GUESTBOOK

________________________________________________________________________________________________

Srpen 2013

Hromada random věcí

30. srpna 2013 v 21:54 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Začnu kindervajíčkem. Nějak mě poslední dobou začalo bavit si v obchodě jako sladkost pro radost koupit kindervajíčko. Připomíná mi to staré časy. Jen tam bohužel není ta edice, kterou bych chtěla posbírat. Kde jsou ty časy Shalibaba žraloků, Happy Hippos, lišek detektivů a kriminálníků, dinosaurů a tak? Šmoulové mě netankují. Ošklivé starwars figurky rovněž. Pak jsme ale v Krumlově z té stovky restaurací tam vybrali tu špatnou. Kuřecí salát tam vypadal zhruba takto: Velká skleněná mísa, v ní na kostečky dvě salátové okurky, půlka rajčete a k tomu plátek salátu. Na tom byly kousky z asi půlky kuřecího řízku, které se na tom grilu válely možná pět minut, byly gumové, že se to nedalo jíst a zrnko soli to v životě nevidělo, natož jiné koření. Jak vždycky říkám, kdo neumí udělat jedlé kuře, neumí vařit. Tak jsem si pak v jedné vietnamské večerce udělala na truc radost a koupila jsem si dvě kindervajíčka s růžovým vrškem. Bylo v nich ÚPLNĚ totéž, jakýsi karma slon. No žádné valné nadšení. Ale nějak se mě ten růžový vršek chytnul a hlavn mě zajímalo, co je v těch růžových, zjevně holčičích vajíčkách za figurky. Tak jsem si po návratu do Třebíče koupila další ve Sparu a bingo, vypadla mi z toho Disney Bella. A bylo vymalováno XD Re dostala jakousi retro vášničku pro disney princezny a chce dostat Rapunzel z kindervajíčka. Od té doby se mi podařilo ještě haluzí vylosovat Jasmínu, ale pak nic. Budu muset najít nějaké šťastné dítě, které budu svými kinder hračkami dotovat xD

(A ještě jsou u toho jakési nové artworky, které se mi fakt líbí :D Škioda, že tam ještě není Merida.)


Když už jsme u Disney Princezen, s dalším filmem přibudou hned dvě. Sestry Elsa a Anna. Jsem vážně zvědavá :D Každopádně animované filmy... téma druhého odstavce. Viděla jsem Brave. Po docela dlouhé době. Pár lidí mi řeklo, že je to nudné a o ničem, proto jsem se do toho nehrnula. A nakonec mi to přesně sedlo. Vztah rodiče a dítěte je totiž něco, na co asi v tomhle věku (a situaci) slyším nejvíc a hodně to prožívám. A navíc ten skotský přízvuk... tak rozkošný! To ale není všechno. Příští týden jdou do kin Letadla. Kdo mě zná, ví, že letadla jsou pro Re... no, kdo ví, ten ví. Nad teaser trailerem, který se tu v archivu určitě někde válí, jsem učůrávala, protože STÍHAČKYYYYYYYYYYYYYYYYYY °q°. Odhadem dva měsíce před premiérou zavalilo obchody patřičné merchandise. A já hledala a hledala a ... DO HÁJE NIKDE ŽÁDNÁ PLYŠOVÁ STÍHAČKA! >< JÁ CHCI PLYŠOVOU STÍHAČKU! MAJÍ TAM PLYŠOVÉ VŠECHNO, JÁ CHCI PLYŠOVOU STÍHAČKU! Buuuhuhuuuu! T_____________________T;

*cough*

Jak jsem mluvila o vztahu rodič-dítě, po x letech jsem se podívala na Malou mořskou vílu. Nebudu kecat, že za to nemůže jisté kindervajíčko, ale tak co. Dospělý, který zapomene na to, jaké to je, být dítě, je ztracen :) No, bývaly časy, kdy pro mě mořská panna byla ideál krásy (ocas!), Ariel nejoblíbenější hrdinka a princ Erik byl... No, řekněme, že jsem se při scénách s ním v těch šesti letech červenala a styděla se na něj vůbec podívat xD Erik was THE MAN. Yes. No, tak dneska je situace trochu jiná. Ne, že by se ze mě stal gerontofil, ale prostě Triton je na celém filmu zdaleka nejlepší postava :D Je to prostě hrozně super táta a jeho situaci jsem prožívala mnohem víc, než tu Arielinu, případně Sebastiánovu, protože to je jediná další, která tam stojí za řeč xD Rostu, mí drazí, rostu.

Dneska jsem po obědě vyrazila projít Vaňkovku s tím, že se podívám po jednom konkrétním druhu svetru na jednu very special událost. Nejdivnější na tom je, že jsem ho našla. V posledním obchodě, do kterého jsem chtěla vlézt. Camieau to dneska zachránilo. Už jsem se v duchu smiřovala s tím, že půjdu do rizika a objednám ten batwing svetr z eBaye. Riziko proto, že tenhle střih je hodně pytlovitý a nesluší každému. Když jsem ho viděla prvně, tak se mi nelíbilo, jak na mě visí, ale od té doby se můj názor trochu změnil. No, nakonec to nebylo třeba.

Na tu stejnou very special událost jsem si objednala svůj první jelení šperk, pokud vám to něco říká :D Poprvé jsem se s ním setkala u nejstarší sestry, která si ho přála k narozenínám od prostřední sestry. Prostě zdobená kožená brož ve tvaru jelena. Tehdy mě to nijak výrazně nenadchlo, to až o víc jak rok později mi Facebook v rámci reklamy doporučil stránku Jelení šperky, že se líbí jedné mé spolužačce. Tak jsem tam vlezla a kochala jsem se a najednou se mi jeleni líbili mnohem víc. A včera nahodili do obchodu novou edici, která se k výše zmíněnému very special dni velice hodí, tak jsem se práskla přes kapsu, protože na self-decore ještě nějaké peníze mám.

A zítra třetí letošní grilovačka, ohoho! Po letech grilovacího celibátu! Své první BBQ jsem totiž měla v páté třídě, když jsme byli navštívit starší sestru tehdy studující v Dánsku. Hrozně mi to chutnalo a od té doby jsem marně doufala, že se nachomýtnu k nějaké další grilovačce. Až loni... jen to souhra okolností seskládala tak, že mě potkaly dvě v jeden den. A k tomu procházka ještě neotevřeným královepolským tunelem. xD Ale letos... letos je to všechno pěkně daleko od sebe a člověku stihne i vytrávit xD

OEC

26. srpna 2013 v 16:24 | Re |  Pokémon
Jak jsem tu posledně pěla chvály na to jisté Black Nuzlocke, nadchlo mě tolik, že jsem se rozhodla pro vlastní challenge. Protože ale nemám čas a výdrž kreslit, pojala jsem to v jiném duchu. Založila jsem (jako již klasicky, když potřebuju něčemu rychle udělat slušně vypadající webové zázemí) blog.

(Pro milovníky Trajanu... XD Smůla no, sem se to hodit)

Na tom blogu si budu vést jakýsi deník svého nuzlocke ve stylu blogování hlavní postavy. A časem tam přibude i pár dalších informativních věcí, semtam ilustrace, prostě útulníčko. Je to teda v AJ a není to všechno správně, protože ve frázích mám pořád hodně děr a spoustu věcí mám pro danou situaci odněkud zažitých, aniž bych doopravdy věděla, jestli je to validní. No nic.

Přemýšlela jsem, jak moc široce to chci publikovat, s tím, že stupnice by vypadala nějak takto:

NIKDE ------- BLOG ------- POKÉ FANART ------- DEVIANTART ------- NUZLOCKE FÓRUM


Rozhodla jsem se zatím jen pro blog a pokud mi to v kvalitě vydrží aspoň do druhého-třetího stadionu, asi se posunu dál. Pokud je tu někdo, koho to třeba trochu zajímá, tak klidně můžete sledovat. :)

Simply pictures

15. srpna 2013 v 18:17 | Re |  Obrázkovna
Od včerejšího večera jsem hrála 5 zápasů v LoLku, z čehož vítězně jsem vylezla ze čtyř. TO je neobvyklé. Žádní flameři (jen jeden KS whiner), lamky jen v tom prohraném zápase na botu, žádný AFKař, žádný leaver... Proště wtf, co se stalo? O___O Z těch zápasů byly čtyři za Fioru; jeden prohraný a tři vítězné. Přičemž dojem, že jsem odvedla dobrou práci platí pro všechny čtyři. Takže co se LoL týče, současná nálada je pozitivní. Střezte se nafeedované Fiory, it's a beast >D Jen NIP projeli první zápas, ale EG jsou dryhý tým, který mám ráda, takže je to nejmenší z možného zla.

Dneska je random den. Krom již zmíněného pozitivního streaku z LoLka tu dělám hromadů náhodných věcí. Rozepsala jsem další SDP kapitolu. Sice to ze mě leze jako z chlupaté deky, takže to asi nějakou dobu potrvá, ale je na cestě. Taky jsem se zase pustila do klasického prohledávání starých témat na youtube. Vždycky najdu něco nového a vždycky skončím u Lancova theme. Dneska to tak daleko ještě nedošlo, ale už jsem ve videích narazila na pár zajímavých obrázků :D A protože jsem Pokémon lover a především Pokemon Black&White lover, budu své nadšení šířit dál :3







(Není sice bezchybný po anatomické stránce, ale N tam působí tak nějak... správně :D Nehledě na to, že Akuroma je módní doplněk každého obrázku xD Modré prameny rulí.)





(Přiznejme si to, Ghetsis je prostě nejlepší záporák, jakého jsme tu dosud měli. :D)




(Nejlepší legendární trojice ♥___♥)





(A nakonec zabrousíme do čtvrté generace. Jakkoliv ji celkově tolik nemusím, tohle bych jako plakát brala všema deseti. Kéž by něco podobného bylo i s generací pátou *__* Ten Pearl vlevo nahoře... Jedna z mých nejoblíbenějších mužských postav v Poke :D)

Nuzlocke

14. srpna 2013 v 15:33 | Re |  Pokémon
Někdy předevčírem jsem přes Ky-nimin link natrefila na jeden Nuzlocke. Nikdy jsem Nuzlocke komiksy nevyhledávala a neplánuju s tím ani začít; jediný, který mě zaujal, byl právě ten od Ky-nim na Deviantartu, protože ho má opravdu hezky zpracovaný a na začátku mě tam dokonce místy i zaujal humor. Dnes už ho sleduju především kvůli zpracování, protože postavy má všechny klišoidně ploché, i když se nejspíš snaží. Snaží, ale nejde jí to. Nicméně předevčírem nahodila onen link a protože u něj leželo to kouzelné slovíčko Black, klikla jsem.

Ale od začátku, budeme se bavit o Pokémonech. O určitém stylu hry, který kdysi kdosi vynalezl, který má učinit hru těžší, přirozenější a zajímavější. Pravidlo je jednoduché: má váš Pokémon 0 hp? Umřel. Buď ho pusťte, nebo navěky nechte válet v počítačovém boxu. Přijdete do nové lokace? Můžete chytit pouze prvního Pokémona, kterého tam potkáte, žádného jiného.

Tato dvě pravidla z hry najednou udělají větší příběh. Jak ohráč jste najednou nuceni hrát s Pokémony, které byste si jinak do týmu nikdy nepořídili. A pokud se zrovna trefíte na někoho, koho jste chtěli, máte o to větší radost. A mnohem pečlivěji trénujete, přemýšlíte o následující strategii, protože najednou ten váš Pokémon může umřít. Přijdete o něj. A protože většina lidí nějak přilne ke svým parťákům i v klasickém přístupu ke hře, vězte, že tady je to ještě umocněné. Ztrátu prožíváte.

No, a lidé nadšení tím, že jejich vztah k hraným Pokémonům získal nový rozměr, začali své příběhy ztvárňovat v komiksech, tzv. Nuzlocke komiksech. Většina z těch, které potkáte, je po artistické stránce, či spíš po panelovém vysázení dost špatná, chaotická a nepříliš promyšlená ohledně postav atd. Pak jsou ale artisté, kteří mají na víc a rozhodnou se tento svůj um uplatnit. Ky-nim je jedna z nich; nejdřív kreslila Nuzlocke na Diamond, ten byl ještě docela v tom chaotištějším odfláknutém duchu, ale berme to jako rozjezd, protože následně se pustila do White Nuzlocke a to už je něco úplně jiného. Nehledě na to, že Black&White má nejelpší příběh z Pokémonních mainstreamových her, to vyloženě volá po zpracování.

Komiks, na který jsem přes Ky-nimin odkaz narazila předevčírem (a dnes ráno ho dočetla do nejnovějšího chapteru) má ale něco, co Ky-nimin ne. Začnu tím, že vypráví Black verzi příběhu. A protože já jsem hráč Black a zastávám filosofii z Black, samozřejmě jsem mnohem spokojenější, když zrovna tahle verze se dočká kvalitního Nuzlocke :D Dále autorka, Piyo, dokáže něco, co se Ky-nim nepovedlo: postavy, které můžete mít rádi. A to jak hlavní hrdinka Pi, tak její startér Pea (kontrast s kvalitou charakteru Niny a Zacha je vážně velký). Rovněž N, konečně ho někdo ve svém příběhu vyobrazuje tak, jak jsem si ho vždycky představovala já. Kde mají náctky zbožňovaného nepochopeného ublíženého bishounena, kde má Ky-nim hipíka, tam má Piyo přesně tak silnou osobnost, jakou jsem v eNovi viděla já. Cheren je tu taky mnohem zajímavější, i když toho konkrétně mám od Kynim docela ráda. Bianca je zlatíčko.

Prostě je to skvělý komiks. Pokud patříte mezi lidi, které by třeba zajímalo, o čem může takový příběh v Pokémoních hrách být, ale hru hrát nechcete, jsou ty kvalitnější Nuzlocke komiksy ideální volba. A já za sebe můžu doporučit právě tento, protože je tam humor, je tam nadsázka, je tam temno a je tam interakce hlavní postavy s okolím způsobem, který se mi moc líbí.

Číst můžete zde:


Ukázka:


O zavřených dveřích a artistově říši divů

5. srpna 2013 v 11:22 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Jaký to poetický název. Ve skutečnosti mě včera napadlo, že bych mohla popsat... přeně to, co je v nadpisu. A rozhodla jsem se to popsat na tátově notebooku, s jehož klávesnicí si příliš nerozumím a na které je for some reason několik kláves, které se tváří jako nadměrně používané a tudíž nereagující, ačkoliv je ten noťas nový a táta ho prakticky nepoužívá. A když, tak kouká na filmy.

Takže ano, budu se bavit o dveřích. Možná zde bude slabá návaznost na tu rozkošnou negativistickou smršť, která se tu rozpoutala o pár příspěvků dál a byla by možná i přínosná, kdyby alespoň jeden z negativně komentujících reagoval na to, co v článku bylo xD Takže ano, tematicky to nebude mít nic společného s daným článkem, ale s tím, na co si někteří mysleli, že reagovali. Ale jen opravdu vzdáleně. Přes tři kolena.

-----------------

Když člověk začne kreslit na té úplně elementární úrovni, kreslířské okolí moc nevnímá. Jste tradičně ve školce nebo na základce, koušete se do jazyka ve snaze zpodobnit domeček, princeznu nebo auto. Je to samozřejmě slátanina křivých čar, protože rovné ještě nezvládáte, ale vy z toho máte radost, rodiče z toho mají radost a přispvá to k vašemu abstraktnímu i motorickému růstu. Něco jako podívat se na ilustraci v oblíbené pohádkové knížce a uvažovat o ní ve stejné kategorii "obrázek", do které se řadí i ta vaše čmáranice, to se v podstatě neděje. Jsou před vámi první dveře. Nevidíte, co je za nimi.

Když se pak o něco starší do kreslení pustíte opět, tentkrát už s jasnějším cílem kreslit něco kokrétního a brát k tomu i nějaké reference, znamená to, že jste se za první dveře dostali. Tak, jako jsem brala obrázky Charmandera a snažila jsem se ho zpodobnit na papíře vlastní rukou, tak to může být opět auto, opět princezna, ale tentokrát něco kokrétního, na co si uvědomíte potřebu reference. Koukáte na toho Charmandera, který je žalostně jednoduchý, a snažíte se ho nakreslit. A stejně to moc nejde. Nohy jsou vedle, oči taky nevypadají jako na předloze a vůbec je celý nějaký vychrtlý. To jsou před vámi druhé dveře. Nevidíte, co je za nimi.

Teprvé za těmi dveřmi už se z vás stává zárodek kreslíře. Začínáte se pouštět předlohy jako vzoru, který je potřeba slepě kopírovat. Zkoušíte něco sami. Podíváte se na Charmandera, ale proto, abyste dokázali v rámci možností správně nakreslit jak vypadá, ne proto, abyste zkopírovali i jeho pózu a vše kolem, včetně současného tvaru ohýnku na ocásku. Vaše mysl pomalu začíná tvořit obrázky sama, chcete, aby ten Charmander byl takhle přikrčený a tady vidíte, jak vypadá. Hmm, co s tím? Samozřejmě i tady jsou výsledky křivé, nepřesné, i když čáry už umíte mnohem lepší. Koukáte se na svůj výtvor a referenci a nedokážete pochopit, v čem leží chyba, kterou jste udělali. Můžete hodinu civět na Charmanderův ocas, nedojde vám, že vychází ze špatného místa a je moc úzký a dlouhý. I když se snažíte, zatím nemůžete vidět, co je za třetími dveřmi.

Klíčem ke třetím dveřím je kombinace dvou věcí. Ani jedna z nich samostatně nezabere, alespoň ne ve většině případů. Těmi věcmi jsou čas a talent. Čas, po který se budete potácet na jejich prahu, vám po nějaké době vnukne nápad alespoň se podívat klíčovou dírkou. Talent je obvykle nezbytný, abyste pochopili, na co hledíte. A najednou se dveře otevřou a vy si uvědomíte, že zničehonic docela chápete, kde je problém s ocasem. Za třetími dveřmi se totiž dostáváte na první úroveň přesného zobrazení. Elementární věci začínáte kreslit správně. Ocásek najednou začne být správně dlouhý a tlustý. Ne nutně realisticky zatočený, ale už to má správný tvar. Vaše obrázky se zvedly na vyšší úroveň a vás najednou začne hryzat nedostatek jiné věci. Nechápete stíny. Nechápete anatomii. U stínů je dáte na místa, kde si myslíte, že by měly být, soudě podle různých preferenčních obrázků. Problém tu obvykle bývá, že na hlavičce jeho polohu určíte jinde než na nožičce. To prostě proto, že u hlavičky máte víc zafixovanou polohu stínu z těhle referencí a u nohy zase odjinud. Anatomie začíná být boj teprve tady. V předešlých úrovních jste ji nevnímali. Viděli jste obrázek, kde je něco špatně, ale nedalo se separovat, co je anatomie a co problém v poměrech, který se vyřešil až v této vrstvě. Poprvé se začíte víc zabývat tvorbou detailů, protože jste se konečně dopracovali k místům, kde alespoň částečně chápete, jak se tvoří. Předtím to byla jedna velká neznámá. Prostě jste tam něco nasáčkovali a doufali, že to projde. Jste před čtvrtými dveřmi a stejným způsobem jako v předchozím případě, se snažíte nahlédnout, co je za nimi.

Za čtvrtými dveřmi to víc než kdy předtím není placatý prostor. Je to soubor plošinek, ke kterým vedou schody. A je to dlouhý soubor plošinek. Někoho talent postrčí na schody, které mají po cestě k dalším dveřím plošinek jen pár, někdo další jde po mělkých dlouhých schodech a výš postpuje jen zdlouhavě a přes spoustu zastávek. Tady se cvičí dvě věci. Prostorová představivost, která umožňuje pochopit kde by měl být stín a proč. Na některé z vyšších plošinek vám dojde, že už nemusíte stínovat se standardním světelným zdrojem nahoře. Začnete být schopni zdroj přesouvat i na zajímavější místa, protože už rozumíte, kde a jak se při něm vytvoří stín. Druhou cvičenou věcí je pozorování. Je to jediná skutečná zbraň na anatomii. Pokud ji chcete pochopit, musíte tomu obětovat čas a rozhlížet se kolem sebe. Schopnost ztvárnit pochopenou věc sice přichází až o něco později, ale bez pochopení to není možné. Poprvé se začínáte zajímat o perspektivu. Jednou snad došplháte až k pátým dveřím. Na tomhle patře je důležitá jedna věc. Pokud jste tu, tak se k pátým dveřím dostanete. Už máte dost schopností na to, abyste to dokázali. Může to samozřejmě trvat dlouho, ale je to bezvýhradně možné. Tohle patro vás z kreslení vyloučí pouze pokud svůj postup na některé plošině vzdáte. Páté dveře se tyčí někde vysoko v dáli a já nevím, co je za nimi.

Vím jenom, že ty dveře tam jsou. Existuje spolehlivý způsob, jak se o přtomnosti dalších dveří přesvědčit. Pokud je tu něco, co nechápete, sebedelší dobu na obrázek hledíte, jsou tu dveře, které se vám teprve musí otevřít. Mohou to být barvy, stíny, detaily. Dokud alespoň nepohlédnete do klíčové dírky, nemáte šanci pochopit další úroveň. Teprve za třetími dveřmi není patro likvidační, na této úrovni už se o vás dá mluvit jako o kreslíři, byť zatím nováčkovi. To už vám nikdo nevezme. Je sice možné, že už se nikdy nepodíváte dál, ale pro velkou část lidí jste na úrovni, kdy se o vás řekne, že kreslíte.

---------------

O celé této kaskádě dveří je potřeba si uvědomit jednu věc. Tu už jsem ostatně naznačila. Nevidíte, co je dál. Nechápete to. Nedokážete problematiku uchopit, pobrat. Říkám tomu artistická slepota. To ale neznamená, že na to časem nebudete mít. Tyhle věci se k vám začnou slabě dostávat až v blízkosti dalších dveří, do té doby vůbec. (Možná při pohledu na obrázek budete vnímat chybu, ale rozhodně nebudete schopni popsat, proč to není dobře).Věnujte se proto své momentální úrovni a problémům, které řešíte. Pokud vám poprvé došla potřeba naučit se anatomii, nevrhejte se do perspektivy.

Rozdělení mezi dveře má tím pádem další důsledek. Není možné, ba je zbytečné a škodlivé, kritizovat člena jednoho patra za přestupky spadající až do některé další úrovně. Před třetími dveřmi NAPROSTO nemá smysl lidem mluvit o anatomii. To je snad jasné skoro každému. V místech, kde jsou nedostatky v anatomii natolik promícháne s nedostatky v samotné proporčnosti NEMÁ smysl hodnotit anatomii. Naštěstí má většina kritizujících lidí rozum a chápe to, i když se občas objeví nějaký exot, který si prostě potřebuje pohonit ego, a žačce základní školy, která je na velice slibné cestě, obrázek úplně strhá podle měřítek jiné úrovně. Co na tom, že ona si na vlastní úrovni vede vážně dobře? Anatomii si prostě nedává. A koho zajímá, že se ještě nedostala k vnímání potřeby nějaké anatomie? (Ona v té době nejspíš ani neví, co to vlastně je.) Když pak vytknete problém, který subjekt nemá cenu pochopit, ublížíte mu. Zasadíte mu do hlavy strach, že se hrabe v něčem, na co nemá, protože nechápe, co je chyba, kterou mu vytýkáte. Tohle může potenciálního artistu ve snaze jít dál zastavit. On nemusí vědět, že by se k tomu jednou dopracoval. (Hmm, kolik lidí se po mě asi povozí tentokrát, jak jsem ošklivá, že si dovoluju nějak omezovat kritiku a dokonce tvrdit, že může být na škodu? Oh shame on me. xD).

Naštěstí obrázky většinou hodnotí malující lidé. A naštěstí v drtivé většině případů jsou intuitivně tuší, v jakém rozsahu své hodnocení mohou podat, aby přineslo užitek. Neřeknou "Nemáš tam články prstů" na dětském obrázku, kde jediná užitečná rada zní "Ta dlaň je hrozně velká, musíš ji zmenšit, neměla by být větši než obličej." Přesahy obvykle přijdou od lidí z venku. A nebo od artistů, kteří svými slovy chtějí úmyslně napáchat škody. Co už, takoví samozřejmě jsou. Vy naopak poznáte, že je někdo v jiné části kaskády jednoduše tak, že vám jeho výtvory přijdouv podstatě bezchybné a skvělé. Vaše chyby už totiž obvykle nedělá. Jakmile se dostanete do stejné úrovně, byť bude ten člověk stále daleko před vámi, najednou už postřehnete různé věci, které se vám nebudou zdát. Nejspíš někde úplně na konci existují dveře dokonalosti, jejichž číslo neznám, ale v nižších patrech to tak chodí.

Důležité ale je neztrácet se v problémech, které jsou ještě moc vysoko. Hrabat si tak řečeno na vlastním písečku a vlastním tempem. Nutit se do nepochopených (a dos t často v té chvíli i nepochopitelných) věcí vám může ublížit rovněž. Na víře, že máte na to se zlepšit.

Léto

2. srpna 2013 v 15:59 | Re |  Drahý deníčku...(a čtenáři xD)
Jakožto snad už i proslulá milovnice podzimu si zde dovolím menší prohlášení: letos si užívám léto jako nikdy v životě.

I když umírám v třicítkách v MHD, i když se proveditelné aktivity přes den s vedrem značně omezují... letošní léto si s potěšením pouštím k tělu. Atmosféra a vůně letního především večerního a nočního života, teplo, koktejly a koupání, teplo, turisté, ještě jednou atmosféra a ještě jednou teplo.

Je zjevné, že letošní dlouhá zima si u mě moc jméno neudělala xD.