na Blog.cz

Dnes jsem se rozhodla rozebrat jedno veledůležité téma.

Poníci.

...

Ne, nebudu tu popisovat My Little Pony: Friendship is Magic jako seriál, o Equestria Girls řeknu jen tolik, že nemuseli z poníků udělat tisící pravou americkou středoškolárnu jen aby mohli vyrábět konkurenci pro Monster High... Dnes zkusím vysvětlit, proč se moje galerka na DA v posledních měsících skládá skoro výhradně z poníků. (Neb mám dojem, že toť věc, jež si vysvětlení zaslouží.)

Skončil mi semestr. FINALLY. Přežila jsem ho. Nemám tušení jak. Nejvíc jsem si asi užila Cisco (A) a základy umělé inteligence IZU (E), což je příjemný paradox, který mírně naznačuje, jakým stylem bylo opravováno IZU.

Že jsem šla na zkoušku nabušená LISPem a Prologem (tedy přírodně nabušená, ty jazyky mi sedly od první chvíle), postupy v algoritmech na prohledávání stavového prostoru atd, to mi nakonec bylo úplně k ničemu. Protože v Greedy Search se cena do cílového stavu ODHADUJE, ne VYPOČÍTÁ. A jak že probíhá takové odhadování v PC logice? Že by na to byl nějaký algoritmus, který cenu, počkejte, hmm... vypočítá...? Nevermind, body dolů. LISP byla další příjemná věc. Logika správně, rekurzivní uvažování správně,závorky správne, prefixová syntaxe správně, až na překlep u jediného operátoru. Z šesti variant jsem jednu zapomněla ošetřit. Co na tom, že lidé, které opravovali dřív, tam měli nasekáno hromadu chyb, a dostali za to jen minimální bodové srážky? Co na tom? Když se spěchá, tak se prostě spěchá, co bychom hodnotili, co student umí a čemu rozumí, když mu můžeme srazit body za v podstatě nepodstatné prkotiny? 3/10 je vhodné ohodnocení. Za co mi strhli v Prologu (i když "za co" musíme brát s nadhledem), to ani nevím, protože jsem nedostala šanci se na to pořádně podívat. Ty reklamace jsou dobře vyřešené. Ve prospěch opravujících samozřejmě. Jdete do jejich kabinetu, na cizí území, kde nejste vítání a máte neodbytný dojem že rušíte. Když se chcete na svou písemku nejdřív podívat, šanci nedostanete, protože si vás hned zavolá, že se podíváte spolu. Jasně. "Tohle ne, ne, špatně, chyba, jestli chcete víc bodů, přijďte na opravný termín, naschledanou." Jak se můžete bránit, když jste nedostali ani pět minut (ani jednu) na to, abyste si vůbec dali dohromady, co jste tam napsali a znovu si přečetli zadání? Bez šance přijít na nějaké argumenty. Jak říkám, chytře vymyslěno... U jednoho příkladu jsem ale s argumentem přišla, protože nebyl těžký. Osm sražených bodů u příkladu, kde jsem důkaz provedla a jaksi nebylo vidět, kde je problém. Na to opravující reagoval tak, že jsem měla dojem, že ten příklad pořádně prohlíží poprvé. Až pak si všiml, že tam jsou věci, které tam měly být (napsané hned na začátku a přehledně), ale protože to "vypadá divně", tak žádné body nepřidáme, ani si neprojdeme, jestli je to vlastně ok nebo ne, smůla. (Slyšela jsem, že někomu dalšímu prý vyloženě řekl, že se mu příklad od pohledu nelíbil, tak ho ohodnotil nula body. Najs, don'tcha think?).

Tak jsem chtěla jít na opravný termín, protože minimum ze zkoušky, kde jsem se cítila (a hlavně jsem věděla) na odhadem 40 bodů, to byl prachsprostý výsměch. No, možnost přihlásit se na termín se mi ve wisu ani neobjevil. Nakonec jsem rezignovala a rozhodla se si raději užívat volna s tím, že jsem dostala nejhorší známku z předmětu, kde jsem toho letos uměla nejvíc. Ale během semestru to byl super předmět. Tedy především kvůli cvičením, která se mi děsně líbila. Sice to začalo trochu na štíru, ale mít tam tehdy půl hodiny navíc (jednu hodinu z dvouhodinovky zabralo vysvětlování okolní problematiky a ten čas mi pak chyběl, protože hledat překlep v kódu se za deset minut dá docela blbě), dopadlo to líp. Pak už to bylo jedno víc super cvičení než druhé. Logické úkoly, jaké jsme dostávali, to je prostě moje. Příjemná, zvládnutelná výzva. Alfa Betu jsem dala nejrychleji ze skupiny a obě cvičení z Prologu tuším taky a tam jsem ještě dělala i něco navíc. V LISPu mi to trvalo trochu dýl, ale taky jsem vše dala zdárně dohromady :D Prostě zábava. A to jsem se nejdřív cvičení děsila, protože jsem na ně slyšela hrozný whine a údajně u některých cvičících to byla příšerně těžká buzerace, ale já měla štěstí :D Na LISP s Prologem jsem taky slyšela hromadu nehezkých referencí a jak to dopadlo~.

No, tak jsem si vylila dušičku na téma konec semestru, a teď k tomu, proč jsem konec semestru vůbec vytáhla. To totiž to volno. VOLNO, lidi! Můžu v podstatě dělat, co chci! Nemusím ležet nad projektama nebo učením na zkoušky. Můžu KRRRRRESLIT! A válet se. (A hrát LoLko.. xD - Yes, I've been infected...). Takže teď teoreticky můžu celý den strávit tím, že budu kreslit nějakej pořádněj obrázek. To jsem ale během semestru moc nemohla. Veškeré násilně uvolněné víkendy jsem trávila kreslením komiksu do AF Zinu, což mě vyšťavilo nehorázným možným způsobem, protože jsem zase nedostala materiály včas, abych si to mohla pěkně rozvrhnout na celý rok. Konkrétně jsem měla vždycky spoustu volna, během kterého jsem urgovala o scénář a dostala jsem ho na konci onoho volna. Takže jsem pak během jednoho z nějtěžších, ne-li snad nejtěžšího semestru na bakalářovi, musela ještě hrnout komiks do zinu a někteří si jistě všimli, že je o pár stran kratší než první část. To proto, že můj stav na konci vyprávění už neměl daleko ke zcvoknutí. Ale ve skutečnosti jsem to zabalila ve chvíli, kdy jsem už nebyla schopna ani pořádně nakreslit anatomii. Prostě i artistický duch se asi dokáže brutálně vyčerpat. (Alespoň na jistá konkrétní odvětví).

Přesto tu však byla jedna věc, kterou jsem mohla během semestru čmárat, když na mě přišla nálada: poníci. Poníci jsou totiž kouzelní. Když se je naučíte kreslit, máte náčrt za pár minut. Tvar je jednoduchý. A samotné grafické vyvedení je otázka tak jedné hodiny. Nic nestínujete. Jen udělat tlusté vector-like linky a to plechovkou vyplnit vhodnou barvou. Hotovo. Rychlá práce, Re má radost, že něco nakreslila, a ještě to vypadá obstojně. Takže takových poníků do mé galerie přibyla spousta a to jste neviděli můj jediný sešit, který jsem si tenhle semestr vedla na všechno, co bude případně potřeba zapsat. (Mít sešit na každý předmět, to mě přešlo v prvním semestru. Pak jsem přesedlala na jeden sešit na dva předměty, každý z jedné strany. To se hodilo hlavně na matematiky, kde bylo nejdůležitější počítání na cvičeních. Ale celkově, když zjistíte, že se na konci roku stejně neučíte z vlastních zápisků (mimo ty matiky), ale z opory či slajdů, tak je to poněkud zbytečná námaha. Proto tentokrát jen jeden sešit.)

Jen tak pro představu:

Přiznám se na rovinu, že ten sešit je víc pokreslený, než popsaný. Možná, kdybych měla být víc konrkétní, popsané jsou max 4 strany. Pokreslených jich je... hmm, hodně. Ale každý, kdo alespoň trochu kreslí, ví, že kreslení po sešitech ve škole je naprostá přirozenost každého artisty xD

Zakončím to menší show některých poníků, které jsem za tu dobu vypotila, Můj nejnovější výtvor je OC dcera Rainbow Dash a Soarina, prostě proto, že to byla výzva :D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tohle je Re-poník, aneb moje osobní OC Greywing Feather. Jsem na ni pyšná, šedý coat byl prostě geniální nápad, děsně se mi líbí :D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Teď pár další moje OCčka, Lemongrass a Crescent Shard.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na řadu přichází OCčka, která jsem udělala pro Miki a Fussku a pak ještě ajťácký poník pro spolužáka =D

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na konec ještě trocha z mé vnitřní Rarity, protože navrhovat poníkům hadry a účesy mě taky baví :D Dashie a Cadence. Best pony & Second Best pony.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Což by byla v podstatě většina mé dosavadní poníkové produkce, i když nejvíc oblíbený je samozřejmě Friendship is Science, což byl obrázek pro ségru, kde si řekla o svou nejoblíbenější Twilight v plášti. Ten obrázek se tak líbil, že se dokonce dostal na Equestria Daily. Nejdřív do Drawfriend Stuff, ale to je pochopitelné, protože to je canon poník a zdá se, že má úroveň poníků asi stačí k tomu, aby se na EQD dostali vždycky, když jsou ofik. Podruhé ho ale použili jako header jiného článku, Nightly Roundup, a na to jsem hrdá mnohem víc n___n (Time for self-praise xD)

Tak, a pro ty, kteří tenhle nával poníků přežili až do konce, mám jen doporučení: Poníci proti stresu! :D

Tak jo, pamatujete si, jak jsem dělala reklamu na knihu, která mi vyjde na AFku?

A pamatujete si, jak jsem psala, že se všechno vyprodalo a po knihách se jen zaprášilo?

Tak protože zájemci se mi pořád ozývají, rozhodli jsme se hodit do ringu možnost na dotisk :). Jediné, co je třeba, je 20 lidí, kteří se nám předrezervují, abychom měli jistotu nějakého základního odbytu. Proto, pokud sem náhodou zavítá nějaký zájemce, neváhejte a mrkněte na SDP blog, všechno je tam :)

Och, zde opět přicházím já se svým pravidelným reportem z conu, který stojí za řeč (proto tu nenajdete nic o mém posledním ADVíku předloni xD).

AFko. AFko je jistota; pro mě je to jistota mnohem mnohem dřív, než si návštěvníci začnou dělat názor, protože vidím tým lidí, který na něm pracuje a tentokrát jsem dokonce i byla jeho součástí. A když se nad tím zamyslím zpětně, na con jsem měla vždycky špatný názor pouze a jedině, pokud nějakým způsobem selhali lidé v organizaci (kdo ví, které cony myslím, ten ví).

To bylo pár serious business vět na začátek, teď je čas rozpoutat mou klasickou patlanici všech možných názorů a dojmů.

Tentokrát můžu s hrdostí říct, že jsem na chystání AF nechala i nějaký svůj pot a krev (nervy zatím dobrý xD See you next year). Možná proto mi bylo už někdy v zimě zatrhnuto, abych si opět nasadila AF-orgovské roucho adamovo (přiznejme si, že ho tak většina orgů nosí xD) a jala se korigovat dav, což dělám hrozně ráda xD. Jak mě to tehdy zklamalo, byla jsem za to nakonec ráda. Vyčerpaná jsem byla vydatně i bez davu.

(Ticho před bouří.)

V pátek jsem již tradičně dopoledne naběhla do Kongresáku, Dashie s novými směrovkami bezpečně uloženou v tašce. Tududum, to by nebylo ono, kdyby se nevyskytnul nějaký chutný komunikační šum a nejlépe hned na začátku :D. Dojdu do haly a koukám, že se tam čile tisknou směrovky staré. *Cough* No, podařilo se mi udělat jen rozpačitý "prosím dělejte si ze mě srandu, mám tu na flashce přes 50 směrovek, na které Kira kdovíjak dlouho kreslila obrázky a Temi zabila celý den tím, že je tam sázela" face. Naštěstí nade mnou bylo smilováno a Dashie už brzy dostala příležitost vydat svůj obsah. To se ale asi po deseti papírech přestalo líbit paní tiskárně, která se rozhodla na protest přestat vydávat černou a dělejte si, co chcete. A tak jsme se dočkali naší pravidelné dávkdy tiskových emocí :D.

(Pro pamětníky)

Lapálie s tiskárnou naštěstí nejsou business grafiky, takže jsem si mohla dát padla a... koukat kolem sebe *cough*. Snaha zprovoznit tu Epsonku se ovšem ukázala být zapeklitým problémem, takže jsem se přistihla, že už mě to koukání kolem přestává bavit. Rozlepování směrovek jsem si loni s nadšením malého dítěte ukořistila pod svou tehdy ještě dvouhvězdičkovou moc a rozhodně to byla jedna z věcí, na kterou jsem se těšila i letos a kterou jsem hlavně vzala na svou zodpovědnost. Alespoň v Kongresáku. Vzhledem k tomu, že jak čas běžel, stav souboje lidské zdroje vs. tvrdohlavá epsonka pořád vypadal jako náš hokej do zápasu s Norskem, rozhodl se Skeletom, že to zajede vytisknout někam k profíkům, kde se předpokládá, že už své tiskárny zkrotili. Naskládali jsme všechno, co bylo potřeba vytisknout od všech kteří chtěli něco vytisknout na mou drahou Dashie a ta pak se Skeletomem odjela za oněmi profíky. Nicméně s tím skládáním věcí na tisk se váže jedna roztomilá příhoda s GIMPem.

Pokud jste to ode mě ještě nikdy neslyšeli, nesnáším GIMP. Nevím, kdo to vymyslel, ale práce kterou vynaložil na to, aby z hlavního panelu vytvořil něco chaotického, je obdivuhodná. Zatímco vedle mě probíhaly čilé snahy donutit tu bednu tisknout, jsem při projíždění materiálů zjistila, že místo Herna malá a Herna velká máme jen jednu směrovku Herna. Protože jsem osobně slíbila vedení herny, že to všechno bude tip ťop dle jejich požadavků (protože to tak bylo loni, sama jsem je rozlepovala, nečekala jsem, že šotek zařádí), musela jsem přijít na to, jak problém vyřešit. Záchranou GIMPovsky nešťastnou leč v dané chvíli víc než vítanou se stal Elienin noťas. A tak zatímco se vedle mě kluci rvali s technikou, jsem se já začala rvát se softwarem. Jak příznačné.

Čekat v tom programu nějakou logiku nemělo smysl. Máte zaznačenou textovou vrstvu a chcete obyčejným move nástrojem pohnout s textem. Co se stane? Začne se vám hýbat obsah úplně jiné vrstvy, protože zřejmě s textem můžete hýbat jen pomocí textového nástroje, makes sense! Připomíná mi to některé chuťovky v Oracle Forms Builderu pro otrlé xD.

O pár šedin později se mi podařilo vyprodukovat kýžený výsledek (nebudu komentovat, že GIMP nedokázal uložit do .pdf...) a ten putoval spolu se zbytkem směrovek na Dashie a s tou na tisk.

(Proč asi ti lidé loni k infostánku kvůli registraci chodili...? :D)

Někdy v té době se začal pomalu dávat dohromady infostánek a o něco později dorazila Fusska s tím, že "Nechceme ten gigantický nápis REGISTRACE nad infostánkem, protože nám sem zase budou chodit a ptát se na registraci..." I byla dodána velká role papíru. I byly dva kusy slepeny a položeny na zem. I bylo řečeno: Napište tam Infostánek, sežeňte si barvičky, whatever." I bylo toto všechno provedeno před Re, která se už X týdnů kvůli škole nedostala ke kreslení...

Řekli jste si o to xD.

(PAPÍÍÍÍÍR °.......°)

Samozřejmě jsem se do toho zažrala trochu víc, než asi bylo třeba, a hrála si s detaily, prostě protože ten slastný pocit, kdy v ruce držítě něco kresli-tvorného a nemusíte tím psát odpovědi na zkoušce.

(Když je nouze, i lihovky dobrý :D)

Až když jsem dokreslila, mi došlo, kolik jsem tím zabila času. Nejhorší bylo, že to vůbec nevadilo, protože Skeletom stále nedorazil a nedorazil ani Christof s programy, čili tu byly věci, které bylo třeba udělat a nebylo jak. Že jsem dokreslila a byly 2 hodiny (když jsem čekala tak 12), to ale nebylo úplně příjemné zjistění. Tou dobou už byl loni celý areál polepený. Tak jsem aspoň začala rozlepovat reklamy na Shinigami Desu a kutit další drobné věci, které byly potřeba kolem Kongresáku. Venku bylo dusno, na chodbách vedro, prostě jako loni.

Směrovky dorazily vě tři (to jsem se už vážně začínala bát) a když mi došlo, jak moc toho je, málem mě trefil šlak. Nařezat, roztřídit, vylepit... chcíp jen od pohledu. Naštěstí tam byla Sheila a ještě jedna nebo dvě slečny, jejichž nick neznám, se kterými jsme to horko těžko daly dohromady. Někdy v té době jsem zjistila, že existoval i přesný seznam toho, kolik jakých směrovek mělo být natištěno a že ty staré, které se tiskly ráno, podle toho byly napočítané. Screw you, komunikační šume xD. Za Zbyškovy navigace jsme vytřídily z obrovských hromad směrovek ty potřebné pro Rotundu a pak už jsem měla jen tolik sil, abych odchytla první řadové orgy, tedy orgyně, které mi přišly pod ruku, a zaúkolovala je rozlepením. Tady vidíte, jak to končí xD. (Děkuju holky :))

Ani jsem se nemohla kochat otevřením dveří (těch druhých, než na které se všichni už klasicky lepili xDD), protože jsem ještě musela rozlepit SDP plakáty v Rotundě, kam jsem se do té doby nedostala. Při té příležitosti jsem prošla kolem už téměř rozbalených stánků, kterým jsem věnovala jen tolik pozornosti, abych jim v duchu slíbila, že si je důkladně projdu později. Dorazila jsem až k místu, kde Temi a spol od rána kreslili bránu k sálu Morava s oběma maskoty. Obrázky byly kouzelné, zvláště Mališka - která byla stále ještě work in progress. Vytáhla jsem se po schodech, vylepila dalších pár plakátů po maidu a na tu dobu překvapivě mrtvá jsem se odtáhla prohlédnout si stánky.

Musím říct jednu věc: za celou svou AF kariéru jsem nezažila lepší nálož. Letos měli vážně dobré věci. Nějaká děvčata tam pištěla nad právě nalezeným plakátem Lokiho, což upoutalo mou pozornost a otočila jsem se právě včas, abych pod Lokim zahlédla jeden poníkovský kousek, po které jsem se hned vrhla a zatímco děvčata dál pištěla nad Lokim, koupila jsem si svůj první suvenýr :). O stánek vedle jsem si poslintala nad chutným výběrem Pocky, ale nad stánkařem jsem se smilovala a nechala ho na všechno nalepit cenovky (protože dohledávali opravdu zdlouhavě) s tím, že dojdu později xD. Cenu za nejvtipnější věc na stánku získává plyšový Gangnam PSY.

(Nad očekávání dobrá kvalita a neznámé vektory. To se nestává často :D)

Někdy tou dobou se mi ozval LK, že dorazil s knihami, což bylo údajně chutných 30kg v padesáti výtiscích. Klobouk dolů, že to utáhl. Na knížky jsem byla nachystaná, měla jsem vytištěný seznam a připravenou hromadu nalepovacích papírků, kterými jsem je plánovala očíslovat a nadepsat jména a číselné kódy. Na to jsem si ulovila Anet, protože ve dvou je to vždycky větší sranda, takže jsme to tam všechno pěkně vybalovaly, třídily podle čísel a polepovaly. Je to vážně zvláštní pocit držet v ruce výsledek nějakých tří let psaní a dalšího roku přípravy. Zvlášť, když to vypadá tak dobře.

(Vybalit, najít číslo, polepit, napsat číslo, vytřídit :D)

Na západ od Výstaviště se celé odpoledne kupily chutné mraky, takže jsem se jako nadšený fanda bouřek těšila na pořádný bum prásk, a byla jsem počasím krásně setřena. Dusno ustoupilo, teplota spadla tak o pět stupňů a začala být nechutná zima v kombinaci s deštěm. Ten už nás neopustil do konce conu. Nepamatuju si tak blbý počasí.

Při dalším průchodu jsem si ve stánku vyhlédla lamu. Měli tam tunu rozkošných lam a Re se rozhodla, že prostě bude mít lamu, a že si ji následujícího dne koupí.

Pak už se pomalu přiblížilo zahájení, na kterém snad měli lidé nějak AF důležití dělat křoví v něčem reprezentativním. Uchýlili jsme se do šatny, kde právě probíhalo líčení maskotů a musím říct, že Fussčin brácha alias nejhezčí přítomná žena si toho musel fakt užívat xD Christof se tam zatím oděl do obleku, ale něco tomu chybělo, takže od jedné z přítomných maidek vyfasoval rozkošnou růžovou mašličku a on si ji nechal! :D

(Cute as can be)

(The best girls of AF)

Nějak jsem se před AFkem projevovala ve smyslu, že bych hrozně ráda přišla do kontaktu s cizinci, abych mohla sledovat jejich reakce na ČR, takže jsem se v pátek večer ke svému šoku přistihla, jak sedím v hospodě vedle režiséra Berserku xDDD. Bohužel pro japonsky nehovořící jedince byl prostor ke komunikaci nula nula nic, vyjma snad častého hlasitého ťukání krýgly za používání "na zdraví" ve všech možných jazykových variantách, takže jsem se přeorientovala na anglicky hovořící polovinu stolu. Seznámila jsem se tak s Alanou a Kairi, cosplayerkami z Holandska a Polska a taky Mrkví, která je měla na starost a která má bobmastický nick a Timeline xD Nejčastěji jsem si ale z hostů povídala s Johanem, protože byl dle vlastních slov velice pozitivně překvapený, když zjistil, s kým jsme se dali dohromady :D

(Cheezu!)

On byl vůbec nadšený, ale tak Shookie monster, žejo. Při cestě na místo Skullman využil to jediné pozitivní na dešti během AF a pěkně si s námi na Výstavišti zadriftoval. A protože to Johan nestihl natočit, dali jsme si repete :D. No já si neštěžuju, na mokrým je to větší odstředivka než na suchu před právníkama :D :D Btw, v životě jsem nepotkala někoho, komu by jídlo trvalo tak dlouho z důvodu, že nedokáže přestat mluvit xDD Pak už jsme si s Mrkví musely hrát na paní učitelky a stejně to nepomohlo a zbytek Johanovy večeře dožďibala Alana :DD

V sobotu ráno jsme dojeli na výstaviště, abych zjistila, že...

...že tam někdo přišel a vykoupil všechny lamy, které na stánku byly...

*o půl hodiny uklidňování později*

Autogramiády, která byla naplánovaná na dvanáct hodin v maidu, jsem se trochu děsila. Pronásledovaly mě představy totálního failu, kdy tam nikdo nepřijde. Počítala jsem s tím, že když budu mít štěstí, tak z nějakých dvaceti neudaných výtisků prodám šest. No... tak jsem se jednou trochu sekla. Je fajn, když se občas seknete i v tom pozitivním slova smyslu ^^.

Před začátkem jsem se navlékla do cosplaye a v kavárně se setkala s Temi, která už byla vystrojená ve své geniální Mano. Byla jsem trochu mimo, protože jsem pořád nevěřila, že by ten humbuk kolem byl nutný kvůli lidem, kteří nebudou, takže obrovský dík Elien za pomoc s nějakým počátečním rozložením sil a drahé polovičce za podporu a makronky n_n.

(Mizelo to. A rychle.)

Jak už asi tušíte z mých narážek, lidi přišli. A že jich bylo. Nevěřícně jsem na ně civěla a modlila se, ať neudělám nějakou blbost a neodeženu je, ale zdálo se, že o svůj výtisk mají opravdu zájem. Jestli je tolik upoutaly mé reklamní plakáty, nebo to byli tajní neprojevující se čtenáři blogu, to zůstane ve hvězdách. Ať tak či tak, chtěla bych každému jednomu z nich poděkovat a zadoufat, že budou s knihou spokojení :D.

(Kdo chtěl obrázek, musel být trpělivý.)

Původní plán byl takový, že neprodané výtisky poputují do AF stánku, kde si je budou moci zájemci koupit (záložní plán jak udat třeba ještě tak dvě další knížky k těm šesti, které v lepším případě prodáme xD). Zbývaly mi nějaké dva volné výtisky, když jsem to začala balit. Než jsem dobalila, měla jsem už jen ty rezervované. A lidi pořád chodili. Dokonce se začalo konspirovat nad nějakým dotiskem, takže jsme je nechávali zapisovat nick a email, že je případně kontaktuju. Nic neslibuju, ale třeba to někdy nějak vyjde :3. Našla jsem na těch knihách v AF stánku papírek, na kterém byly pouze nicky. Pokud jste náhodou chtěli napsat o dotisk a požádali po vás jen jméno, tak mi nějak dejte vědět, protože já nejsem čaroděj a přes nick se s vámi telepaticky nespojím :(

Slyšela jsem, že nedostupnost knih na stánku snad prý u některých vzbudila negativní emoce .___.; Tímto se omlouvám nebohým orgům na stánku, kteří to kvůli mně museli přežít.

Křest plánovaný na půlhodinu jsem měla dořešený snad za dvě a půl, takže byl akorát tak čas se přesunout do sálu Morava na Osobnosti Animefestu. Snad jediný sál, kde na plochu zvolili wallpaper s chibíkama, ale nemůžu tvrdit, že jsem byla ve všech :D Alespoň ale můžu říct, že jsem se zůčastnila nějakého programu a nafotila pár kompromitujících fotek :D A Trpaslík v růžovém tričku samozřejme :DD

(Gotcha!)

Večer jsme se zase sešly s Anet, které konečně skončilo natáčení a vydaly se na Otaku kabaret. Po něm už jsme byly značně utahané, takže jsme se uchýlily do skladu ke zbývajícím rezervovaným knihám a jen ležely a tlachaly za podpory jedné z orgovských čokolád.

Neděle měla být už klasicky pony den. Od předanimefestovní středy mě škrábalo v krku, na conu se to stupňovalo, aby konečně v neděli ten paškvil sedl na mé hlasivky v plné síle a já tak mohla mluvit jako autentická Rainbow Dash...

(Best friends & rivals)

K mému nemalému překvapení jsem zjistila, že hintzák toho Discorda skutečne mít bude a protože tentokrát dorazila i Elda se svou krásnou Celestií, hned se na mém žebříčku nejhezčích cosplayů na conu zařadili i ti dva. A hlavně jsem konečně měla svoji Scootaloo, i když stále work in progress. Protože ale plánuju upgradnout a vylepšit i svoji Dash, a Anet plánuje totéž s AJ, bylo nás tam work in progress víc :D A také se tam poprvé sešly všechny naše Cutie Mark crusaders a byly hrozně rozkošné :D

Když jsme u cosplayování poníků, posledních x AFek jsem vždycky projížděla fotky ofik fotografů v naději, že se tam někde najdu. Zrovna když jsem dneska whinila, že tam zase nejsem, byla jsem setřena a ošklivě. Asi budu příště formulovat svůj požadavek o něco přesněji. Něco ve stylu: Fotka od oficiálního fotografa, o které nejlépe vím, že je brána, a nevypadám na ní jako šedesátiletá patrona. Děkuji. Tak snad příště T______________T;

Protože mi Základy Umělé Inteligence šlapaly na paty, nemohla jsem se zdržet déle než do dvanácti. Temiin a Beryho Animekvíz ale časový limit splňoval, takže jsem na něj mohla jít s čistým svědomím, však jsem do něj i přispěla otázkou XD Pak už s kruhy pod očima všechno pobalit a sednout na bus. Ještěže existuje 44 a vyjíždí z Mendláku :D

Možná by ještě stálo za zmínku, že Animefest skončil a začalo být hezky. I ta bouřka přišla až po festu...

Ještě bych chtěla moc poděkovat Kaře za krásný obrázek v zinu :D Všechny byly úžasné, ale to víte, trocha narcismu musí být xD

(Povšimněte si prosím těch Strepsils xD Lifesavers.)

(Ultimátní ostření Maliny v akci xD)

Ach, ano, zapomněla bych na...

Jó, pozor, Re napsala to nadpisu slovo "úvaha", to zas bude fiosofický random spis xD. Ale ne. Tohle nemám v plánu. (I když o tom, co z toho vypadne si pokecáme v posledním odstavci xD)

Opět jsem se rozhodla využít nepříliš velké roztroušené čtenosti tohoto blogu. Je trochu škoda, že sem nepíšu častěji a plánuju to napravit a házet sem co nejvíc random stuffu, protože se občas stává, že mě uklidňuje jen to, že si své spisky znovu pročítám. Občas se dokonce zasměju =D.

Co můžu říct? Můj život se zbláznil. Dějí se mi věci, kterým se mi těžko věří, a spousta dalších stereotypů, které jsem měla zažité, se postavilo na hlavu. Prostě se můj život zbláznil. Ale tím nejkrásnějším možným zůsobem.

Jedna věc ale zůstává stejná, a to hateři mého AF artu. Vážně mám pocit, že se můžu zvencnout, stejně se jich nezbavím. Asi to ani není možné. Na druhou stranu to má i pozitivní efekt, vždycky to ve mě vzbudí odhodlání příště vyplodit něco ještě lepšího. Tak třeba jsem letos nějaké hatery ubrala a třeba se to příště ještě zlepší xD. Ale zároveň musím i poděkovat těm, kteří se namáhali napsat pozitivní reakci, protože jich moc nebývá. Ale když jsem naposledy koukala na plakát, bylo tam víc pozitivních reakcí než "Napíšu, jak je to hrozný, abyste všichni věděli, že mě konkrétně se to jakože fakt nelíbí, jo? Protože to musíte vědět. A teď jdu na záchod, dneska mě celý den bolelo břicho, tlačilo mě to tady v těch místech, to je fakt hrozný, je to tak celej den." Takové skóre jsem popravdě nečekala.

Ale přivádí mě to k úvaze o negativních komentářích na FB celkově. Nevím, jestli mě to poprvé nenapadlo u některých vysokoškolských přiznání, která poslední dobou letí. Přemýšleli jste někdy o tom, jakou mentalitu musí mít člověk, který píše whine post? Rozumíte, přijdete někam a napíšete někomu naprosto nepřínosný negativní komentář. Diagnóza je vlastně docela jednoduchá. Ti lidé si to vychutnávají. Vychutnávají si skutečnost, že si na někoho dupnou, protože si dovolil jim dát důvod. Někteří z nich by se možná v případě nařčení oháněli slovy jako "upřímnost" a "co na srdci, to na jazyku", ale to by v drtivé většině případů byla jen výmluva (kterou jim ale většina lidí nedokáže vyvrátit, protože zmíněné přístupy se berou jako asertivní chování -> approved). Ale v případech, o kterých mluvím, je to opravdu jen výmluva. Ještě se říká "Mlčeti zlato" a "Nemluv, když nemáš co říct." To je něco, co tihle lidé nevedou. Oni svůj post nepíšou za nějakým použitelným účelem. Je za tím jen přízemní zlomyslný chtíč ponížit; zřejmě jim do dodává pocit jakéhosi chvilkového sebeuspokojení. Teď jsem mu to natřel, cha! Jsem král světa, neměl si vyskakovat (= myslet něco jiného než já, dělat něco jiného, než co se mi líbí et ceterá). Z jakéhokoliv úhlu se na to koukám... neuvěřitelně politováníhodný postoj k životu, co? Jen se nemůžu rozhodnout, jestli je to ubožejší přístup, než ever-whining ženušky středního věku na zastávkách MHD, nebo jestli je to prašť jak uhoď xD.

Končí mi semestr. Hmm. Chtěla jsem odpoledne dělat na projektu, ale postavilo se mi do toho zlomyslné pečivo a pak už to nevyšlo. Až/jestli(snad) ho dodělám, napíšu nějaký post o Oraclu a o tom, co si myslím o jeho developerech. Jestli to bude extrémně negativní a nebo jen hodně negativní, to má právě ve svých spárech (gramatikách) jazyk zvaný java, který se v posledních zbývajících dnech snaží uhrát nějaké body za to, že určité céčkovské konstrukce se dokonce chovají, jak se od nich očekává xD. Yey.

S blížícím se AFkem můžu říct jedno: jsem vážně ráda, že dělám, co dělám. Hodně to na mě sedlo minulý víkend, kdy jsem sázela xyz-moc klíčenek na tisk. Jakkoliv to byla práce, po které má váš mozek tendence se družit s želatinou, byla jsem ráda a jsem pořád. Větší švanda to bude se zkouškama. V pondělí jedna (zajímalo by mě, kolik času si mezi javou ušetřím, abych na to alespoň mrkla), ve čtvrtek další - pak to bude Festovní vytížení a v pondělí po festu co? Další zkouška :D Ou jé. IZU je horký adept na smrt vyloučením. Budu na ni mít jen nedělní odpoledne. Ale třeba budou hodní a dají tu zkoušku na pozdější hodiny. Takové mám ráda, protože máte fakticky víc času se připravit. (Po zkoušce se stejně obvykle nic nedělá.)

Tududum, teleshopping znělka. Na AF mi vychází kniha. Není to make-money akce, spíš pro fanoušky, kteří chtějí mít oblíbený příběh v něčem trochu lepším, než je online podoba, a aby to mělo přijatelnou cenu, vytiskli jsme těch kusů trochu víc. Náklad je padesát výtisků, jsou číslované, takže je každý unikátní a je v tom dost bonusového materiálu, který vám blog nedá. Například mapa a pár náčrtů jako ilustrace a tak. A každý kupující dostane i záložku dle vlastního výběru a pokud se zastavíte si knížku pořídit na pseudo-křest, který bude probíhat kolem dvanácti v maidu, vyfasujete i věnování a třeba i nějaký rychločrt do knížky. Pokud nevíte, o čem je řeč, shinigami-desu.blog.cz. Původně to nebylo myšleno do knihy, to teda ani zdaleka, ale nějak se to tak vykrystalizovalo do jasných dějových celků, takže to nakonec dopadlo takhle. Dala jsem do přípravy dost práce a nebyla jsem jediná, výsledek myslím bude stát za to. =D Rozhodně budete jedním z mála majitelů něčeho extra :) Výrobni cena za kus 250,-. Prodejní cena tatáž :)

Tak. Horst Fuchs nás opustil a můžu pokračovat v random úvahách, ve které se to nakonec zase zvrhlo. Yes xD.

Jo, znovu probudili vydávání minivolumek mangy Pokemon Black White. Po osmém díle odřízli veškeré info o tom, co bude - a to na nějaký rok. Všichni se už smířili s tím, že protože Japonci se konečně s vydáváním velkých volumek dostali ke stejnému arcu, tak se počká na ně a začne se to vydávat v originálním...er... vysázení? Rozumějte, to, co je v minivolumkách je čistý sběr komiksů vycházejících random po japonských časopisech. Jakmile k tomu Japonci chronologicky dojdou ve vydávání velkých volumek, je k tomu i obrázkový content, který ukazuje, v jakém stavu jsou hlavní hrdinové v současné chvíli, čili jak vypadá jejich tým a další různé arty navíc. No, a po roce najednou bum, bez výrazné naděje na úspěch se kouknu na bulbapedii a co nevidím, devátý díl má datum vydání a desátý už taky. Heuréka!

Asi bych měla jít spát, ať jsem čilá na javu zítra. Bleh.

Stejně... Možná si občas postěžuju, ale nikdy v životě jsem nebyla tak šťastná jako v těchto dnech.