GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Červenec 2013

Letní móda

30. července 2013 v 15:34 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tak jo, čas trošku se povrtat v současných regálech.

Když začínalo léto, začala jsem se poohlížet po světle žlutých splývavých a lehkých letních šatech. Jakmile do obchodů nastoupily letní kolekce, spadla mi čelist. Žádné zářivé letní barvy, e-e. Promod, HM a další obchody se nastackovaly studenými barvami. Tmavě modrá v kombinaci s bílou, případně šedou a černou - to jsou věci, které si do čtyřicítek touží obléct každá xD Je to takové... tematické.

No budiž, nevzdala jsem své snahy a obchody jsem čas od času prohlédla znovu. A bingo, čich mě nezklamal, světle žlutá semtam začala problikávat mezi záplavou tmavě modré. Jaký byl můj šok, když mi došlo, že letos se to léto myslí doopravdy vážně. Krajka. Pouzdra. Těžké, teplé materiály. I was like O_______________________o;

Pomalu jsem se tedy vzdala žluté, a vyzkoušela asi pět kousků, které mě náhodě zaujaly. Dva z nich by se nedaly nosit, protože byly průhledné. A to není žádné volné hadro-cosi, pod co se bere tílko, to jsou normální nekombinovatelné šaty, pod kterými vám jde vidět úplně všechno. Bacha holky, začalo se šetřit i na spodničkách...

To sum it up, letos v obchodech aby člověk lehké vlající (a neprůhledné) šaty pohledal. Ony tam jsou, ale letní procento to doopravdy není. Obchodní móda zůstala zamrzlá v retru, které frčelo celý loňský rok (mimochodem mám dojem, že vlna šedesátek už trochu odezněla, tak by bylo fajn, kdybychom se pohnuli dál). A zůstala zamrzlá doslova, protože v obchodech se válí věci, které bych si oblékla v zimě. Zvednout ramínko s takovými šaty je pomalu posilovna a jak luxusně se v tom slečna musí cítit, když vyrazí do města na koktejl, darmo mluvit. Naštěstí můžu s čistým svědomím říct, že v jsem ještě venku žádnou takovou neprozíravou nepotkala.

(I když jsem zahlédla rozmanitou exotiku, nejvíc mě asi v třicítkách zaujala holka v neprůhledných fialových punčocháčích, takových těch, ve kterých venku v pohodě přežívám patnáctistupňové mrazy. To je reverzní BRRRR, fakt xD)

O artistickém růstu a pochvale

28. července 2013 v 13:56 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Dneska si trochu zavzpomínám. Na doby, kdy jsem ještě byla lamka artista, kreslila jsem pravidelně a své náčrty jsem docela často digitálně dokončila. Všechny mé výtvory okamžitě putovaly na deviantart, který jsem následující tři dny chodila pravidelně kontrolovat, jestli mi nepřibyl komentář nebo fav. Mít víc jak pět favů bylo uspokojující. Mít víc jak deset bylo vážně dobrý. A patnáct či víc, to už byl přímo luxus. Měla jsem kolem sebe pár dalších kreslících kamarádů, někteří byli z Česka, s jinými jsme se dali náhodně dohromady právě na deviantartu, celkem by se ale dali spočítat na prstech ruky. Všichni byli v kreslení na zhruba stejné úrovni a všichni se navzájem bedlivě sledovali. Když někdo nahodil obrázek, kamarádi přišli a pochválili ho. Opakuji rovnou, obrázky měly do zázraku daleko. Byly plné chyb. Ale zajímalo to snad někoho? Byli jsme lamky a věděli jsme to. Neměli jsme přehnané nároky. Když jsme došli komentovat něčí obrázek, pochválili jsme, když se tam něco náhodou povedlo nad očekávání, nebo byl prostě jen příjemný celkový dojem. Hledali jsme ty dobré věci, ty jsme vypíchli a autorovi obrázku udělali pochvalou radost a dodali chuť nevzdat se a pokračovat v kreslení.

Jak moc se toho změnilo. Deviantart vyrostl, vznikly skupiny, ve kterých od neznámých lidí naženete hromadu favů (to nepovažuji za špatnou věc), stačí jen, když obrázek do skupiny nahrajete. I já jsem vyrostla. Kreslím jinak a kreslím líp. Sledují mě lidé, které neznám a pro které jsem jen jeden z mnoha kreslířů, který si overall kvalitou vysloužil jejich +watch. V životě se mnou neprohodili ani slovo. Nemám jim to za zlé, stejným způsobem sleduju většinu lidí i já. Jen ty přátelské vztahy na deviantartu utichly. Lidé, kteří dřív drželi při sobě, protože oni byli pro sebe navzájem ti jediní, kteří se o své obrázky zajímali, už se spolu dnes nebaví. Lidé, kterým nebylo těžko obětovat pár minut na to, aby podpořili kamaráda. A ten zase příště obětoval pár minut a podpořil je. Teď mlčí. Už to není třeba.

Čas od času některý z mých kamarádů něco nakreslí. Opravdu jen velmi zřídka se stane, že bych obrázek neokomentovala a nepodpořila jeho tvůrce. Protože moc dobře vím, že je to podpora, co vás žene vpřed. Podpora, kdy někdo přijde a řekne "Páni, anatomie na té ruce se ti tady fakt povedla!" nebo "Ty barvy na vlasech jsou hustý!". Bohužel, z nějakého důvodu, čím líp kreslím, tím méně se mí kamarádi obtěžují mi činit totéž. A když už se obtěžují, zřídka na nich poznám vůli podpořit mě a udělat mi radost. Nepřijde žádné poplácání po zádech a pochvala byť za maličkou věc. Když už dostanu komentář, je to výtka. "Tohle je divný." "Tohle je špatně." "Tady se ti něco nepovedlo."

Vím moc dobře, že tohle je dneska svým způsobem trend. Kdo s tím má problém, "nesnáší kritiku". Ale jo, mě na tom nesejde z tohoto hlediska. Ty chyby tam totiž v drtivé většině případů jsou. Ale je to třeba jedna chyba na obrázku. Jedna ne úplně důležitá nesrovnalost na obrázku, nad kterým jsem nechala dost času, snahy, lásky ke kreslení a se kterým jsem si vyhrála (a který je třeba objektivně řečeno to nejlepší, co jsem dosud vypotila). Co mi vadí a co mě žere, je skutečnost, že mí známí přijdou až v té chvíli, kdy si nějaké nesrovnalosti všimnou. Ne, už nechodí říct "dobrá práce". Buď mlčí a nebo se ozvou až když mají, co vytknout.

Nechápu to. Vážně to nechápu. V takových chvílích jsem nešťastnější člověk, než jsem bývala v dobách, kdy jsem dostávala na obrázek tři favy, ale každý ten faver mi neváhal dodat odvahu kreslit dál. Neváhal ocenit moji námahu, byť nevyprodukovala dokonalý výsledek. Víte totiž co? Já nejedu na dokonalé výsledky. Žádný učený z nebe nespadl. Tu ruku se nenaučíte kreslit, dokud ji nenakreslíte x-krát špatně. Kreslení není o ničem jiném, než o neustálém padání na zadek, snaze najít chybu a vůli ji příště neudělat. Jenže ta vůle pokračovat se občas bez pomoci vyrábí dost těžce.

A tak pokaždé, když nakreslím obrázek, jen se smutkem sleduji, že když už mi o něm někdo řekne něco hezkého sám od sebe, bývají to neznámí lidé na deviantartu a nebo lidé, se kterými se tak často nebavím a nestýkám na FB. Pokud mám náhodou asertivnější náladu a někomu obrázek přímo pošlu, v lepším případě dostanu 'upřímné' "Jo, hezký" ze kterého tak trochu smrdí ten ocásek "a teď už dej pokoj, mě to nezajímá", v horším případě "Jo, viděl/a jsem."

Na pochvalu se už dneska nehraje. Dnes se hraje na chuť se na někom povozit. Proč jen příjít a říct pár slov, proč udělat radost? K čemu to je? Ignorujeme, aby si o sobě dotyčný náhodou příliš nemyslel. Pár hezkých slov, zájem... jeden by řekl, že to k přátelství patří. Dobře, jinak, já si myslím, že to k přátelství patří. Proto se podle toho i řídím. Nehledě na to, že jsem ráda, když nekomu můžu udělat radost a podpořit ho. Bohužel, asi je to další z věcí, které za součást přátelství považuju jen já, protože se mi podobné chování vrací opravdu, opravdu zřídka.

Z mnoha míst nejspíš uslyšíte, že je to kritika, co působí artistický růst, ale to není pravda. Kritika, konstruktivní, je velice užitečná věc. Pojmem konstruktivní rozumím kritika podaná způsobem, ze kterého kritizovaný pochopí, kde je chyba, a nejlépe i dostane postrčení směrem, jak se jí příště vyhnout. (K samotnému dosažení takové konstruktivity dochází tak málo, že to skoro ani nestojí za řeč. Většina so-called kritiků za vámi přijde a řekne "Máš to špatně. A opovaž se něco namítat, nebo tě zdrbu, že nedokážeš přijmout kritiku.)

Jenže i taková, vzácně se vyskytující, kritika může být podaná špatně. Pokud máte bezchybný obrázek, kde jediné, co je špatně, je anatomie malíčku, jste vedle, jestli si myslíte, že kreslíři zkritizování malíčku pomůže v jeho budoucí práci. Nepomůže, pokud mu napíšete "Malíček máš špatně, měl by se ohýbat tady a tady, je na to dobrá pomůcka tahle a tahle." Tohle je sice kritika konstruktivní, ale co si pomyslí kreslíř? "Tak já tu ležím dva týdny nad obrázkem, který se vážně povedl, barvy tady na té kytici jsou fakt super a to nebe... a on jen přijde a zdrbe mi jeden malej malíček. Proč? Zjevně má se mnou nějaký problém. Příště můžu ležet na dobrázkem rok a on o jeho kvalitě neřekne ani 'A'."

Lidi, jestli znáte někoho, kdo kreslí... a jestli ho máte rádi... udělejte pro něj tu jednu malou nenáročnou věc, pochvalte ho, když se mu něco povede. Pokud mu budete kritizovat malíček, řekněte "Páni, tohle se ti fakt povedlo, nevidím tam žádné chyby, snad jen ten malíček, měl by se ohýbat tak a tak." Pokud sami nekreslíte, popřípadě kreslíte, ale nejste tolik empatičtí, asi si neumíte představit, jak moc to pro toho člověka znamená a jak mu to pomůže. Setkala jsem se několikrát se sporem mezi dvěma lidmi, kdy jeden přišel k opravdu propracovanému obrázku a dva odstavce svého času zabil vozením se po nepřesných stínech. Autora to samozřejmě bolelo a začal se bránit. V asi třetím kole komentářové výměny, se kritizující zmínil, že se mu vlastně celý obrázek velice líbí a tudíž nechápe, proč má kreslíř problém a nechyběla samozřejmě (moje oblíbená) zmínka o neschopnosti přijímat kritiku.

Takhle to nefunguje. Smiřte se s tím, že palivem kreslíře je pochvala. I kdyby nebyla opodstatněná, palivem kreslíře je pochvala. Všechny další faktory zastávají funkci oleje, který umožňuje, aby se celá ta mašinka vůbec mohla hýbat, ale jak rychle a ochotně se nakonec hýbat bude, to je celé jen o pochvale.

A dneska se na pochvalu zapomíná.

Proč nemám ráda Lunu

26. července 2013 v 11:58 | Re |  My little Pony
Jo, správně, řeč bude o ponících, takže pony hateři se můžou pokojně stáhnout xD.

Dneska jsem se rozhodla někam pěkně sepsat, proč se neřadím mezi obrosvké kvantum lidí, kteří žerou princeznu Lunu. A když říkám obrovské kvantum lidí, mám na mysli obrovské kvantum lidí. Na Equestria Daily Luna vyhraje jakýkoliv poll, ve kterém se objeví, dokonce už tam byl poll "Proč/Kdy hlasujete pro Lunu" a vyhrála odpověď "Kdykoliv někde zahlédnu její jméno." (Zajímalo by mě, jestli už někdo zkusil nasadit poll negativně myšlený, jestli by to fungovalo...)


Abych poníka trochu uvedla, jedná se o jednu ze dvou královských sester. Zatímco starší Celestia každé ráno zvedá na oblohu slunce, Luna provádí totéž s měsícem v noci. No, a Lunu časem začalo deptat, že zatímco ve dne všichni poníci bdí a užívají si slunečního světla, v průběhu její krásné noci spí a zjevně jí tudíž nevěnují tolik pozornosti, kolik by si zasloužila. A tak to v ní bublalo a bublalo, až jednoho dne pohár přetekl, Luna se prohlásila za jedinou princeznu, noc za jediný povolený denní stav a změnila se v tzv. Nightmare Moon, což je fajn slovní hříčka, kterou se čechům přeložit nepodařilo (Měsíční Kobylka), ale pro skutečnou cílovku, což je jediná skupina, která dabing sleduje, je to tak lepší.

Celestia si to samozřejmě nenechala líbit a za použití tzv. Elementů harmonie sestru vyhostila a uvěznila v měsíci na dalších tisíc let. Začala pak plnit také sestřino poslání a na dalších tisíc let se starala jak o slunce tak měsíc. (Bližší detaily nikdo nezná, ale to se změní s příchodem čtvrté řady, která nás čeká letos v listopadu.)


A samotní poníci, Friendship is Magic, začínájí přesně za tisíc let, kdy se Nightmare Moon vrací. Hlavní hrdinky ji porazí a 'purifikují', takže se opět vrátí malá Luna, která se následně se starší sestrou smíří. Tehdy byla ještě docela roztomilá, ale v první sérii to bylo naposledy, co jsme ji viděli. Nicméně fandom se do ní nehorázně zamiloval. Jen považte:

  • Noc. Noc je prostě cool, noc je temnota, to se teď nosí, je to vlajka všech těch lidí, kteří nesnáší mainstream, protože je to mainstream. Že za posledních pár let se stal mainstream právě z 'Shadow/Darkness/Night', toho si ještě nevšimli XD
  • Mladší sestra. To je taky lidmi milované klišé, ale tohle drží už stovky let. Vždycky nemladší princezna byla ta nejkrásnější, nejmladší princ byl ten nejdůvtipnější, prostě už pohádkáři tlačili tenhle stereotyp a drží to stále.
  • Ukřivděná a nepochopená. To taky snad ani nemá cenu rozebírat. Tohle přece taky lidi milují! V kombinaci s předchozí odrážkou je to charakter deluxe. Musíme soucítit s chudinkou utlačovanou postavou. Ona to celou dobu myslela dobře.
  • Temná minulost. Nepotřebuje komentář xD.
  • Barevná paleta. Ze všech poníků, kteří se v první řadě objevili, Luna nejvíc razí okulibé barvy. Zatímco běžní pony občané jsou vedeni ve stylu, kdy spojují ne tak úplně k sobě sednoucí barvy (myšlen např. výrazný kontrast), Luna je tmavě modrá, má o něco světlejší hřívu, tyrkysové oči a modré oční stíny. Všechno v podstatě z jedné strany palety, což při vhodné volbě pochopitelně očím lahodí víc než žlutá + červená třebas.

Pro výše zmíněné kvantum lidí je tedy Luna ztělesněním úžasné postavy, kterou musí podporovat, protože mluví za jejich nitro. No, pro mě nikoliv. Neprožívala jsem ji. Ale když bylo oznámeno, že v druhé řadě Luna dostane díl, těšila jsem se stejně jako ostatní.

Díl nebyl špatný, vykresloval realitu toho, že Luna je tisíc let pozadu s chápáním současnoti, takže je nepatrně awkward a nedopatřením všechny děsí. Navíc došla vzhledové změny, která je ale vysvětlitelná. Začala se víc podobat své starší sestře. Jednak vyrostla a jednak jí začala vlát hříva, která je rovněž lesklá a poloprůhledná. Sice se mi tahle Luna líbí o dost míň než ta maličká, ale budiž no.


Jenže pak se Luna v seriálu začala objevovat stále častěji. A lidé z ní šílí pořád víc. Já ji ale přestala mít ráda úplně. Protože ať už je jakákoliv, není hodná. Možná není vyloženě zlá, ale není hodná. Je to povýšená, odtažitá a chladná postava, navíc chladná takovým způsobem, že i ve chvíli, kdy se tvůrci snaží, aby hodná býla, nějak to nefunguje. Luna v takových případech působí jako někdo, kdo se milostivě uvolil, že vás nesjede, někdo, od koho byste stejně nejraději utekli.

Ale kvůli výše zmíněným důvodům ji lidé milují. Mezi bronies je to v současné chvíli mainstreamový postoj, navíc pro mě je strašně jednoduše prokouknutelný (ve smyslu proč), ale stejně, stejně nechápu, proč je těch lidí tak moc. Asi jsem vážně někde jinde než ostatní. Pro mě je povaha důležitá, proto mám mnohem raději Celestii, nehledě na to, že i kdybych nefandila dni a slunci, protože jsem Re, fandila bych jim přesně proto, že jsou to teď momentálně největší vyhanci. Nene, dneska se necení světlo, den a pozitivní postoj - dnes jsou všichni chudáci nepochopení, identifikují se s nocí a stínem a to je samolepka současného trendu. Yay.

Jako ano, tohle docela chápu u teenagerů, ale překvapuje mě, že se podobné postoje objevují i u těch třicetiletých bronies.

Takže dnes to vypadá tak, že ten obrovský tanec kolem Luny přežívám s velkou nechutí. Přijde mi, že svoji oblibu obdržela za skupinku strašně laciných klišé vlastností, které navíc neobsahují špetku něčeho pozitivního. Jen nepochopená mladší sestra, která vládne noci. To je už od poslechu koncept, na který lidi polezou jako vosy na lep. V seriálu je hromada postav, které mají lepší a zajímavější charakter a pozornost k nim je takřka nulová.

Trochu jiné je to s mladými princeznami - s těmi před rozkolem, kdy se starší Celestia starala o malou Lunu. Tuhle dvojici mám ráda. (Navíc Celestia s růžovou hřívou je prostě nejlepší :D). A máme super Lunu v The Czech Manes.


Fotka sebe sama

24. července 2013 v 20:16 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Myslím, že prostě jen brutálně doplácím na to, že se ztotožňuju se svým zrcadlovým odrazem. Ne, já to vím xD.

Stává se vám někdy, že koukáte na svou fotku a nelíbí se vám? Přijde vám, že na ní vypadáte divně, jinak, že o vás nedělá ten správný 'obrázek'?

Skutečnost je přesně opačná. Jste jediní lidé na planetě, kteří neví, jak vlastně vypadáte. (Samozřejmě opomeňme fakt, že vás většina planety nikdy neviděla). Od malička rostete se špatným obrázkem. Symetričtí lidé to mají jednodušší, ale drtivá většina populace symetrický obličej nemá. Jedno oko má trošku spadlejší víčko nebo jiný tvar než druhé; to je docela běžné. A vy už na to jste v podstatě zvyklí. Kouknete se do zrcadla a pokud zrovna nenastalo to katastrofické ráno, připadáte si normálně. Pak vás někdo vyfotí, vy kouknete na fotku a spokojeni nejste.

Protože najednou je to povislé víčko na té straně, která byla vždycky v pohodě! Tvar obličeje je úplně divný, vždyť tak nějak klouže na stranu! A vůbec, celý ten váš výraz je na fotce nějaký divný a fuj, honem schovat fotku někam do krabice! (Ok, nezveřejnit na FB, odznačit se atd.)

Všichni ostatní lidé vidí to, co viděli vždycky. A když přihlédneme i ke skutečnosti, že na vás vidí tak o 60% méně vad, chyb, nerovností a pupínků než vy sami, nemají důvod fotku považovat za špatnou. Problém je v tom, že jste to vy, kdo potřebuje, aby se mu vaše fotky líbily, protože fotky se velkým podílem zasluhují o výši sebevědomí (on si totiž každý uvědomuje, že fotka zastupuje pohled z venčí, který je prostě víc totožný s tím, jak vás asi vidí ostatní).

Když už jsme u toho, s vaším hlasem je to úplně totéž. Vy slyšíte koktejl toho, co duní uvnitř vaší hlavy a toho, co k vám přijde z venku, přičemž ale první položka značně převažuje. Pak se slyšíte na nahrávce a nejraději byste se šli utopit. To je třeba důvod, proč tak nerada telefonuju s přáteli, dokud se neznáme už hodně dlouho. Mám dojem, že zním hrozně xD

Lapálie, jak z toho ven?

---

Nonic, krátká filosofická úvaha (a pro některé možná útěcha), která vznikla z dnešní návštěvy Air Café, o které jsem ani nevěděla, že existuje. Problém zrcadla jsem už identifikovala poměrně dávno, ale dnešní fotka z kavárny mi dodala chuť se o tom zmínit i tady. Ok, ta fotka není ošklivá, ale je prostě divná. Jenže jsem jediná, kdo si to myslí, a vím proč, ale stejně si tam připadám cizí xD

Pony flasky

18. července 2013 v 21:25 | Re |  My little Pony
Asi před čtvrt rokem šly do prodeje tři poníkovské flashky: Rainbow Dash, Twilight Sparkle (princess) a Rarity. Už od prvního náhledu, který byl tak tři měsíce dopředu, jsem pochopitelně zraky své upírala směrem k Rainbow Dash. Jakmile je nahodili na e-shop, Re si svoji RD objednala a těšila se. (A ještě jsem napochodovala na sestru s tím, že si musí koupit Twilight, dokud ta možnost je, neb ségra je fanda Twi :D)


RD přišla a já zjistila, že je vadná. Nebyl to závažný problém, spíš takový kosmetický, který ale detailistovi jako já hrozně vadí: víčko zezadu nedosedalo. Byla tam postřehnutelná mezera a celková nerovnost, když jste víčko docvakli. Docela mě to žralo, tak jsem po chvilce googlení zjistila, že možná není úplně marné na MIMOCO napsat. Napsala jsem jim a jaké bylo mé neskonalé překvapení, když mi bez skrupulí řekli: Ok, pošleme Vám novou.


Zeptala jsem se, jestli jim mám poškozenou vrátit. Odpověděli, že by to ocenili, ale nechtějí mě nutit projít si všemi obtížemi spojenými s odesíláním. Poptala jsem se pár lidí, co si myslí, že s tou Flashkou udělají a odpověď většinou zněla: "Buď znovu zabalí, nebo vyhodí." Protože jsem po zkoušení čepiček se sestřinou Twilight zjistila, že vadná není čepička, ale samotný plastový base, došlo mi, že je to asi pravda. Možná by mohli vytáhnout samotnou paměť, ale vzhledem k tomu, jaká je celkově na prodeji Flash drivů narážka, asi by to byla zbytečná práce. Tak jsem se rozhodla, že si flashku nechám.


Nově příchozí flashku jsem pojmenovala překvapivě Dashie, zatímco ta vadná získala nick Criple Dashie a nějak mi přirostla k srdci. Takže teď mám dvě flashky s RD :D Přemýšlela jsem, že Criple prodám za polovinu a pořídím si Rarity jakožto druhou nejoblíbenější z Mane-6, ale nejdřív jsem nesehnala odběratele a pak už se mi s ní nechtělo loučit.

Nicméně, včera MIMOCO nahodilo další flashku, konkrétně Pinkie Pie, která vypadá naprosto bombasticky. Jak normálně Pinkie tak moc nemusím, tuhle bych brala všema deseti. Jak jsem si ji tak prohlížela a přemýšlela, jestli je to dobrý nápad nebo ne, všimla jsem si, že se tam toulá ještě jedna nová: Derpy Hooves.


Jakmile jsem ji rozklikla, koukám, že je to ComicCon exclusive, 850 ručně číslovaných kousků, rare a limited. To je jak červenej ubrus pro býka, když to hodíte před Re. Moc nechápu, proč je to CC exclusive, když se to dá i objednat (ale zašlou až po conu), ale nestěžuju si, právě naopak. Tak jsem zase vyhodila těžké prachy za flashku xD Ale kdyby něco, tahle se bude vždycky dát snadno prodat :D


A pak jsem si všimla, že Rarity stáhli z prodeje. Nechápu, proč jen tu. No, i kdybych ji chtěla, měla bych smůlu.

Každopádně, ty flashky jsou vážně úžasné :D Pokud máte rádi poníky a jste dostatečně majetní + geeky, tak si pořiďte tu svoji, dokud jsou :D

Nádech a výdech

18. července 2013 v 10:06 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Nebudu naštvaná. Nebudu naštvaná. Budu úplně v klidu a hlavně nebudu naštvaná. Stejně mi pak řeknou, že tím nic nemyslely, že to vlastně byla jen hloupá náhoda, že jsem nebyla pozvaná. Jenže já nejsem pozvaná nikdy.

Někdy mám vážně dojem, že mí přátelé jsou jedna velká lež z jejich strany. Zajímalo by mě, jestli se tu kolem mě ještě pohybuje někdo, komu stojím za to, aby to nehrál a myslel to vážně.

Turistické vizitky

11. července 2013 v 19:24 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Tak mi ségra naočkovala super věc. Už nějakou dobu před naším letošním turistickým útokem na Krkonoše se zmiňovala o jakémsi deníku, kam lepíte samolepky míst. No, vzala jsem v potaz, ale žádný extra zájem. Pak na daný deníček a samolepky narazila u jedné turistické budky nad Špindlem a hned si nakoupila a začala nadšeně vlepovat. Prožívala to úplně jako já kdysi Království zvířat nebo Malé létající medvídky (přiznejte se, kdo si pamatuje samolepky v čokoládkách? :D). Po deseti minutách, jsem od našeho dřevěného stolku naklusala k budce já a koupila si svoji dávku. A pak už to jelo. Nejenže jsme si kupovaly samolepky míst, na která jsme došly (Sněžka, Luční bouda, Labská bouda atd. atd.), ale dokonce jsme začaly chodit na určitá místa čistě proto, že má samolepku (Vosecká bouda - a ten výlet mě pěkně zničil, protože Vosecká bouda byla nádstavba nějakých 4/5 km na už tak hodně dlouhou tůru). Pojaly jsme politiku, že i když jsme byly na spoustě míst, která svou samolepku mají (a ty se dají objednat i přes net), budeme do deníčku lepit jen návštěvy od chvíle, kdy jsme začaly samolepky sbírat. Takže naše nejoblíbenější a nejvíc obchozená místa typu Pec pod Sněžkou, Velká a Malá Úpa atd. budou minimálně rok nezaznamenány. A možná i déle, protože teď zkoumáme okolí Špindlu, a okolí Pece máme prochozeno skrz naskrz.

(Komupak tenhle deníček asi patří...? XD)

V té samé budce jsem o pár dní později nakoupila deníček i pro svoji nejdražší polovičku, protože v Brně a okolí je toho taky spousta a hlavně čím víc lidí sbírá, tím větší sranda :D Samolepka stojí doporučeně 12Kč (i když některé jsou dvouediční, třeba letní a zimní Sněžka k zakoupení pouze na Sněžce za 15Kč), deníček obvykle za 45Kč. Prodejci na podobných místech byli hodně překvapení, protože turistické vizitky zažívají obrovský boom a všichni se po nich ptají. Už jsme to slyšeli ze spousty stran, že nemají, ale už objednali - nebo že to teď každý chce. To be honest, zájem je mnohem větší než o ty dřevěné turistické známky, což je tak logické, jako násobení deseti. Kdo by sbíral velké neskladné dřevo, se kterým nic neuděláte, když si může lepit samolepky do deníčku? Dřevěné známky mě nikdy nezaujaly, vizitky skoro hned :D

(Než jsem sehnala uniformní černou propisku, tak jsem si data nevyplňovala, musím opsat od ségry)

Před pár týdny jsme my-pár plus sestra vybrali všechno, co nabízí Dalešická přehrada. Měli jste nás vidět pak doma. Tři dospělí lidi sedí u stolu nad deníčky a samolepkami a s nadšením lepí a zaškrtávají, jaké bylo počasí, jak na místo došli, s kým a kdy. K samolepkám je ještě další zajímavá věc: volná strana vedle, kam můžete vepisovat různé věci. Ale my pro volné místo našli ještě lepší využití. Spousta míst krom samolepek má i svá razítka. Razítka jsou vlastně bonus, žádaná třešnička na dortu, protože to je něco, co opravdu mají jen na místě. Takže jsme dopadli tak, že sbíráme samolepky a hromadíme co nejvíc razítek :D

Zájem o samolepky vás dostane na místa, o kterých jste nevěděli, že existují. Takhle jsme se s M. dostali do Lamacentra v Brně, pod Hády. Věděli jste, že tam něco takového je? No my ne. A nikdo koho znám. Vylezli jsme strmou pěšinkou mezi křovisky a vysokou suchou trávou, abychom našli kouzelnou, trošku do země vsazenou dolinu přímo pod boční částí lomu, ve které je krom lamacentra i plocha, na které zkoumají různé instituty místní zajímavou flóru. Bylo to tam vážně bomba. Neřekli byste, že za vrstvou stromů je výhled na celé Brno. Spíš máte dojem, že jste tisíce kilometrů na východ ve stepích postsovětských zemí. Tak jsme si pohladili a nakrmili lamy, já si koupila tričko a samozřejmě jsme vyfasovali samolepku, která je podle mě nejvíc cool ze všech :D Pořád se směju sestře, že i když v Praze dostanete samolepku za každý prdnutí, na lamacentrum to prostě nemá :D Do lamacentra se určitě vrátíme minimálně ještě jednou, protože navzdory všem předpokladům tam měli razítko a my si nevzali deníčky s sebou :((.



(Nejlepší samolepka :D)

(Pár lam :D)

Totéž se nám stalo s třebíčskou městskou věží a Starou radnicí v Brně už teď deníčky budeme tahat vždycky, když půjdeme na lov :D. Ten dnešní se vydařil. Dodatečně jsme dostali razítko s brněnským drakem z radnice a zašli jsme si do "Labyrintu pod Zelným trhem". Je tam hromada pospojovaných sklepů s tématickými expozicemi a bylo to fajn. Jen mi tam nebylo dobře, i když k tomu nebyl jediný důvod. Mám podezření, že to byla moje psychosomatická reakce na to, že nám řekla, že tam občas lidem bývá blbě xD.

Jo, krom toho, že vás zájem o samolepky dostane na místa neznámá, často vás dostane na místa ve vašem okolí, kam byste jinak nezašli. Znáte to: víte, že tam daná atrakce je, ale nikdy jste neměli potřebu se tam zajít podívat, protože ji máte celou dobu pod nosem. No, samolepka ve vás tu potřebu vzbudí :D

Takže pokud alespoň občas někam vyrazíte a máte rádi výlety, turistický deník je pro vás skvělá věc :D A pokud byste chtěli občas někam vyrazít na výlet, stěží vás na něj něco natáhne spolehlivěji než vidina samolepky :D

LoL and friendship issues

10. července 2013 v 11:26 | Re |  Obrázkovna
V rámci pokusu sem alespoň občas něco napsat přihodím obrázek. Už jsem se asi zmínila, že jsem byla naočkovaná LoLkem. Nevím, co si o té hře myslet. Je děsně super, poměrně návyková, protože se chcete zlepšit, a každá hra je jiná. Má to ale i své stinné stránky. Člověk je nervózní, případně naštvaný, a ujíždí mu, popř lítají z něj hmm... reakce xD O to horší je to v mezilidské komunikaci. Když se do sebe pustí víc zůčastněných lidí, dokáží hru znechutit. Drtivá většina hráčů se snaží hrát co nejlíp a vyčítat jim jejich případný horší výkon není úplně fér.

Posledních pár dní jsem byla doma, tak jsem ve volném čase spatlala Ahri. Původně to měl být rychlý chibík, ale nejdřív jsem si zadělala tím, že jsem se rozhodla ji nakreslit ve dvojnásobném rozlišení, a pak jsem se rozhodla, že si přece jen pohraju s tím jejím náročným světlem. Protože na vás svítí ocas zezadu a ještě koule zepředu a to už jsou tři světelné zdroje spolu s tím obecným, a vyznejte se v tom xD Ale myslím, že to vyslo slušně. Jediný fail je pravá ruka, hmm~




Uběhlo 15 minut z nového dne, tak se pozastavím nad něčím víc filosofickým. Přátelství. Mám velké množství přátel, což je super awesome, zvlášť, když vezmu v potaz, jak málo jsem jich měla před nějakými čtyřmi, pěti roky. Většina jich je v takové té široké sféře, ale pak je tu i užší, bližší sféra, které se třeba víc svěřuju, trávíme spolu víc času a tak. A právě tam se nachází lidi, u kterých si nejsem úplně jistá, jestli mi friend status doopravdy opětují. Občas mám dojem, že jsem kamarád jen když potřebujou. Občas mám dojem, že jsem kamarád jen, když není v blízkostí nějaký "větší" kamarád. Pak jako bych přestala existovat. Vážně nevím, co si o tom mám myslet. Jsou chvíle, kdy mě to štve. Pak se ale ti lidé objeví a najednou jsou hrozně přátelští a tohle sem a tohle tam, a já pak mám černé svědomí, jestli jen nejsem přecitlivělá. A tak se to opakuje ve smutném kruhu. Na druhé straně jsou tu zas takoví, kteří mě překvapí něčím, co se mi ještě nikdy nestalo. Třeba jsem letos k narozeninám dostala dort. Jen tak. =D Ona různá náhodná drobná překvapení jsou kořením přátelství, proto je tak ráda páchám, ale nestává se mi zas tak úplně často, že by mi to někdo vrátil.

Prázdniny, flákárna a tak

2. července 2013 v 16:01 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)

VOLNO!


...

Miluju volno. Vyspíte se, nic vás netahá z postele, snad jen chuť mít co nejvíc času na flákání jinde než v posteli. A nemusíte myslet na žádné projekty. Žádné projekty *__* Žádné deadliny. Několik měsíců. Sice se časem pustím do studování k bakalářce, ale ne dřív jak za měsíc, do té doby odmítám hnout pro školu jediným prstem. Budu se fláákááát.

A žít mou osobní pohádku.

Až mám trochu černé svědomí. Znám spoustu bombastických lidí a dost z nich mělo v životě smůlu a kdyby jednou. A já mám spoustu chyb, údělala jsem spoustu blbostí a přece mám dojem, že mi někdo poslední rok až půlrok lije do pití Felix Felicis. Vždycky, když nad tím přemýšlím, vymyslím jediné řešení své situace: Mnoho mi bylo dáno, mnoho musím dát. Alespoň se budu snažit.

--------

Od včerejška máme králíčka. Plánovali jsme si celou dobu kluka a vymysleli mu kvantum jmen jako Lincoln (Linnie), Indiana, Frederick atp. (Kluka proto, že jsou údajně přítulnější. To já neposoudím, protože jediné, co si pamatuju o tom jednom, se kterým mám zkušenost, je, že se mi první den počural do klína, pak se počural na obrázek prezidenta v novinách, ze kterých měl podestýlku, a na oslavě strejdových padesátin nám zdrhl.) No, když jsme konečně vyrazili na nákup, zjistili jsme, že ve Vaňkovce i Hornbachu jich mají pár a už dost velkých. Nakonec jsem si vzpomněla, že v Campusu jsem zahlédla Pet Center, které vypadalo docela velké, tak jsme zamířili tam. Měli tam tři malé bochánky, z nichž dva byli stejní jako ti v Krpoli (sourozenci, jak jsem posléze zjistila, ne navzájem, ale s těmi stejně barevnými v tom druhém Pet Center). Ten bílý modrooký, který se nechal hladit jako by mě znal roky, se mi líbil už v Krpoli a nejraději bych mu říkala Jack Frost, ale jednak jsme chtěli primárně beránka, což tihle dva, černý a bílý, nebyli, a jednak z těch tří byl opravdu nejroztomilejší ten třetí, světle šedý, který zrovna beránek byl, takže jasná volba. Ale holka samozřejmě :D Teda ne, že by mi to vadilo, od pohledu jsem o ní uvažovala jako o holčičce, měla to v tom svém zvědavém pohledu.

A že je to správná odvážná ženská. Pamatuju si, že když si spolubydlící kupovala Mini, tak ta zůstala alespoň den zalezlá v krabici, ve které jsme ji donesly a pak položili do 'klece' (ona to tehdy byla jen přenoska), a jen občas vystrčila nos. No, tahle slečna z krabice vylezla jako by se nechumelilo, prolezla celou klec, na domeček se jen podívala, vyskočila na něj, tam se uvelebila a koukala na nás. Spadla mi čelist, klobouk dolů :D Pojmenovali jsme ji Happy.

(To vzadu jsou zásuvky, pro srovnání velikosti :D)


Ale pokud plánujete králíčka, tak padejte do Campus Pet Center pro toho bílého modrookého, protože jak často se dostanete k bílému králíčkovi, který nemá červené, v lepším případě hnědé oči? Hlavně se vážně nechal hladit jako by se nechumelilo a byl tak mrňavý, že by se vám schoval v hrsti. Malý obláček :D

--------

Zítra budeme mít s Anet dámskou jízdu. Dáme si koktejl(y), koupíme si nějaké poníky, budeme prolézat všechno možné a nakonec si pustíme Equestria Girls, což jsem viděla a hrozně se mi to líbilo až na pár detailů :D Yay for RD & AJ day!

--------

A pozítří s nejdražší polovičkou do kina na Despicable Me 2 :D Dokonce jsme sehnali v původním znění. Potato Banana.

--------

Kvete nám bazalka z Billy. Představte si to. Domácnost, kde ještě dva měsíce zpět nebyl ani ten velký kaktus, je ve skutečnosti botanický eden :D Plánuju si založit bilinkovou zahrádku.

--------

Pracuju na Rainbow Dash cosplayi. Bude v podstatě brand new. Snad víc jak 20% cooler :D. Dneska jsem si objednala duhový opasek, příště budou nejspíš na řadě křídla. Hlavně to, co zatím mám, vypadá dobře už teď a dá se v tom chodit normálně ven. V kombinaci s taškou, na které jsou RD placky, a RD přívěskem na krku, je to vážně super :D

--------

V Třebíči se nám rozhodli postavit Aquapark. Ne, že bych se zlobila, hlavně dneska si Aquapark říká každé vesnické koupaliště, kde je víc jak jedna věc, po které se dá sklouznout, o to nic, ale čtve mě to kvůli Polance. Upřímně doufám, že ji nezavřou. A pokud, tak že ji odkoupí nějaký rozumný investor a bude ji provozovat dál. Protože seriously, kdo se půjde koupat na kopec bez stromů, doprostřed města, kde kolem vás jezdí auta, když bude mít možnost jít na nivu k řece v podstatě mimo město mezi lesy? Prostě Polanka je úžasné koupaliště a nesmí nám ho vzít >(

--------

Když jsme minulý týden jeli po dálnici, na stráňce, která k ní vede, se páslo malé srnče. Maminka tam nikde nebyla. Upřímně doufám, že to tele neskočilo pod auto :(

--------

(Vím, jak jsem whinila na Equestria Girls jakožto pouhý marketingový tah, ale film se mi líbil tak, že jsem se rozhodla obnovit svoji dětskou lásku k bárbínám a pořídím si panenku Rainbow Dash. Navíc ty panenky mají fakt super krabici :D Už aby se to začalo prodávat u nás :D)


(Ta piksle je prostě neuvěřitelně cool! :D Všechny jsou. Snad nebudu z nás poníků jediná,
kdo do panenky půjde, už aby tu byly~)

--------

V sobotu jsme měli Pottermore piknik a Re zjistila, kolik netušených lidí hraje LoLko :D Je to droga prostě. (Otázka za bludišťáka: koho Re nejraději hraje? :D Kdo o mě ví jednu základní věc, ten to uhodne snadno.) Jinak piknik byl super, jen jsem udělala hromadu dobrého salátu, kterého se nikdo ani netknul, protože tam toho jídla bylo již tradičně moc, a my s Anet navíc dorazily později, takže se už všichni stihli nacpat tím, co tam bylo T__T No, aspoň na nás vyšlo víc krtkova dortu :D Počasí se nemohlo rozhodnout, jestli má být horko, nebo chladno, což nás donutilo to nakonec zabalit a doafterpartit v čajovně. Ale taky už vím, kde je a jak vypadá Stránská skála, navíc ta cesta šalinou je vážně super + ty zastávky jak na konci světa. A jela jsem desítkou! :D Jo a konečně jsem sehnala nějakou hezkou hnědou školní tašku, po které jsem se ohlížela už tak rok. A víte co? Byla v jednom z těch pater Tesca, kde bylo všechno slevněno o 50%. Taková úžasná taška za 250,- no nekup to :D

Jinak... HUFFLEPUFF!


--------

Taky jsme s Berym od Hada dostali sadu Unova odznaků, které jsou úplně bezva a dokonce i v originální krabičce :D Ta sice nevypadá jako ty ve hrách, ale úprava by nemusela být těžká, kdybychom chtěli. Jediná jejich vada je, že jsou z Black2/White2 a my budeme cosplayovat hrdiny z jedničky :( Takže trocha nepřesnosti na našem plánovaném cosplayi, ale who cares? :D



--------

Přemýšlím, co náhodného jsem ještě zapomněla napsat, ale zdá se, že to protentokrát bude všechno :D