davu. Kdo četl loňský report, ví XD. Sice to nebylo tak epické jako tehdy, ale bylo to dost epické na to, abych byla spokojená :D. Je tedy pravda, že mi málem urvali ruku, kterou jsem se snažila držet dveře, ale jinak byli hodní a také tentokrát nebyl nikdo zklamán, protože do sálu se vešli všichni, kteří poctivě čekali a ještě pár z těch později-příchozích. Z přednášky samotné jsem toho příliš neměla, protože jsem musela patrolovat na schodech a navíc mi přišlo, že celková akustika sálu mluvené angličtině zrovna nepomohla, alespoň ne v místě, kde jsem byla já, protože chvílemi tomu šlo rozumět docela špatně.

Taky jsem vyrazila s Berym v zádech na lov Heie. Bylo nemyslitelné, abych odešla bez fotky, naprosto nemyslitelné. Po určitých lapáliích naše hledání došlo úspěchu a Reina DTB dušička byla uspokojena. Přesně v té chvíli jsme se potkali s Encuem a jakožto skupinka pokefandů jsme šli okouknout půltík, na kterém se válelo i pár Pokemoních plyšáků. V celé té hromadě se nám podařilo vyhrabat obrovského Victiniho, což naprosto nechápu, protože byl zdaleka největší ze všeho, co tam bylo, ale do té chvíle si ho nikdo z nás nevšiml. Byl tak velký a epic (i když na mě příliš lesklý), že si ho Encu o chvíli později i koupil.

BK201 successfully captured! 

Večer nastala další kupovací várka, pořídila jsem si plyšáka Minccina. Byla bych si ho koupila už dřív, kdyby mi došlo, že tohle nemůže být náhoda, ale hold mám někdy delší vedení. Kdyby někdo z vás prohrabal tento blog (na vlastní nebezpečí), někdy minulý rok by našel článek, kdy jsem se vlastně rozhodla, že budu cosplayovat Plasma Gruntku, pokud si seženu holínky. Mohl za to jeden konkrétní obrázek...

No ne?!

Také jsme přepadli stánek s jídlem, kde už tedy nebyly pocky, ale tak co. Já si koupila bombonizované kafe a Anet s Berym takové křupko-sušenko-cosi. Anetina verze měla tvar pandy a ano správně, panda asociuje se Zekem XD. Náš další úkol tedy spočíval v tom, najít Zekeho, nabídnout mu sušenku a pak ho nařknout z kanibalismu (XD). To první se sice podařilo, ale Zeke už byl bohužel odpandaizovaný (na to, jak jsem se s tím piplala, si to teda moc dlouho nenechal x___x;). Venku se zároveň schylovalo k bouřce, což byl fanservis číslo xyz, protože Re MILUJE bouřky

Tentokrát jsme měli s Berym spát u Anet, plánovala se velká mojito noc a ochutnávku jsme měli přinést další den i Zekemu. Nějaké velké mecheche se ale nekonalo, všichni jsme už byli unavení, takže jsme si dali Monstra vs. Vetřelci a půlku Ohnivého poháru, trochu nezdravé večerní stravy typu popcorn a chipsy, pak samozřejmě výše zmíněné mojito a pak už na kutě. Myslím, že Bery trhl usínací rekord - byl tuhý do minuty :D. Toliko k sobotě.

Nastala neděle, den třetí, a nikomu se nechtělo vstávat, překvapivě XD. Neděle měla být den poníků, jak už jsem ostatně říkala, takže se ráno neslo v mém případě značně duhově. Cestu rozebírat nebudu, stačí, když řeknu, že jsem za svoji brněnskou existenci neměla ještě tu čest mít takový pech na šaliny, aneb ujelo to, co mohlo, i to co nemohlo, všechno nefungovalo a když už jsme do něčeho vlezli, tak to nejelo tam, kam mělo... Takže jsme nakonec s Anet dorazily na další službu s půlhodinovým zpožděním, ale tentokrát s řádnou omluvou včas adresovanou infostánku, a taky ne v tak vypjaté situaci. Popravdě, přišly jsme akorát na jeden z větších trháků neděle, cosfight, který si podle mého názoru zasloužil značně větší účast, než měl. Však jsme ji taky očekávali - klasické rozložení dva orgové u každého vstupu, jeden pouští po skupinkách, druhý usazuje, a ejhle, strategie pohořela, sál byl jen poloplný, takže si nakonec mohl každý sednout, kam chtěl. (Sice to bylo úplně zbytečné, protože vidět šlo skvěle odevšad, ale říkejte jim to.. xD). Z této přednášky jsem bohužel měla ještě míň, než z té sobotní, protože tentokrát jsem musela vězet dole pod schody a starat se o rozbité dveře. Židle venku už neprošla, protože podle paní z BVV by na nás mohl vyletět hasič, a na to, že jdou prostě zaseknout zevnitř, jsem přišla až moc pozdě .___.

Když už jsme u hasičů, prý se tam měli potulovat a být hustokrutopřísní (v podstatě byli hned na začátku popsáni tak, aby z nich měli všichni orgové noční můry), ale za celou dobu jsem neviděla ani jednoho jediného. Tak nevím.. XD

Poníci se nám nakonec zkompletovat nepodařili, neměly jsme Pinkie a Twilight a většině z nás něco chybělo. Temi ouška, Anet boty a mě síťka na vlasy, ale to naštěstí nešlo vidět xD. Jestli něco postrádala i Haily, to si nejsem jistá :D Nicméně v neděli na výstaviště zavítali Nazgûlové, velice epičtí Nazgûlové, a když se nám tak připletli do cesty, tak to bychom nebyly my, abychom si nestouply do fronty na fotky xD A samozřejmě s nimi máme nejepičtější fotky :D Prostě Ponies and Nazgûls :D



Protože Rainbow Dash může mít jen toho nejvíc cool Nazgûla =D

Taky jsem se konečně dostala k tomu, vyfotit se se Shookiem - tedy, popravdě řečeno, on se bez okolků napěchoval na fotku s námi a jedním Bronym (chtěl být na fotce s poníky, yay! ^^), takže mám fotky, dostala jsem od něj chlupatý hug a taky předposlední vizitku =D

Shookie and Ponies! ^_^

No, a to už se můj sáhodlouhý report pomalu blíží ke konci - zbytek času na festu jsem strávila polousínáním na okraji jezírka, abych se nakonec trochu odduhovala a odkřídlila, sbalila si saky paky, a kolem druhé vyrazila na kolej, abych si hodila krátký šlofík a pak hip hip hurá, škola volá x___X.

Suma sumárum to byl ale nejúžasnější A-fest so far - fascinuje mě, že si to myslím po každém novém ročníku, ale letos mi to přišlo tak pohodové a uvolněné! Ani jsem neslyšela o technických závadách atp. (když opomeneme ty píp píp dveře Rotundy) a myslím, že jich ani mnoho nebylo. Sice chvíli trvalo, než si člověk zvykl na to, že už nejsme doma ve Scale a Bakale + random hotelu v okolí, ale všechno chce svůj čas a podle mě budeme výstaviště dřív nebo později všichni milovat stejně -^^-